Běhající podpantoflový manžel

Podzimní (4) vyvrcholení

2009-11-10T09:11:00.016+01:00

V předchozích dílech jsem si Vás tak pěkně připravil a tak jdeme na to. Přichází vyvrcholení...

Trocha historie

Týniště je takové malé městečko v Královehradeckém kraji. Před dvěma lety jsem ani nevěděl, že existuje. Ale za dva roky se situace změnila. Týnišťská desítka už dvakrát viděla můj podzimní vrcholy. V roce 2007 jsem zde dal poprvé desítku pod 50 minut, konkrétně za 47:42. V loňském roce jsem sice plán 10za40 nesplnil, ale i tak jsem zde zaběhl krásný osobák 42:02. Může za to příjemná rovinatá trať. Takže letošní běžecké snažení jsem zaměřil na místní lesopark.

Letošní cíl na desítku byl 10pod40, tak jsem si to stanovil před sezonou. Při diskusích s IM jsem letošní cíl posunul níže, zpět na 10za40. Intervalové treninky v průběhu roku ukázaly rezervy v delších úsecích.

Předzávodní a předstartovní přípravu jsem "vylepšil" o několik drobností, v zájmu co nejlepšího výkonu. Jde o vyvrcholení, tak nějaká Viagra se hodí. V mém případě jsem sí dal asi hodinu před startem jeden Speed8. Ten mám oblíbený jako vzpruhu pří cestách autem na delší vzdálenosti a i pří HIMu se osvědčil. A protože kofeinu a taurinu není nikdy dost, tak jsem asi 10 mintu před startem šlehnul jednu Shlehu.

A hurá na start.
Stavím se někam doprostřed startovního pole. Po startu a prvních stovkách metrů mě ale stejně čeká nějaké to předbíhání. Ale běží se mi dobře. Tempo nasazuji na hranici pohodového běhu. Tepy jsou na 165. Dostáváme se do lesa. cesta je užší, ale místa je dost. První kilometr je za 3:56. Tak to je super. Udržet tohle tempo, tak můžu myslet i na 10pod40. Běží se dobře, tepy kolísají okolo 170ti. Druhý kilometr uběhl celkem rychle, čas 4:03. Tak to je taky dobré. Udržet tohle tempo co nejdéle, nejlépe až do cíle. Tepy se drží lehce pod 170. Ale pomalinku a nenápadně se mi začínají vzdalovat běžci předemnou. Tak se snažím zrychlit a držet se jich. Třetí kilometr za 4:09. Tak to je pomalu. "Přidej, zaber!" povzbuzuji se v duchu. Zrychluji, ale tepy kolísají okolo 165, i pod 165. "Neflákej to!!!" Hlava žene nohy k rychlejšímu tempu. Ale běžci předemnou se pořád, teď už zřetelně, vzdalují. Čtvrtý kilometr dávám za 4:18. A ať dělám, co dělám, nedaří se mi zrychlit, tepy se zuby nehty drží okolo 165. Burcuji tělo k většímu výkonu. Pátý kilometr je značený jinak, tak jsem si ho neodmáčk, ale průběžný mezičas je lehce nad 20:30. Otočka za pátým kilometrem, zastavit, otočit, rozběhnout. Vražda. Při otáčení počítám, že 10za40 stále žije. Stačí jen udržet tempo a v závěru lehce zrychlit.

Za otočkou "startuji", nasazuji vražedné tempo. Před sebou v dálce vidím nějaké běžce. "Tak je seběhnu." říkám si. Šestý kilometr, společně s pátým za 8:39. Nic moc, ale zrychlím a to půjde. Ale moc to nejde. Nohy nechtějí přidat, běžci předemnou se nepřibližují, tepy podivně skáčou mezi 165 a 198. Tempo se mi nedaří zvýšit, sedmý kilometr za 4:14 ale ještě dává určitou naději. 10za40 to nebude, ale osobák určitě. Tepy stále skáčou mezi 165 a nesmyslnými 190 a více. Tempo spíše klesá a nejsem schopen zrychlit. A je tady další kilometr, už osmý, už jen tři kilometry, tak zaber, makej. Ale co to? Osmý kilometr za 4:35. Tak ten mezičas je síla. Dobíhá a předbíhá mě nějaká běžkyně. Tak se za ni snažím udržet, zvyšuji tempo. Daří se. Ale jen na pár set metrů. A moje tempo opět padá, běžkyně mi utíká. A já se vracím ke šnečímu tempu. Devátý kilometr za 4:15. Poslední, desátý kilometr je v podobném duchu, jakoukoliv snahu o zrychlení nohy ignorují. Dobíhám, zničený fyzicky i psychicky, otrávený, znechucený,... Poslední kilometr jsem pěkně "zafinišoval" za 4:22, celkově 42:34.

Hodnocení

Dvakrát jsem v minulosti vyvrcholil v Týništi, ale dotřetice to nevyšlo.
Proč? Nevím.
Po závodě jsem byl fakt znechucený, maximálně zklamaný z podaného výkonu. Ale celkem rychle mě to přešlo. Prostě do nevyšlo, neměl jsem den, neběželo to. I to se stává. Není každý den posvícení. A co mám natrénováno ve mě je, jen jsem to dnes neukázal. Jsem si to schoval na nějaký příští závod.

Pokud vše humorně otočím do sexuální roviny, jak naznačuje dnešní nadpis, tak v Novém Městě to bylo poprvé, v Hronově podruhé. A i přes svůj pokročilý věk jsem si toho ani nevšiml a patřičně si to nevychutnal :-(. A v tomto věku chtít vyvrcholit potřetí? Takto krátce za sebou? Na to ani Viagra, alias Speed a Shleha dohromady, nestačí. Takže to nebylo ladění, ale ejaculatio praecox.

Však v úvodu prvního článku jsem psal o třech pokračováních, ne čtyřech. Tento čtvrtý díl je jaksi navíc. Tak tak.

Čísla
Čas 0:42:33 (10 km)
Tempo 4:15 min/km
TF prům. 169 (nesmysly)
TF max. 198 (nesmysly)

Jednotlivé kilometry pěkně podrobně

A ještě křivka s dotazem na POLARníky.

Už jste se s tímto problémem s měřením TF setkali?

Údajně finiš :-(

Už se nálada zlepšuje...

Podzimní (3) ladění

2009-11-04T22:47:00.009+01:00

Tak to by jsme měli. Běchovice mě definitivně dostaly zpět do závodní nálady. Závěrečné doladění formy připadlo, stejně jako loni, na "Východočeskou tour". Konkrétně pekelná desítka v Novém Městě nad Metují a Hronov-Náchod.

Dnes to vyklopím hned na úvod. Je po sezoně, tak co. :-)
Tento článek vznikl za podpory

Dornfelder barrique
pozdní sběr
suché
Lukáš Hradil
Čejkovice

Cena Metuje, Nové Město nad Metují, 10.10.2009
Nebo taky PEKELNÁ DESÍTKA. Úvodní kilometr sešup z kopce, ideální místo na osobáky na kilometr. Pak rovina do Pekla, obrátka a zpět vstříc závěrečnému PEKELNÉMU stoupání, kde jste si před malou chvíli zaběhli osobák na kilometr.

Jak jsem uspěl? první kilometr za 3:28 (veteránský osobák), pak tempo decentně postupně a nenápadně klesalo až na 5.kilometr za 4:28 (minuta dolů, síla, co). Běželo se mi dobře, tepy se držely pod 170. Pocitově jsem do toho dával hodně (ne úplně všechno, ale hodně). Otočka v Pekle, resp. v předpeklí a zpět. Otočky nesnáším, na 5.kilometru už toho člověk má dost a musí se zastavit, otočit a zase rozběhnout, úchylné.

Zpáteční cestu běžím ve dvojici s nějakou běžkyní, snažím se tempo mírně stupňovat, což se mi daří se střídavým úspěchem. Chvílemi mám dokonce pocit pohodového volného běhu, jako by nohy běžely samy. Chvílemi je zase musím trochu popohnat, ale poslouchají. A přichází závěrečné stoupání, délka více než kilometr. Tempo rázem klesá, a i když se snažím, tak se chvílemi dostává i nad 5 min/km. Tepy jsou bezpečně usazené nad 170, ale čistě teoreticky by mohly výše. Nohy ale letos nejsou zvyklé na kopce, tak trochu odmítají zrychlit. nakonec se na ten kopec vydrápu (poslední kilometr za 4:52), pokusím se zafinišovat. V cíli toho mám fakt dost.

Cílový čas 42:32, celkem slušné, necelá minuta za osobákem. Proti loňsku (43:58) výrazné zlepšení. Tento výkon dává nemalé naděje do dalších závodů.

Čísla
Čas 0:42:32 (10 km)
Tempo 4:15 min/km
TF prům. 168
TF max. 175

Toto není finiš s úsměvem jako v Běchovicích.

A samozřejmě, mám nový Polar, takže grafy vás neminou.

Hronov-Náchod, 24.10.2009
S účastí v tomto závodě jsem nejdříve váhal. Termínově se tento závod "bije" s Týnišťskou desítkou za další čtyři dny. A to je na regeneraci trochu málo. Nakonec volím variantu jako loni, Hronov nepůjdu naplno. A proti loňsku se tento plán i pokusím dodržet.

Závody odněkud někam nemám rád. Před startem se musím starat o tašku, o převlečení a následné odevzdání tašky k dopravě do cíle a nemůžu se soustředit plně na závod. Pokud se startuje a dobíhá na jedno místo, tak se o toto vše postará můj manažer/manželka. A postará se perfektně. Zde v Hronově to poznávám, jak mi chybí. Díky ji za péči a doprovod na závodech.

Zpět k běhu. Po startu nasazuji pohodové tempo (4:30min/km), kontroluji tepy(150-155). Cesta se příjemně vlní, v sebězích se snažím uvolnit, prodloužit krok a využít gravitace. Celkem se mi to daří a proti okolním běžcům v klesáních znatelně zrychluji. Za půlkou závodu se tepy dostávají nad 160, ale pořád je to pohoda. Když vbíhám do úzkých uliček centra Náchoda, tak samozřejmě zrychluji. Diváci fandí, tak se nebudu flákat. Finiš sice není na krev, ale finiš to je. Jediný problém je hrudní pás, kterými v závěru sklouzl a bral tepy někse z úrovně pupku a níže :-)

Výsledná čísla jsou pěkná. Téměř "pohodově" zvládnutý závod v tempu 4:22, sílami jsem neplýtval.

A závodnická nálada kulminuje. Už se těším do Týniště.

Čísla
Čas 0:38:36 (8,85 km)
Tempo 4:22 min/km
TF prům. 157
TF max. 193 (měřeno na pupku, takže jde o pupeční TFmax.)

Tolik pro dnešek.

Na to, jak jsem v Týništi vrcholil a vyvrcholil si ještě chvíli počkejte.

Podzimní (2) běhání

2009-10-31T21:33:00.015+01:00

Po úspěšném zvládnutí polovičního IM v Doksech jsem zahájil podzimní běžeckou přípravu s cílem zaběhnout 10pod40, nebo spíše aspoň 10za40. V rámci této přípravy jsem absolvoval pár závodů.

Setkání behej.com, 28. - 30.8.2009
Následující víkend po Doksymanovi patřil tradičnímu setkání na Vysočině pod patronací serveru behej.com. Co se tam dělo jsem popsal zde. Z mého pohledu to byla regenerace. Po HIMu jsem se jen zvolna rozbíhal, výběh na Javořici byl téměř utrpením. Je otázka nakolik to bylo únavou po triatlonu a nakolik to bylo rovinatou běžeckou přípravou letos. Veškerý trenink i závodění probíhaly pouze v polabské placce, kopec jsem za celý rok neviděl.
Ale jako regenerace, především hlavy, byl víkend na Vysočině super.

Běh zámeckou oborou, Lysá nad Labem, 5.9.2009
První pokus o probuzení a nastartování se do závodní nálady. Podle mé loňské a vlastně i letošní jarní zkušenosti se potřebuji několika závodama "nabudit" do správného rytmu. Web pořadatelů byl strohý. Klasické určení místa startu, zámecká zahrada. Tečka, konec. Kde je zámek? Kde v zahradě to bude? Nic. Pořadatel nepředpokládá, že přijedě někdo nový. Najdi a poraď si sám. Podle mapy jsem tak nějak odhadl, kde že se zámek, resp. domov důchodců, který zde sídlí, nachází.

Park není tak velký, takže i registraci jsem našel. Trať po pěšinkách v parku byla decentně nepravidelně značená fáborky, které svou velikostí a barvou pro mě kompletně splývaly s okolím (jsem krátkozraký a mám poruchu barvocitu). Ale neplánoval jsem útok na vítězství, takže jsem se pouze držel davu před sebou a snažil se, ať mi neutečou. Trať ve tvaru osmičky se běžela dvakrát. Celkově měřila podle měření na mapy.cz 4,09km. První kolo mi ještě šlo, ale druhé bylo vyloženě trápení. Nohy nechtěly běžet, měl jsem je jak z olova. Běžci přede mnou se postupně vzdalovali. Nakonec jsem se dotrápil do cíle. Pocitově nic moc, spíše nic.
Ale postupně jsem se v dalších dnech a týdnech rozběhal.

Čísla
Čas 0:17:53 (4,09 km)
Tempo 4:22 min/km
TF nevím, pulsák stávkuje :-(

To už tady jednou bylo, všichni běží(jsou rozmazaní), jen já asi stojím.

Běchovice-Praha 2009, 27.9.2009
V rámci podzimní přípravy jsem si dal i návrat na tento historický závod. Intervalové treninky už jsem zvládal, tělo začínalo "poslouchat". Konkrétní výkonnostní cíle jsem si nedával. Chtěl jsem se rozzávodit, v úvodu se trochu pošetřit a v hrdlořezáku to rozbalit a vystupňovat do cíle pod 45 minut. Letos jsem moc závodů neabsolvoval, takže jsem se těšil na předstartovní "rej" v Běchovicích. Pár lidí jsem potkal, pokecal,...

Po registraci jsem si koupil nové skvělé ponožky behej.com. A hurá na start.
První závod s Polarem. Takže můžu průběžně sledovat tempo. To se drží v intervalu 4:20-4:30, postupně spíše těch 4:30. Ale pocitově se mi běží dobře. A přichází stoupání. Tempo postupně padá a padá a padá až přes 5 min na km. V závěru zrychluji, cílová rovinka je nekonečná.
Výsledný čas je nad 45 minut, takže jeden cíl nesplněn.
Druhý cíl, rozbalit to ve stoupání, nesplněn (5min/km je spíše zabalení než rozbalení).
Třetí cíl, rozzávodit se, splněn. A to je , myslím, nejdůležitější.

Čísla
Čas 0:45:06 (10,03 km)
Tempo 4:30 min/km
TF prům. 163
TF max. 176

Tohle vypadá jako finiš s úsměvem

A tady je vše podrobně z Polaru.

Tolik pro dnešek, příště další dva závody.
Ještě malý "reklamní" doplněk. Tento článek byl dokončen za nemalé podpory

Merlot Barrique
pozdní sběr
suché
2007
Pavel Červenka
Čejkovice

Podzimní (1) nakupování

2009-10-28T21:13:00.011+01:00

Zdravím runblogerskou komunitu. Jsem tady, existuji, sportuji a pro dnešek hlavně nakupuji. Co jsem dělal v poslední době Vám přiblížím v následujících třech pokračováních. Od poslední reportáže z Doksymana jsem nakupoval. Co? Proč? ...

Proč? protože rád nakupuji a utrácím těžce vydělané peníze. Patřím do skupiny postižených nakupováním. Víkendový výlet na závody se neobejde bez zastávky v nějakém obchoďáku,...

Polar RS400
Když jsem se před necelými dvěma roky vrátil k běhu, prvním nákupem byly boty a druhým pulsmetr. Forum behej.com jsem pročetl, weby výrobců a prodejců prošel a nakonec má volba padla na Sigmasport PC15. Skvělá koupě. Pulsmetr sloužil spolehlivě. Ale v průběhu Doksymana začal zlobit. Moje první "diagnoza" změla baterka v hrudníém pásu. Její výměna nepomohla, pulsmetr přestal ukazovat tep v průběhu treninku. Tak jsem se začal rozhlížet po novém přístroji. Volba padla na Polar, konkretně model RS400. Díky eshopu gsmtelefony.cz jsem jej získal za skvělou cenu. Tento eshop sice nemá nejlepší reference, ale Polara dodali do čtyř dnů, vše v originálním a kompletním balení.

Proč Polar RS400?
Popisovat funkce a přednosti by bylo nošení dříví do lesa. Co vedlo mě k jeho pořízení?

Největším lákadlem na tomto přístroji je jeho paměť. Každou sekundu Vašeho běhu běhu zaznamená aktuální puls a rychlost. A pro každý úsek/kolo zaznamená čas, tepy (min,max,prum), vzdálenost a další dopočítané veličiny. Paměť má na minimálně 8 hodin záznamu. A ukáže mi pěkné grafy. Pro technoidy jako jsem já je to bomba.

Po treninku vytrvalosti mi ukáže, že jsem běžel rovnoměrně, mírně stupňovaně.

Po pěkně intenzivním intervalovém treninku mi ukáže tepy, rychlost a časy jednotlivých úseků.

Těch čísel a dat jsou mraky. Hobík jako já je ani nemůže rozumně a smysluplně využít. Ale je to pěkné.

Nike Vomero3
Kvalitní boty je základ. Tento model je pověstný "kvalitou" svého tlumení. Bohužel, ruku v ruce s pověstí o jeho tlumení jde i jeho katalogová cena. A dávat více než tři tísicovky za běžecké boty se mi opravdu nechce. A to běhámí beru vážně. A tak jsem čekal a čekal. V říjmu otevřel Hervis novou prodejnu na Andělu. A nabídl mi tyhle Vomera za krásných baťovských 1999,- Kč. Tomu jsem neodolal. Sice momentálně mám v užívání čtyři páry bot na trenink OV, ale Vomera, a konečně za lidskou cenu, přece jim je tam nenechám :-)

Tolik k podzimnímu nakupování. Příště popíši, jak jsem podzimně závodil.

Doksyman 2009 aneb nevstoupíš dvakrát do stejné řeky/jezera

2009-09-01T20:27:00.009+02:00

Loňské "povyražení" se záchranáři na trati krátkého Doksymana jste jistě četli. Nestačilo mi to, jdu dál. Krátký triatlon jsem zvládl, tak hurá na delší. Jak jsem zvládl svůj první HIM v Doksech?

Hned v úvodu musím poznamenat, že Doksymana beru jen jako mezistupeň na cestě k dlouhému triatlonu. Ale samozřejmě se vší vážností. S tréninkem mi pomáhal propagátor IM mezi běžci IM alias Michal J. Jemu patří sportovní dík za perfektní pomoc a přípravu.

Přípravě na HIM jsem podřídil jarní a letní trénink. Běh často nahrazovalo kolo a občas plavání. Rovněž běžeckých závodů jsem absolvoval pomálu.
Zkusil jsem si i jeden triatlon, Železného chlísta. Tam jsem se potýkal se studenou, resp. ledovou, vodou. Plavání bylo na hraně, lepší než loni v Doksech, ale mělo daleko k úspěšnému zvládnutí delší trati na HIMu.

Dostat se k plavání se mi ne vždy podařilo. Na léto navíc zavřeli nymburský bazén. Snaha plavat byla, ale kombinace pracovního vytížení a vrcholící dostavby rodinného domu byly největší překážkou. Za letošek jsem naplaval celkem 15 km, od dubna pouze 5 km. Trn z paty mi vytrhl zapůjčený neoprén. Sice byl menší, nebo spíše malý, ale nějak jsem se do i z něho byl schopen dostat. A ve vodě to byl naprosto jiný pocit. To jsem začal věřit, že bych plavání mohl zvládnout.

Příprava na kolo a běh byla standardní, těchto disciplin jsem se příliš nebál.

Po příjezdu na místo startu potkávám několik známých tváří, ukládám kolo a další potřebné a nepotřebné věci do depa. A hurá do neoprenu. Jde to ztuha, velmi ztuha, ale snaha je nakonec úspěšná. Před startem si ještě dávám povzbuzovadlo Speed8.

Neopren dělá pěkná těla, malý neopren dvojnásob.

Start. Davy vyráží do vod Máchova jezera. Já se pěkně vklidu šinu vzadu. Začínám plavat, dokonce mi jde kraul, nemám blok z ponoření hlavy do vody. To je hlavní. Nasazuji poklidné tempo. V úvodu se chvíli plácáme s okolními plavci, ale postupem času chvost startovního pole řídne a každý máme dost prostoru. první bójka, pohoda. Druhá bójka, pohoda. Snad jen, že se mi rozepnul zip na zádech, ale to ničemu nevadí. Mám trochu problém s navigací k třetí bójce u břehu, tak trochu zmateně kličkuji. Nakonec se dostávám bez problému k třetí bójce. Jedno kolo mám hotovo, Cca 950m je za mnou, ruce i nohy slouží. na mělčině u třetí bójky se rozhlížím. "Super, nejsem poslední!" A hurá do druhého kola. Trochu mě škrábe za krkem, asi jsem se málo namazal vazelinou. Jinak se mi plave naprosto skvěle, první, druhá bójka. A teď najít cestu ke třetí bójce. Jako krátkozraký ji nevidím, splývá mi s břehem. Ale nějak odhaduji směr podle ostatních plavců. A už jsem na mělčině. "Sláva, plavání jsem zvládl." Cestou do depa se ptám na čas, "45 minut". "Tak to jsem rychlejší než Petr Kostovič loni, super."

Přežil, neutopil, splnil limit,...

Depo zvládám bez větších problému. I malý neopren jsem ze sebe dostal celkem rychle a lehce. Převlékám se do cyklistického a vyrážím.
V úvodu kola se nehoním, tělu po plavání chvíli trvá, než se přeorientuje. Doplňuji tekutiny a dávám si müsli tyčinku, ionťák,... Až se mi udělá nevolno od žaludku. Ohnutý nad řídítky není ideální poloha na trávení. Končím s občerstvováním a začínám více šlapat. Rychlost se drží okolo 30km/h, na mé poměry slušné. Trať je příjemně zvlněná, žádné velké stoupání (a to jsem z absolutní roviny v Polabí). Asfalt je kvalitní, rychlý, jen na pár místech jsou záplaty. Křižovatky a otočky jsou s asistencí Policie, která zastavuje dopravu. První i druhé kolo zvládám bez problémů, průměr držím nad 28km/h. Snažím se tepy držet pod 140, což se mi daří pouze částečně. S postupujícím časem mě začíná bolet za krkem, nohy už taky nejsou nejčerstvější. Od 80. kilometru už toho začínám mít dost, těším se na konec kola. A taky se už moc nehoním. Šetřím síly na běh, jak psala lady Koayama z letošního Moravianmana, člověk to nesmí na kole moc přehánět.

Kolo jsem zvládl , ale na hraně.

Depo. Konečně konec kola. Podle tachometru 93,69 km, čas 3:19. Slušné. Opět se kompletně převlékám, tentokrát do běžeckého. "Zobnu" si druhého Speeda a vyrážím.
Po rozhýbání to rozbaluji, ale když mi tepy vyskočí vysoko nad 160, tak zase zpomaluji. "Kroť se, máš před sebou 20km, na finiš je čas." Zpomaluji tempo, orientuji se podle tepu, který držím pod 150. Tuto hranici odhaduji jako intenzitu, kterou bych mohl vydržet až do cíle. Potkávám další závodníky, někteří jsou rychlejší, některé naopak předbíhám já. První kolo ze tří dávám za 41 minut. To bych mohl běh zvládnout pod 2 hodiny. beru si gel, pití.

Druhé kolo je podobné. Držím "klidný a pohodový klus". Nohy se začínají ozývat. Ale nejsem na tom nejhůř, míjím mnohé závodníky, kteří jsou na tom podstatně hůř. Druhé kolo je za nějakých 42-43 munut. "Tak to pod 2 hodiny nebude, škoda."

V náběhu do třetího kola toho už mám dost, v chůzi vychutnávám poslední "doping" v podobě plechovky Kamikadze. A do toho dáma na občestvovačce s amplionem "V klidu pojďte a než sem dojdete, tak si to rozmyslete - voda, kola, ionty, houbička." To mě fakt pobavilo a pomohlo. Došel jsem, ale už mi to nemyslí, tak říkám "Něco mi dejte, je mi jedno co." A pomalu se zase rozbíhám. Třetí, poslední kolo. Mrknu na hodinky a vypadá to, že když trochu přídám, tak bych to mohl zvládnout celkově pod 6:30. Tak jo. Pomalinku, polehounku přidávám. Začínám být na trati nejrychlejší. Znavenému tělu to dodá morální energii a na únavu jakoby zapomíná. Jak dobíhám další a další závodníky, tak zrychluji. Tohle mě fakt baví. Poslední stovky metrů už moc nevnímám. Endorfinové opojení dostupuje vrcholu. A je tady cíl. "Skvělé, zvládl jsem to." Čas běhu 2:06.

Do cíle chybí už jen kousek...

V cíli se vydýchávám, chvíli trvá, než začnu plně vnímat okolí. Mám toho dost. Ale zvládl jsem to.
Chvíli se motám v prostoru cíle. Dávám si guláš. Vyhlášení se protahuje, tak to nakonec balím před vyhlašováním vítězů, které se stále oddaluje. Už chci být doma.

Hodnocení
V předvedeným výkonem jsem spokojený. Na první HIM to nebylo špatné. Plavání bylo díky neoprenu bez problémů. Slabinou se ukazuje kolo, zvládl jsem ho, ale výsledkově na chvostu startovního pole. Běh mohl být rychlejší, ale jako novic jsem volil radši pomalejší a opatrnější tempo.

Počasí se povedlo téměř ideálně. Nebylo horko, mírný vánek na kole moc nevadil a při běhu osvěžil. Tratě byly ve stínu. A proti loňsku byla voda klidná, bez vln.

Pořadatelsky zajištěno na úrovni. Občerstvovací stanice byly s bohatým výběrem. Snad bych jednu přidal v otočce kola. Na běhu jich bylo tak akorát. Jediné co mi chybí je nějaký "suvenýr". Na tento svůj první HIM mi, kromě čísla, nezůstane nic. Něco jako finišerské triko, dres, vesta, bidon nebo já nevím co. Klidně bych si připlatil. Loni byly ke koupi trika s logem závodu, letos nic.

Čísla
Plavání 0:45:52 / pořadí 141
Kolo 3:32:27 / 142 / TF cca 135-145
Celkem po kole 4:18:19 / 142
Běh 2:06:03 / 91 / TF152/175
Celkem 6:24:22 / 124

Můj doprovod a morální podpora.

Běžecké vybavení - nové boty 2009

2009-02-11T08:52:00.003+01:00

Minule jsem Vám představil své minulé a stávající modely běžeckých bot. Dnes je řada na letošních novinkách. Při jejich pořizování jsem si otestoval možnosti internetového prodeje a rovněž jsem konečně zavítal do specializované běžecké prodejny. Ale postupně.

To, že mě mé současné boty postupně opouštějí a bude potřeba obměna, jsem věděl. V rámci povánočních výprodejů se ale nic zajímavého (myslím cenově) na trhu neobjevilo. Co jsem hledal? Něco na objemový trénink, dobře odpružené, tlumivé boty. A pak jsem taky chtěl zkusit další značku, už jsem měl na nohách NB-čka a Nike. Na otestování čekaly další značky.

Po tomto úvodu teď přijde trochu překvapení.

New Balance M847SO

A kde je ta obměna? Předchozí model bot, 846 mi perfektně posloužil. Tak zde nebyl důvod ke změně. Resp. jsem zvolil novější model, který byl za stejnou cenu a o pár desítek gramů lehčí. V tomto případě se jednalo pouze o "výměnu" starých a osvedčených bot za nové.
Jak jsem si je pořídil? Pomocí internetového eshopu Pavla Baběráda.
Na takové nakupování nejsem zvyklý, boty a oblečení si radši osahám, zkusím, zda sedí,... A až pak se rozhodnu. V tomto případě jsem to risknul. Už mám dvoje NB-čka, velikosti sedí, kupuji vlastně stejný model, tak jdu do toho. Po příjezdu z nepovedeného maratonu v Budějovicích objednávám boty a čekám. Za tři dny je pošta doručila.

Netrpělivě boty vybaluji a obouvám. Budou mi, nebudou? Budou velké nebo male,...? Super, sedí perfektně. Zkouším pobíhat po pokoji a po chodbě, boty jsou tak akorát. Měkké, pohodlné, velikost bych neměnil. Ještě dělám jeden pokus. jednu botu sundám a obouvám starou 846-ku. Pobíhám po chodbě, na jedné noze mám starou 846 a na druhé novou 847, ten rozdíl je neskutečný. V přímé konfrontaci je bota s 1000 naběhanými km jako bez tlumení. Už se těším, až je otestuji při pořádném běhu.

Tak to by jsme měli. Jeden osvědčený model byl úspěšně nahrazen novějším. A teď ta nová značka.
Zde se nemohu nezmínit o nové službě serveru behej.com. A to o Shoe Selectoru. Skvělý nápad. S jeho pomocí byl výběr správné boty pro mě jednoduššní.
A pak tady je triexpert a jejich akce "kup botu, druhá je zdarma", resp. při koupi jednoho páru bot Mizuno je druhý pár zdarma. V takovém případě se i bota za 3500Kč stává podstatně dostupnější. S provedeným předvýběrem pomocí katakogu Mizuno a Shoe selectoru se vypravuji na nákupy.

Malá prodejna, při počtu tří zákazníků, včetně doprodu, a tří prodavačů vypadá naplněná k prasknutí. Ale obsluha je v obraze, vše sleduje. Už je u mě prodavač a "vyzvídá". Resp. jako první navrhuje proběhnutí na páse a diagnostiku. "Proč ne", říkám si. Z pořízeného videa vycházím "úspěšně", bez zásadních vad v došlapu. A jdeme na boty. Mým favoritem jsou Wave Rider. Ty ale nemají v mé velikosti. Tak jdu k druhému bodu svého seznamu, Impolse a Mustang. A pak další a další modely. Myslím, že to bylo celkem pět modelů. Zkouším, porovnávám, měním velikosti, běhám na páse, chvíli i s na každé noze jinou botou, vybírám a "vyhrávájí" dva modely.
V průběhu výběru bot se v prodejně ukazuje Renda. A pak mě oslovuje další zákazník, že jestli jsem dan z fora,... Jsem slavný, haha. Ale je příjemné, že mě lidi poznávají.

Mizuno Wave Impulse

Plánuji je na delší běhy, trenink obecné vytrvalosti. A pokud se v treninku osvědčí, třeba je vezmu i nějaký maraton. Uvidíme.
Doplněk.
Dnes jsem v nich vyběhl, ale z jednoho běhu je nemůžu hodnotit. Stabilní bota, netlačila, seděla dobře. Uvidíme po více kilometrech.

Mizuno Wave Precision 9

Tady rozhodla akce "bota zdarma". Už nějakou dobu uvažuji o něčem jako závodní model. Tahle bota jakési odpružení poskytuje, tak uvidíme. Budou sloužit na závody to 10 km a na krátké intervalové treninky.
A vzhledem k plánovanému využití jsem zvolil velikost akorát na nohu, jen s minimální rezervou. Proti Impulse o 1/2 čísla menší. Ať noha v botě sedí a neplave. Tak uvidíme, zda jsem udělal dobře. Ale boty to jsou lehoučké a vypadají úžasně. Kdy je nejbližsí závod?

Tolik k mým novým botám. Nejsem žádný troškař, že. Když mě popadne nakupovací mánie, tak nevím, kdy mám dost.
Až mě zase chytne spisovatelko-exhibiční mánie, tak nové boty zhodnotím, nebo se podívám na další součásti mého vybavení. Nechte se překvapit. Sám jsem na sebe zvědavý...

Běžecké vybavení - boty I.

2009-02-09T18:58:00.008+01:00

Běhu se aktivně věnuji od května 2007, naběhal jsem celkem 2800 km. Na tuto vzdálenost jsem "spotřeboval" dva páry bot a další dva páry jsou "načnuté". Jak jsem se svými modely spokojen, jaké jsou pocity,...

Asics Gel-Reactor

Moje první "běžecké" boty. Koupil jsem je v akci v Gigasportu za 1500Kč (po slevě 40%!!!). Na webu Asicsu se o nich nezmiňují, takže, kdo ví, co to je za model. Co mě k jejich koupi "zlákalo"? Asics mi je povědomá značka a technologie "gel" mi taky něco říkal.
Nicméně v mých začátcích mi posloužily dobře. Kvalitu a míru tlumení nemohu posoudit, běhal jsem v nich v době, kdy jsem byl naprostý začátečník.
Odběhl jsem v nich svůj první "novodobý" běžecký závod - Noční GP2007. Do běžeckého důchodu je poslaly prodřené paty, které mi způsobovaly puchýře.
Celkem zvládly 397 km, nic moc.

New Balance M846WB

Tyto boty jsem si vybral na základě referencí ve fóru na behej.com. A když jsem na ně narazil v nějakém výprodeji za 1500 Kč, neváhal jsem. Dnes vím, že je to u Pavla Baběráda standardní cena.
Zpočátku jsem měl pocit, že jsem měl koupit o půl čísla větší model, trochu mě v nich tlačil nárt. Ale postupně mi sedly (nebo si sedly nohy?). Díky tomu, že na noze přesně seděly a měl jsem v nich pocit perfektního kontaktu s povrchem, jsem je volil jako boty závodní a na intenzivní intervalové tréninky. Jejich tlumení a měkkost odpovídala referencím, byly to dobře odpružené, měkké a pohodlné boty, ale přitom jsem v nich měl "cit". Fakt povedené boty.
Absolvoval jsem v nich množství závodů, včetně druhého kroku v cestě k maratonu - Hervis 1/2M. A nepočítaně desítek a dva maratony - Kladno, kdy mě donesly k současnému osobnímu rekordu a České Budějovice, kde se projevila ztráta jejich tlumících vlastností v kombinaci s tvrdým betonem. To byl definitivní konec jejich aktivní kariéry. Ale jejich nástupce už byl vybrán...
Naběhal jsem v nich celkem 1100km.

Nike Air Pegasus

Jak jsem k nim přišel? Viz výše - forum behej.com a sleva. I když ta sleva byla taková sleva nesleva - znáte to, nejdříve zdraží a pak s velkou pompou inzerují slevy. Stály mě 2000Kč, nebo možná jen 1999Kč, to celkem šlo. A taky jsem chtěl zkusit další značku.
Opět pohodlná a měkká bota. Ale proti NB mám v nich trochu jiný pocit - podrážka je tužší, takže na nějaký rychlý běh, nebo úseky to není. Tlumení skvělé, odpovídající referencím na "Air" systém. Ale měl jsem pocit, že jsou jakoby "tvrdší" proti NB. Prostě to tlumení je jiné. Aby nedošlo k mýlce, tlumí dobře, ale jinak, maraton jsem v nich zvládl bez úhony.
V užívání si procházejí skvělými chvilkami, donesly mě do cíle prvního maratonu, pak byly chvilku "v kladbě" pro vznikající puchýře při delších bězích, ale teď už jsou zase "v kurzu". Do budoucna s nimi počítám jako s botami na krosy - díky tužší podrážce a decentnímu vzorku.
Zatím jsem na nich natočil 757 km, konec jejich aktivní služby se blíží.

New Balance MR1062EU

V předvečer svého prvního maratonu jsem měl pocit, že bych potřebovat nějaké nové "čerstvé" boty. Prioritou bylo tlumení.
Původně jsem chtěl zvolit další běžeckou značku, ale předchozí výborná zkušenost s NB a reference ve fóru mě přivedly ke stánku Pavla Baběráda v prostorách Marathon Expo. Původně jsem šel po modelu 1061, ale mají prý stejný, novější 1062. Zkusil jsem dvě velikost a zvolil tu volnější, dle doporučení zkušenějších. Dnes toho možná trochu lituji.
Boty jsou to úžasně měkké, super tlumivé, noha je jako ve vatě. Někdy mám pocit, že je to až moc. Jsou to takové pohodlné papuče, bačkůrky. Ale zkuste v bačkorách běhat. Zčásti za to může i toho 1/2 čísla navíc. Mám je na dlouhé běhy, kdy má noha natékat, tak ta rezerva se hodí. Dlouhé běhy zvládají perfektně, ale rozhodně to není závodní bota.

Po čase se mi na jedné botě povolil jeden nLOCK. Zatím ještě drží, a vzhledem k určení boty to až tak nevadí. Navíc nevím kde skončila účtenka z nákupu...
K dnešnímu dni mají naběháno 550 km a předpokládám, že ještě jednou tolik vydrží.

Tolik k historii.
Zbývá doplnit poděkování. Myslím, že "otci tragédovi" za založení tragédího diskusního fóra, jeho současným administrátorům za jeho udržování a samozřejmě všem přispěvatelům se svými postřehy.

A abych nezapoměl dodat, všechny boty mají podrážku i svršek "jako nový". Podrážky jsou trochu sešlapané, ale jen trochu. A svršek je trochu špinavý, místy s drobnými prasklinami, ale jinak bez děr, bez většího opotřebení. Viz. fotky.

Příští díl se bude věnovat novým modelům, které můj botník právě oživily.

Budějovický Mercury centrum maratón, 25.1.2009 aneb Co to bylo za dálkovej pochod?

2009-02-07T19:08:00.003+01:00

Závod na který jsem se celý rok těšil. Jeho první ročník jsem jako maratonský panic pouze zpovzdálí sledoval a těšil se na ten letošní ročník, jak si vše užiju. Už sám název pozornějším napovídá, že to nebylo úplně ideální. Ale postupně.

Chvála na loňský první ročník byla převeliká. Samotného mě lákalo si zkusit běh v nezvyklém prostředí podzemních garáží nákupního centra, ale před rokem jsem byl v přípravě na svůj první maraton až v květnu, tak jsem si musel nechat zajít chuť.

Ale na začátku roku 2009 už jsem "velezkušený" maratonec se třemi úspěšně zvládnutými maratony. Zvládl jsem PIM, což byl běh na jedno (resp. částečně dvě) velké kolečka, další bylo Kladno, kroužení dokola na pětikilometrovém okruhu. A poslední "zářez" byl maraton na klasické trati z Marathonu do Atén, to znamená běh odněkud někam. Vše jsem zvládl bez výraznějších problému. A teď mě čekala výzva v podobě kroužení na 666m dlouhém okruhu, celkem 63 kol. "Nezmagořím z toho?" "Já a takové trapné problémy? Pche, to zvládnu."

Příprava proběhla bez problémů, naběhané objemy a "intenzity" zhluba odpovídaly mým představám. Kvalitu v treninku tvořily společné výběhy s Michalem/IM a Mirkem. Na mě v celkem slušných intenzitách. Dlouhých běhu možná mohlo být více. Čas jsem plánoval někde mezi 3:30-3:40. I krásnou tabulku s mezičasy jsem si připravil (ale nakonec nepoužil). Rozhodl jsem se, že poběžím podle pocitu a pulsu.

Od startu se mě držena Martina Němečková, několik kol jsme běželi v ukázkovém tandemu. Já jsem si spočítal, že čas 5min/km představuje čas na kolo 3:20. Já jsem držel stabilní a pohodové tempo 3:26 na kolo, běželo se mi naprosto v pohodě, tělo běželo samo, bez většího úsilí. Postupně jsem se Martině vzdálil (zpomalila). Ale zhruba někde od 20. kola mě začaly bolet kolena a stehna, mezičasy se pomalu začaly posunovat nad 3:30 na kolo.

Někde na úrovni 1/2M, to znamená 31-32 kol jsem toho začal mít dost. A to tak, že velmi. Stehna jsem měl jako z mramoru, nohy jsem ledvo zvedal. A začala mi být trochu zima (já blbec jsem si před startem sundal podvlékací moirové triko). Poslední nadějí byla opět Martina N., která mě v 33. kole dohnala. Pokusil jsem se s ní držet, to šlo pouze 4 kola, pak jsem definitivně odpadl, další chodecká vložka. Ale ani chůze nebyla úlevou, nohy jak z olova, kolena jsem skoro necítil.

Krize vyvrcholila zhruba 20 kol před cílem, několikrát jsem "úspěšně" atakoval čas 5 min na kolo. Motal jsem se po dráze jak mátoha, byla mi zima, běžet jsem skoro nebyl schopný. A tu mě napadla naprosto geniální myšlenka "Vzdej to, nemá to cenu!" Počet kol do cíle ubýval neskutečně pomalu. "Tak už to konečně vzdej, nemá to cenu!" Tento stav maratonské mysli mě přepadl poprvé a boj s touto myšlenkou byl velice náročný. Když se počet kol do cíle přehoupl pod 15 kol, tak se mi myšlenky na vzdání podařilo odehnat. Rozhodl jsem se, že musím doběhnout, i když původní plánovaný čas byl v nenávratnu.

Nakonec jsem se to cíle nějak dobelhal, bylo to v době, kdy už na trati pobíhalo pouze torzo startovního pole, výsledný čas 4:11:07. Takže se mi nakonec podařilo zaběhnout rekord - nejpomalejší maraton.

Hodnocení
Začnu pořadateli. Naprosto perfektní organizace, propozice v ničem nelhaly, vše perfektně klaplo. Už chválili jiní. Já přidám poděkování za výsledky, včetně mezičasů na jednotlivá kola a pak ještě jedny výsledky, i s grafem rychlosti. Vím, že je to "obyčejná" technika, čipy, excel a je to. Ale pouze v Budějovicích, jinde to je nemožné.
Druhé poděkování je za obsluhu občerstvení. Připadal jsem si jako na trhu, jen místo "jabka, vajíčka, brousím nože nůžky" se ozývalo "Voda, voda, ionty, ionty, banán, houba..." A to po celou dobu závodu. Místy mi bylo až blbé, že si nic neberu :-) Díky.

A hodnocení mého výkonu? nejlépe to vyjádřil IM v SMS - "Co to bylo za dálkovej pochod?" Za sebe se stydím za předvedený výkon. Snad jediné pozitivum je překonání krize a doběhnutí (ale je to pozitivum?).
A kde se stala chyba? Objemy jsem natrénované měl, ale chybí dlouhé běhy 25-30 km. IM našel problém v chybění odpočinku a krátký odstup od aténského maratonu. Ten jsem ale běžel volně, nezávodně, vlastně se jednalo o dlouhý běh. Ale beru to, rozumí tomu.
Já jsem zvolil špatné boty. Resp. se jednalo o kombinaci supertvrdého betonu a starých bot, které už mají naběháno přes 1000 kilometrů. To byla kombinace, která byla "vražedná". Boty jsou to sice super pohodlné a mé oblíbené, ale už mají své za sebou.
A asi nemalý podíl udělala hlava a 63 okruhů. Pokud jste v krizi a máte před sebou 20 kol, tak to je hrůza. To samotné číslo. Když jsem v krizi vbíhal do posledního kola na Kladně, tak to bylo POSLEDNÍ kolo, sice dlouhé 5 km, ale POSLEDNÍ kolo. V Budějovicích to bylo 5 km neskutečných 7 kol. Ne, nevymlouvám se na hlavu, ona ta hlava je stejně moje, jen tak přemýšlím proč.

A aby toho nebylo málo. I když jsem se opatroval a teple oblékal, pojídal ovoce, vitamíny, mraky céčka,... tak oslabené tělo podlehlo infekci. Ještě jsem po maratonu zvládl dva regenerační klusy, ale teď už více než týden bojuji s nachlazením a nově i průjmem.

Poučení (z krizového vývoje)
První bod jsem měl "hotový" ještě v průběhu závodu. Maratony na delší dobu vypustit a Mercury ani v budoucnu ne. Trvalo mi celé čtyři maratony, než mi došlo, že na ně zatím ještě nemám. Ale jak únava odcházela a tělo přestávalo bolet, tak bych to neviděl tak černě. Maraton letos možná ještě jeden, ale rozhodující bude povrch.
Dalším bodem/krokem je obměna botového parku. Chudáky NB846 si nezasloužily takový konec své "kariéry", omlouvám se jim, sloužily věrně a spolehlivě.
Nákup nových bot už je v tuto chvíli hotov, ale o tom někdy příště.

Čísla
Čas 4:11:07 (42 km)
TF prům. 145
TF max. 159

Fotka z archivu Dana Orálka mě ukazuje v době probíhající krize.

Sezona 2009, plán

2009-01-02T21:03:00.002+01:00

Jaký bude rok 2009? To zatím netuším. Ale už vím, co bych chtěl na poli běhu a nejen běhu dokázat. Několik rekapitulačních článků zakončuje tento plánovací text.

Triatlon
Po loňském splněném cíli v podobě absolvování maratonu, mám pro letošek nový cíl. Přidávám další disciplíny v podobě absolvování ironmana. Chvíli jsem zvažoval metu nejvyšší, to znamená zvládnout celého ironmana už letos, ale to by bylo příliš. Kolo je pro mě nová disciplína, plavání oprašuji z mládí. Takže tento bod je vlastně dvouletý s letošním mezistupněm v podobě HIMu a v roce 2010 bude na řadě plnohodnotný IM.
Místo? ještě vybráno není, "v nominaci" jsou Litovel, Mělice a Doksy.

10pod40
Loni nesplněný cíl v podobě 10za40 jsem malinko přitvrdil a přidal další minutu. Znamená to pro letošek zlepšení na desítce o 2 minuty, to je 5%. To snad půjde.

Pohár behej.com
Ambice na obhájení loňské pozice si dávat nebudu, jde především o nutnost objet co nejvíce závodů. Ale samozřejmě co půjde objedu.
Mým letošním cílem bude posun v získaných bodech za závod, v kvalitě, ustálit zisk bezpečně a vysoko nad 70-ti body. Pokud vezmu loňskou skladbu závodů a jejich délky, tak tento bod je souvisí s cílem 10pod40.

Maraton a 1/2 maraton
Celkově bych běžecky letošní rok chtěl věnovat "zrychlení" a vzdálenostem do 1/2 maratonu. Na 1/2M bych chtěl dostat osobák pod 1:40, snad i přiblížit k 1:30. Maraton bych rád dostal pod 3:40, ale nijak bych to nehrotil.
A samozřejmě bych rád zopakoval maratonský závěr loňského roku a zůčastnil se nějakého pěkného zahraničního maratonu.
Nevylučuji ani nostalgický návrat na trať mého prvního maratonu, PIMu. Spíše v podobě příjemného proběhnutí, bez ambice na vrcholný výkon, nasát znova tu atmosféru a "zavzpomínat".

Blog a jeho údržba
"Last but not least." Tento blog by potřeboval trochu údržby. Především sekce "běžecké stránky" by zasloužila doplnit odkazy na stránky dalších runblogerů a případné další úpravy.

Novoroční fotovtip

2009-01-01T19:11:00.003+01:00

S Novým rokem všem čtenářům a návštěvníkům tohoto blogu přeji vše nej...nej...nej... A přidávám poslední kousek z LOŇSKÉ fotosbírky.

Čichám čichám dobrý rok

Rekapitulace 2008

2008-12-31T16:24:00.003+01:00

Poslední rekapitulační text, kterým celkově zhodnotím rok 2008 a porovnám s plánem. Plán na končící rok 2008 jsem sepsal zde.
Jak se mi podařilo plán naplnit?

29.3.2008 Hervis 1/2Maraton Praha
11.5.2008 Volkswagen Maraton Praha
Maraton pod 4 hodiny.
První tří body můžu odškrtnout jako splněné. Z pohledu maratonu byl tento rok maximálně přínosný. Zvládl jsem maraton, na podruhé i pod 4 hodiny a poznal maratonskou zeď. Podrobně jsem maratony zhodnotil zde.

10 km za 40 minut
Tady mám nesplněno. Nakonec se podzimní zlepšování zastavilo na čase 42:02. Minutu a kousek za vytyčeným cílem. Kde tu minutu hledat? V kvalitě treninku, příští rok mám co zlepšovat.

24.5.2008 Horský běh na Lysou horu
Splněno. A byl to pěkný závod, příští rok bych si ho rád zopakoval. Samozřejmě s podstatným vylepšením letošního času. A chtělo by to celý běh opravdu běžet, bez chodeckých vložek. I když, v tom kopci...

Během celého roku se chci během samozřejmě bavit
Tak to se povedlo. Zábavu tvořilo více než 2000 naběhaných kilometrů, 22 absolvovaných závodů, celkem přes 300 závodních kilometrů. I tento blog je určitá zábava a odreagování.
A nemůžu nezmínit Pohár behej.com. To byla zábava po většinu roku. Ten jsem hodnotil samostatně zde. Třetí místo ve své věkové kategorii považuji spíše za výsledek "pohárové turistiky", ale pokud jde o výkony, tak mě těší průměr přes 70 bodů na závod.

Dvě letošní trofeje, jedna za Pohár behej.com a druhá za první maratón (od manželky).

Daj-li medajli, nedaj-li medajli...dali a několik.

Fotovtip 3

2008-12-31T14:58:00.003+01:00

Silvestrovská nadílka dalších dvou vtipných kousků. Oba se povedly při běžeckém setkání behej.com v Chytrově na Vysočině.

Strečink třikrát jinak.

Fr. Holý : "Tak ne myslivci, ale já a můj trénink."

Fotovtip 2

2008-12-30T12:21:00.004+01:00

Předsilvestrovský čas si žádá odlehčení. Letos v hledáčku fotoaparátu uvízlo několik fakt povedených kousků. Nabízím je k pobavení další kousek.
Do komentářů přidávejte své vlastní alternativní popisky a texty k fotkám.

A nemysli si, že se za mnou dneska zase vyvezeš!

Fotovtip 1

2008-12-29T10:22:00.004+01:00

Předsilvestrovský čas si žádá odlehčení. Letos v hledáčku fotoaparátu uvízlo několik fakt povedených kousků. Nabízím je k pobavení. Do komentářů přidávejte své vlastní alternativní popisky a texty k fotkám.

Stopni mi, za kolik dám dva bobky.

Rekapitulace 2008 - maratóny

2008-12-28T11:15:00.003+01:00

Letošní rok by primárně ve znamení maratonu. V květnu 2007 jsem si dal cíl, zvládnout PIM 2008. Jaký byl rok 2008 z pohledu maratonu, resp. maratonů?

PIM2008, 11.5.2008, první maraton.
Tak ten jsem si užil a vychutnal od startu až do cíle. Prvotní cíl jsem zvládl myslím perfektně. Vydržel jsem celou trasu běžet (nepočítám chodecké vložky při občerstvení), bez krize, bez křečí. V závěru jsem toho měl samozřejmě dost, ale při svém prvním maratonu jsem nepoznal, co to je maratonská zeď.
Druhý cíl, čas pod 4 hodiny, jsem zvládl/nezvládl. Cílový čas byl 04:03:01, real time, čistý čas byl 3:57:10.

Podrobně jsem vše popsal zde na blogu, a zde podrobně a pro behej.com.

Na 30. kilometru mám ještě sílu na běh pozpátku

Už chybí jen kousek a bude hotovo...

...a už je hotovo.

Kladenský maraton, 13.9.2008
Pro účast na Kladně jsem se rozhodl v průběhu prázdnin, cílem bylo splnění letošního cíle, maraton pod 4 hodiny v oficiálním čase. Sám jsem si "plánoval" čas hluboko pod 4 hodiny, v nejbujnějších představách se měl čas blížit 3:30.
A jak jsem dopadl? Na tu hrůzu na trati to dopadlo ještě dobře. Osobák na půlmaraton, rozběhnuto na čas blízký vysněným 3:30. A pak krize. Poznal jsem, co to maratonská zeď. Dvě kola jsem se po trati ploužil jak mátoha. Závěr jsem díky 3COPovi zvládl a doběhl v solidním čase 03:47:59. Zlepšení o 10 minut.

Podrobně jsem vše popsal pro behy.cz.

V cíli mám problém zvednout ruce k "vítěznému" gestu

Athens Classic Marathon, 9.11.2008
Další původně neplánovaný běh. Ale naskytla se možnost a tak jsem ji využil. Jak jinak zakončit svůj první maratonský rok, než zaběhnutím si klasické tratě prvního maratonu novodobé historie.

Pokud jde o přípravu, tak to byl další "experiment". Šel jsem do toho bez "speciální" maratonské přípravy. Cíl jsem měl "užít si". Poučen Kladnem jsem do toho šel zvolna a opatrně. Ale i přes opatrný a pomalý začátek jsem opět poznal maratonskou zeď, za 30. kilometrem přišla krize. Nebyla to ale taková hrůza jako na Kladně. Výsledný čas 04:14:46, real time 4:10:30.

Podrobně jsem vše popsal zde na blogu i pro behy.cz.

Dan´s Classic Marathon

Závěr
Rok 2008 byl z pohledu maratonu úspěšný a poučný zároveň. Stanovené cíle - zaběhnout a zaběhnout pod 4 hodiny, jsem splnil. Atény byla taková třešnička na dortu.

Českobrodská desítka, 21.12.2008

2008-12-24T15:36:00.006+01:00

Chaos v "plánování" pokračuje. Neplánovaný Aténský maraton měl být mým letos posledním závodem. Ale nezúčastnit se závodu s vánoční atmosférou kousek od domova? To bych nemohl.

Jak jsem se zmínil v úvodu, už jsem letos nic závodního neplánoval. Takže jsem do závodu šel s cílem se pobavit, potkat se s dalšími běžci, pozdravit se před Vánoci. Výkonnostní cíle jsem si nedával, snad jen takový malý, zkusit si zaběhnout pohodovou desítku pod 45 minut.

Z domu vyjíždím pohodově asi hodinu před startem. Místo presentace a startu nacházím bezproblémově díky mapě v termínovce behej.com (Díky.). Je to konec světa. Jen banda stejně postižených magorů, kteří si v předvánočním shonu našli čas na společný běh. Veškeré zázemí je v jakési společenské místnosti kempu. Potkávám se se spoustou známých tváří, takové množství běžců jsem opravdu nečekal (no co, bedna to dnes nebude, bude jindy :-) ).

Start volím se zadních pozic. Nasazuji pohodové tempo s tepem mírně nad 160. Cestou startovním polem potkávám několik známých tváří, prohodíme pár slov a vět, prostě pohoda, klídek,... Od třetího kilometru začínám sledovat mezičasy. "Bude to pod 45, nebo nebude?" Chce to trochu zrychlit, tak to zkouším. Jde to. Na otočce na 5. kilometru jsem v čase 23 minut. Půl minuty ztráta na plán, to znamená běžet druhou půlku o minutu rychleji.

Se zrychlením zatím čekám, není kam spěchat, jsou Vánoce. Od 7. kilometru na to ale začínám šlapat, snažím se dobíhat běžce přede mnou. Celkem to jde. Mezičasy jsou takové hraniční, ukazují zrychlení, ale stále něco chybí. Dva kilometry do cíle, už jen devět minut, zrychluji. Kilometr do cíle, zrychluji ještě více. A cíl je na dohled, podle času vidím, že to pod 45 minut nestihnu, ale snažím se pro fotografy o finiš. Výsledný čas 45:08.

Po doběhu ještě dvoukilometrový výklus, čaj a sladkost od pořadatelů (rum je řidičům zapovězen), u Iva Domanského si objednávám a platím termínovku. Převlíknout, pozdravit se a popřát vše nej na Vánoce a hajdy domů.

Hodnocení
Závod byl organizačně dobře připraven, dokonce s asistencí Městské policie. Trať příjemná, krásná krajina.
Můj výkon hodnotit nebudu, bral jsem vše jako "společenskou" záležitost a jako kvalitní intervalový trénink a přípravu na Budějovický podzemní maraton.

Čísla
Čas 0:45:08 (10 km)
TF prům. 163
TF max. 182

Fotodokumentace

Místo presentace...

Ani se neptejte, kde jsem byl (na trati se počítá každý gram)

První řada plná chrtů...

Fotofiniš

Rekapitulace 2008 - Pohár behej.com

2008-12-17T20:35:00.005+01:00

Zahajuji sérii článků na téma rekapitulace roku 2008 z pohledu běhů a jednoho triatlonu.

Začnu celoročním seriálem závodů Pohár behej.com. Organizátoři vybrali zajímavou směsici závodů, od malých, komorních, s rodinnou atmosférou, až po větší až velké závody s mnohaletou tradicí. Snad jedinou kaňkou v kalendáři byla termínová kolize s Běchovicemi. Zajímavou variantou bylo několik víkendových dvojbojů se závodem v sobotu i v neděli. Pro příští rok bych ještě zkusil přidat třeba i trojboj s pátkem.

Za nejpovedenější závody, kdy organizátorům dávám velkou jedničku bych zařadil :
Běh Kerteamu za příjemnou atmosféru, navigaci přes mapy a hlavně skvělé domácí pomazánky po závodu.
Dolanský přespolní.... za perfektní regeneraci na místním koupališti.
Běh oborou za příjemnou atmosféru, ukázkovou navigaci pomocí internetových map a domácí koláče pro závodníky.

Černý puntík nebudu dávat konkrétním závodům, ale obecně všem, která mají v propozicích větu "registrace v Sokolovně" či "start před Sokolovnou" bez dalšího upřesnění (těchto závodů bylo několik).
Zde bych si dovolil dát jedno doporučení organizátorům poháru. Každý pohárový závod by měl mít přesně určené místa presentace, startu a cíle (pokud se liší) v podobě adresy a ideálně i s odkazem na nějaký mapový server.

Celkově jsem se umístil mezi muži na 10. místě, ve své věkové kategorii jsem na bedně, třetí. Bodové zisky z jednotlivých závodů se postupně zvyšovaly, přepočet na soutěž "Skokan roku" vychází zlepšení o 15%, to už velice pravděpodobně v dalších letech nezopakuji.

A teď konkrétní rozbor mé pohárové účasti. Postřehy třeba poslouží organizátorům jako zpětná vazba, či ev. budoucím účastníkům.

01.03.2008 - Palestra Kbelská desítka - Praha 9 - Kbely (10 km)
ZRUŠENO!!!
Vichřice, která tento závod zrušila, mě zastihla cestou na letiště.

08.03.2008 - Pečecká desítka - MJK - Pečky (10 km)
V té době jsem byl služebně ve Vídni. To nám to pěkně začíná, dva závody, dvě neúčasti...

22.03.2008 - Běh Kerteamu - Praha - Velká Chuchle (8550m, 00:40:23, 67.5b.)
Konečně na trati.
Trať zvlněná, náročná, organizace skvělá, pochvala.
Do závodu jsem šel natěšen a nažhaven. Stoupání v závěru každého se tří kol mě ničilo. Čekal jsem po zimní přípravě lepší čas.

06.04.2008 - Velká Morava - Mikulčice (10 km)
Další absence, ale tak daleko se mi opravdu nechtělo.

12.04.2008 - Bakovský půlmaraton - Bakov nad Jizerou (21,1 km, 01:47:28, 65.1b.)
Trať zvlněná, organizace dobrá.
Zvlněnou trať jsem zvládl slušně, v závěru jsem měl i sílu na zrychlení.

13.04.2008 - CKP Cena Nasavrk - Nasavrky (15km, 01:17:52, 58.1b.)
Trať zvlněná, organizace dobrá, ale vyhlašování bylo nechutně dlouhé.
Víkendový dvojboj. Den po Bakovském 1/2M jsem nečekal žádný extra čas. Běželo se mi ale nic moc, byl jsem v jakémsi vakuu, okolo mě nikdo, kdo by mě zepředu táhnul či zezadu popoháněl.

27.04.2008 - Praha - Brandýs - Praha Kbely-Brandýs nad Labem (15km, 01:12:01, 68.9b)
Trať zvlněná, organizace nic moc. Potěšilo občerstvení na trati.
Ale propozice o místě startu a cíli, včetně dopravy, byly hodně obecné - start u sokolovny, cíl u sokolovny. Nejstarší závod na světě, ale pořadatelé jsou technikou u prvního ročníku. Internet, mapy apod. jim nic neříká. Po doběhu občerstvení a vyhlášení v místní škole, opět navigace jak noha - běžte rovně přes koleje, pak doprava a tam to uvidíte.
Závod jsem zvládl díky Petrovi Kostovičovi, který mi dělal doprovod a celou trať mě táhnul, ve stoupáních "kontroloval" práci rukou,... Ve finiši jsem ho pak porazil. Ještě jednou "Díky Petře."
Na to, že jsem den před závodem běžel dlouhý 30ti km běh jako příprava na PIM, tak výsledek je celkem slušný.
Zapoměl jsem si doma hrudní pás, byl jsem bez kontroly tepu a času, psychicky hrůza.

03.05.2008 - Memoriál Karla Raise - Počerady (15 km)
Plán víkendových služeb mi nedovolil účast.

04.05.2008 - Běh Javorkou - Česká Třebová (6 km)
Plán víkendových služeb mi nedovolil účast.

31.05.2008 - Bystřickem kolem Vírské přehrady - Vír (28 km)
Třetí absence za sebou, nějak to flákám, ale finále basketbalové Mattoni NBL si jako správný fanoušek nymburského basketbalu nemohu nechat ujít.

14.06.2008 - Krajem bitvy u Kolína - Nová Ves I u Kolína (8,4 km, 00:38:36, 72.7b.)
Malý, komorní závod, kousek od domova. Sympatická, rodinná atmosféra. Zázemí horší.
Trať zvlněná, náročná. Ale po PIMu a Lysé hoře mě nemohlo nic překvapit. Dvě kola jsem zvládl dobře, bez větší krize či trápení. Potěšilo poprvé přes 70 bodů do poháru.

29.06.2008 - Konopišťská desítka - Benešov (10 km, 00:44:36, 74.8b.)
Rovinatá trať, tři kola okolo rybníku. Organizace dobrá. A Ivo Domanský jako komentátor byl kapitola sama pro sebe.
V plánu jsem měl útok na 45ti minutovou hranici na desítku. Povedlo se, v druhé půlce závodu už jsem toho měl dost, ale podařilo se. A těch bodů...

16.07.2008 - 229. Malá cena Monaka ZRUŠENO!!! - Slatiňany (10 km)
Rodinnou dovolenou jsem plánoval podle termínovky poháru, ale větru dešti člověk neporučí.

26.07.2008 - Dolanský přespolní běh přes Vorlíky - Dolany u Klatov (8,1 km, 00:41:25, 67.0b.)
Náročná kopcovitá trať, dvě kola. Organizace perfektní, navigace na místo startu, po závodě k dispozici koupaliště. Závod s rodinnou atmosférou, naprosto super. Rád se sem vrátím.
Ale můj výkon, hrůza. Už v závěru prvního kola jsem byl na ručník. Společnými silami mě udolalo stoupání na trati a sluníčko. Pochopil jsem, že kopce nebudou můj přítel, pokud se na ně nezaměřím v tréninku. A taky "kvalita" letního tréninku byla spíše na úrovni regenerace než zlepšování výkonnosti.

16.08.2008 - Běh oborou - Kopřivnice - Mniší (10 km, 00:46:12, 72.9b.)
Náročná kopcovitá obrátková trať. Organizace opět na výbornou. Snad první organizátor, který využil možností internetu. K dispozici byla navigace v mapě na start závodu i vyznačená trať. Menší závod s příjemnou rodinnou atmosférou, organizačně zvládnutý na výbornou. Velká pochvala a poděkování.
Po debaklu v Dolanech jsem se v tréninku zaměřil právě na kopce týdenním "soustředěním" u rodičů v Beskydech. Děti si užily babičky, já jsem si pěkně potrénoval v kopcích...
Do závodu jsem šel opatrně, hlavně nepřepálit, to bylo mé heslo. Povedlo se, zvlněnou tra%t jsem zvládl skvěle, v cíle jsem ještě cítil, že mám rezervy. Jen to počasí se nepovedlo, mokro, déšť.

28.09.2008 - Běh Neumannovou stezkou - Unhošť (9,6 km, 00:43:24, 76.0b.)
Zvlněná trať s jedním stoupáním. Organizace dobrá, až na navigaci. Opět informace strohá - start u sokolovny, bez uvedení ulice či nějakého orientačního bodu.
Taktika byla jasná, pod kopec v druhé polovině trati doběhnout relativně svěží a pak to rozbalit. Povedlo se. Stoupání se nezdálo ani tak prudké. Závěr jsem pěkně vystupňoval. A ještě jsem měl pocit, že nějaká rezerva tam je. Poprvé přes 75 bodů.

11.10.2008 - Cena Metuje - Nové Město nad Metují (10 km, 00:43:57, 71.3b.)
Zvlněná trať s jedním stoupáním ve finiši (snad neexistuje horší varianta). Organizace dobrá, až na navigaci. Stejně jako u několika předchozích závodů - start u sokolovny, bez uvedení ulice či nějakého orientačního bodu. A přitom stačí tak málo...
V tomto případě by šetřit síly na stoupání bylo špatně. Prostě jsem se do toho obul od počátku a čekal, co to udělá. Více než kilometrové stoupání do cíle jsem sice nezvládl stupňovaným tempem, ale myslím, že jsme moc neztratil. A pěkný osobák. Je ty body nic moc (díky mladým chrtům, co překonávají traťové rekordy.)

25.10.2008 - Hronov - Náchod - Hronov - Náchod (9,7 km, 00:41:04, 70.7b.)
Rovinatá, příjemná trať. Organizačně závod pokulhával, šatny někde na opačném konci města, v místě startu trochu zmatené, dlouho jsem hledal záchody ukryté a neoznačené v místní škole, autobus s oblečením odjížděl neznámo kdy - před startem, po startu?. Na tak velký závod s mnohaletou tradicí nic moc. Předstartovní příprava byla díky tomu taková nijaká, vůbec mi to nesedlo, radši mám svůj klid, start a cíl na jednom místě.
Chtěl jsem se "jen tak rozběhnout" před následujícím závodem v Týništi, nakonec jsem si ale pěkně stupňovaným závěrem dal do těla, v přečtu na desítku by to byl další osobák. A dostal jsem oficiální triko za deset pohárových závodů, skvělé.

28.10.2008 - Týnišťská desítka - Týniště nad Orlicí (10 km, 00:42:02, 75.9b.)
Rovinatá obrátková trať lesoparkem. Organizačně dobře zvládnuté.
První závodnický návrat, první závod, který už jsem loni běžel. Cíl byl čas pod 41 minut (10za40). Dal jsem do závodu vše, ale od půlky jsem pomalinku zpomaloval, nebylo sil na zrychlení, i když vodič by se našel. Výsledný čas odpovídá mému současnému maximu, lépe už to zaběhnout snad ani nešlo.

01.11.2008 - Hornická desítka - Frýdek-Místek (10 km)
Tak daleko se mi nechtělo, v poháru jsem nikoho neohrožoval a mě taky nikdo neohrožoval...

02.11.2008 - Sild kros - Praha, Krč (10 km, 00:46:27, 74.1b.)
Náročná zvlněná terénní trať se dvěma okruhy. Organizačně průměr, horší zázemí, ale co by člověk chtěl za to minimální startovné. Ale podobný závod v Chuchli se Kerteamu podařilo zorganizovat podstatně líp.
V hlavě už jsem měl "vypnuto", bez výkonnostního plánu, kopečky mi nevadily, ale terén ano, kros není nic pro mě, zatím. Čas odpovídající podanému výkonu, body jsou proti předvedenému výkonu přímo královské.

Athens Classic Marathon, 9.11.2008

2008-12-01T21:15:00.009+01:00

Rozhodnutí běžet tuto klasickou maratónskou trať mělo zakončit moji první maratónský rok. Přišlo mi to "stylové".

Organizační a praktické informace ohledně maratónu jsem popsal v článku na behej.com a taky na oficiálních stránkách. Dále následuje moje osobní zpověď.

Plán na Atény byl velice jednoduchý, maratón si užít, bez stresu ohledně času. Pěkně foťák sebou a užívat si, zdoláním maratónu se stát součástí historie.

Příprava ale byla taková zvláštní, nemaratonská. Měsíc před maratónem jsem se tréninkově soustředil na splnění cíle 10za40, trénink tvořily intervaly, atd. Abych nedráždil maratónského boha, tak jsem měsíc před maratónem zařadil jeden "dlouhý" běh, 20 km.

Petr Kostovič učinil v Drážďanech pokus "zda se dá maratón uběhnout bez tréninku na maratón", dopadl takto. Já nedbal zkušenost staršího...

Profil trati sliboval rovinatou první půlku, stoupání ve třetí čtvrtině a pak postupné klesání do cíle. Můj cíl byl šetřit se v první půlce, nepřepálit, vyhnout se krizi z Kladna. Ušetřené síly využít ve stoupání v druhé půlce trati. Časové cíle jsem si nedával, ale tak nějak v koutku duše jsem si plánoval čas pod 4 hodiny.

Předstartovní příprava nebyla asi nejideálnější. Den před startem jsem s manželkou prošel aténské pamětihodnosti zakončené návštěvou pobřeží v Pireu. A před samotným startem v Marathonu jsem tak různě zevloval, fotil a nasával atmosféru. Půl hodiny před startem jsem odevzdal tašku s oblečením a vyrazil na ovál na rozcvičku. 15 minut z toho jsem strávil v Toi-Toi frontě.

Začal jsem opravdu volně, první kilometr přes 6 minut, hodně volné tempo. Malinko jsem přidal, ale nic dramatického, tepy byly hluboko pod 140. Vlastně se jednalo o regenerační klus. V této pohodě a regeneraci probíhalo celých prvních 10 kilometrů. Mezičasy na 5. a 10. km byly 30:12 a 59:06 min. Tepy regenerační 130-135.

V druhé desítce přišlo jedno prudší stoupání s následným seběhem. tempo jsem držel pořád stejné, pohoda, regenerace. V seběhu, který byl na 15.-16. kilometru mě trochu začaly bolet kolena, tak jsem zvolil běh přes špičky. Trochu to pomohlo, ale jen trochu. Půlmaratón byl za 2:05:16. Hlava počítala, počítala, zda se z toho dá zvládnou čas pod 4 hodiny.

Třetí desítku, resp. od mety 1/2M jsem přidal na tempu, trať se jen minimálně zvedala, stoupání bylo téměř neznatelné. Začal jsem se polem běžců sunout dopředu. "Zobnul" jsem si RedBul z lahvičky, ať to běží. Běželo se dobře, skoro to šlo samo. 30. kilometr, čas 2:57:27. To dávalo určité naděje, že by to pod 4 hodiny mohlo být. Stoupání nebylo strašné, skoro jsem si ho nevšiml. Zobnul jsem si další dávku RedBulu.

Pak ale přišla krize. Síly došly velice rychle, cesta se nějak začala zvedat. Až nyní zpětně, vidím, že jsem si nějak špatně pamatoval profil. Nejvýraznější stoupání je mezi 30. a 35. kilometrem. začínal jsem se těšit na každou občerstvovací stanici, kdy byl důvod přejít do chůze. Běžecké pole se začalo okolo mě opět posunovat, ale tentokrát opačně. Začal jsem opět poznávat dresy těch, kterým jsem v předchozích kilometrech utekl. Nejhorší byly dva podběhy dálnice ne vrcholu stoupání. Takové nepříjemné "hupy", dolů, nahoru.

I přes krizi mě ale dobrá nálada neopouštěla. pamatuji se, že jsem byl v druhém podběhu schopen zrychlit. Všiml jsem si dvojice běžců, jak se vzájemně fotí. Nabídl jsem jim společnou fotku. vzal jsem si jejich foťák a zrychlil, pak jsem se otočil a chvíli klusal pozadu a pokoušel se je co nejlépe zachytit. Byla moc rádi, děkovali skoro jak japonci. Alespoň nějaký dobrý skutek. A taky jsem se zdravil s diváky, mával, kdo natáhl ruku, s tím jsem si plácnul.

Dále už trať začala klesat. Já se začínal těšit na každé občerstvení, počítal jsem zvývající kilometry do cíle. Nohy se motaly, hlava počítala, jaký bude výsledný čas. Jak moc bude přes 4 hodiny. A pak už přišel doběh. Špalíry fandících diváků, v dálce se objevily tribuny Panathenaikon Stadium. Naprosto úžasný a neopakovatelný pocit. Vytahuji foťák a fotím doběh. A pak nasazuji k finiši. Atmosféra Vás donutí k maximálnímu zrychlení. Je úplně jedno, jaký je výsledný čas (brutto 4:14:46, netto 4:10:30). Po doběhu jsem nasával atmosféru a užíval si toho jedinečného a neopakovatelného pocitu po doběhu maratónu, resp. po doběhu z Marathonu.

Hodnocení
Trať je pro běžce celkem nudná. Určitě by se dala vymyslet podstatně pěknější trasa s výhledy na antické památky. Ale i když nic z toho tra%t nenabízí, tak její historická hodnota vše nahrazuje. A je pravděpodobné, že před více než 100 lety, kyd trať běželi první maratónci, olympionici, měli pěknější výhled na Akropoli. Dnes jej bohužel zakrývá železobeton.

Hodnocení výkonu
O výsledný čas mi primárně nešlo. Vzhledem k absenci dlouhých běhů v přípravě je výsledek odpovídající. Bez přípravy v podobě dlouhých běhů...ani super pomalý začátek nepomůže.

A jelikož mám rád čísla, tak jsem jednotlivé mezičasy podrobil malému rozboru. Potěšil mě pozitivní split, 2:05:16+2:05:14 (Michal Ironman mě nazval robotem). A celkové tempo se těsně vešlo pod 6 minut na km, 5:56 min/km. Zbytek je v tabulce.

Čísla
Čas 4:10:30 (42.195 km)
TF prům. 142
TF max. 167

A pár fotek na závěr...

Ranní Panathenaikon Stadium

Marathon, hemžení před startem

Fotka u marathonského ohně je suvenýr

I pro mě...

Startovní koridor přes startem...

... a po startu.

Socha v místě památníku Bitvy u Marathonu

Těsně za cílem...

... o kousek dál za cílem, nohy dosloužily.

SILD kros, 2.11.2008

2008-11-15T20:44:00.004+01:00

Poslední závod celoročního běžeckého seriálu behej.com. Po předchozích závodech ve Východních Čechách, které jsem považoval za výkonnostní vrchol, jsem si na tento závod nedával žádné velké výkonnostní cíle. Hlavním cílem bylo se nezranit před blížícím se maratónem v Aténách.

Po Týništi jsem druhý den v tréninku zařadil jeden krátký regenerační běh. A vzhledem k blížícímu se maratónu mě hlodalo svědomí, že mi chybí dlouhé běhy, že jsem vše věnoval rychlým tréninkům na 10za40. Tak jsem den před SILD krosem zařadil jeden dlouhý běh 20 km. Opravdu "ideální" příprava na závod.

Počasí k závodu bylo typicky podzimní, takové "dušičkové". Zataženo, sychravo, mlha, zima. Trať slibovala terénní běh nahoru-dolů, resp. dolů-nahoru. Něco jako Dolany u Klatov, to byl taky terén nahoru-dolů, jen v teple. Obě varianty - terén a kopcovitý profil nejsou mé oblíbené. Ideální předpoklady pro nějaký ostudný výkon.

Běží se dvě kola po 5ti kilometrech, první půlka každého okruhu je klesání a pak prudký výběh. Druhá půlka okruhu je mírné stoupání ke startu/cíli.

Startuji spíše se zadních pozic, postupně se propracovávám dopředu, cílem je se v prvním kole moc nezničit, ušetřit trochu sil do závěru. Druhá zatáčka v terénu, kluzký kořen a já se válím v podzimním listí jak... Pád se obešel naštěstí bez následků, pokračuji v běhu. Klesáme na nejnižší bod trati a trať se začíná zvedat. Zatím to jde. V kopci se snažím příliš netlačit na pilu. Nejhorší je přeběh cesty, která má na okrajích prudké valy. Ty jsou na přeběhnutí nejhorší.

Dále následuje celek rovinatá pasáž k cíli. Občas někoho doběhnu, občas se okolo mě někdo prožene. Dobíhá mě taky Antonín Ungr, se kterým se na většině závodů "honíme", ve Východních Čechách jsem mu úspěšně utíkal. Teď je na tom ale podstatně líp než já. Snažím se, snažím, ale postupně, metr po metru se mi vzdaluje. Konečně cíl, vbíhám do druhého kola. Teď je teda čas to rozbalit(haha). V klesání se snažím hlavně nespadnou, následné stoupání jdu o něco svižněji, už se není proč šetřit. Zrychlení se nekoná, aspoň že to není výrazné zpomalení. Asi se projevuje ta včerejší dvacítka. Před sebou nikoho nemám, za sebou slyším nějaký dech, tak se snažím aby se moc nepřibližoval. Trať kličkuje mezi stromy, netrpělivě vyhlížím cíl, ten je stále v nedohlednu. Občas zavrávorám na kořenu, občas to uklouzne, takový běh mě nebaví, mám skoro problém se udržet v běhu, skoro bych řekl, že jsem se v tomto slalomu mezi stromy a kořeny nudil a neskutečně se těšil na cíl. Ještě, že mám za sebou soupeře, který mě trochu tlačí vpřed. A konečně cíl. Čas 46:29, ale ten není podstatný.

Hodnocení
Závod jsem odběhl, bez zranění. To je hlavní. Po přepočtu si připisuji do poháru behej.com neskutečných 74 bodů. Zvlněný profil jsem zvládl, výběhy mi moc nevadily. Ale co mě fakt nebavilo byl terén - listí, kořeny. Člověk musel pořád dávat pozor kam šlape. Aspoň vím, na co se v budoucnu zaměřit. V posezonních výprodejích si pořídím nějaké krosové boty na příští sezonu...

Jinak závod to byl pěkný, dobře zorganizovaný. zajímavý běžecký terén, pro mě zvyklého na asfaltovou rovinatou cyklostezku byl takový kros nová zkušenost.

Čísla
Čas 0:46:27 (10 km)
TF prům. 171
TF max. 190

A na závěr nějaké fotky

Pár sekund po startu. Všichni běžci jsou rozmazaní, protože běží, jen já z toho davu razím tím, jak jsem ostrý. Asi jsem se ještě nerozběhl.

Finiš. A hned dvakrát. Když to porovnáte s předchozími závody, tak je vidět trochu jiný výraz ve tváři.

Hotovo, dobojováno. Pohárová sezona skončila.

Tour de Východní Čechy 2008

2008-10-28T19:28:00.009+01:00

Tři pohárové závody mě zavedly do Východních Čech, konkrétně Nové město nad Metují, Náchod a Týniště nad Orlicí. Tyto závody měly být místem splnění jednoho z mých letošních cílů - 10za40.

Cena Metuje, Nové Město nad Metují, 11.10.2008
Desetikilometrová trať vedla krásným údolím říčky Metuje do Pekla a zpět. Prostředím jeden z nejhezčích letošních závodů. Jen ten závěr, kilometrové stoupání do celkem prudkého kopce. Ještě, že nás čerti z Pekla hnali.

Začal jsem z ostra, první kilometr za 3:40, ale to bylo z prudkého kopce. Další kilometry už byly v mých standardních intervalech vysoko nad 4 minuty. S vidinou závěrečného prudkého stoupání jsem se snažil ušetřit trochu sil, pokud se to tak dá nazvat. Podle mezičasů to ale stále vypadalo na zlepšení osobáčku. Jen to závěrečné stoupání. V něm už mi trochu došly síly a z běhu přes špičky "padám" na paty, ale snažím se udržet tempo, zrychlit se v tom kopci nedá. Před sebou vidím nějakého závodníka, tak se ho snažím ve finiši předehnat, vypínám poplašné signály těla a makám co to dá. Nedohnal jsem ho, ale výsledný čas mě potěšil - 43:58. Zlepšení o půl minuty.

Čísla
Čas 0:43:58 (10 km)
TF prům. 165
TF max. 183

Předstartovní rozcvičení, každým závodem je kvalitnější.

Maximální úsilí ve finiši.

Účastnice pekingské olympiády, V. Frintová v mé těsné blízkosti.

Z pohledu letošního cíle 10za40 jsem "počítal" - minutu ubral profil trati, minutu bych ještě mohl zrychlit (pulsy by mohly být vyšší). Ale ještě chybí minuta, to je hodně. Tak hurá do treninku. Ten tvořila především kvalita - intervalový trenink, jednou 10x400 á 1:30, dvakrát 5x1km á 4:00-4:15. Plus nějaké OV výběhy.
A jedna odvazovka v podobě antimaratonu - spojení regeneračního či OV výklusu s fanděním maratoncům ve Stromovce.

Skupinka tří antimaratonců ve Stromovce.

Hronov-Náchod, 25.10.2008
Závod na necelých 10 km byl pro mě vlastně "jen" jakousi přípravou na Týniště. Cílem bylo běžet rychle, ale ne úplně naplno, spíše ušetřit síly na Týniště. To byl můj záměr, ale už předem jsem se obával že mě okolí strhne a půjdu na doraz.
Presentace byla v Náchodě, odkud nás autobusy organizátorů odvezly na místo startu, náměstí v Hronově. Díky složitější dopravní situaci byla cesta poněkud delší, na místo jsme dorazili asi 20 minut před startem. Nějak mi celá tato anabáze neseděla, předstartovní rozběhání a rozcvičení bylo takové nijaké. Ovlivnila jej nutnost sledovat autobus/šatnu, jestli odjede před či po startu. Nebylo u koho ověřit tuto informaci. A pak hledání záchodu, to byla celkem umění (úspěšné na poslední chvíli).

Po startu jsem začal podle plánu, volněji. tepy jsem se snažil držet pod 160-ti, což se dařilo asi tak po pátý kilometr. Trasa nás vedla z Hronova na cyklostezku, pěknou krajinou, rovinatý profil. Od pátého kilometru začali běžci okolo mě asi zrychlovat, já jsem se jich snažil držet, tepy postupně stoupaly, únava stoupala ještě více. Asi dva kilometry před cílem jsem už toho začínal mít dost. Tempo bylo hluboko pod 4:20 na km. Závěrečný úsek nás vedl centrem k náměstí, okolo trati bylo nemálo diváků, kteří nás povzbuzováním hnali vpřed. Náměstí, otočka a finiš do cíle. Čas 41:04, slušné.

Proti původnímu plánu jsem (jak jsem předpokládal) šel naplno, respektive první půlku jsem se držel plánu, druhá půlka závodu byla naplno. Výsledný čas je v přepočtu na 10 km lepší osobáku, takže zase zlepšení, že bych to v Týništi dokázal?

Čísla
Čas 0:41:04 (9,65 km)
TF prům. 163
TF max. 181

Finiš, vbíháme na náchodské náměstí.

Hodnocení obou závodů z pohledu poháru behej.com je ale nic moc. Oba dva závody jsem odběhů na maximum, dosahované časy jsou lepší a lepší. Ale jsou tady mladí chrti, kteří překonávají traťové rekordy, jako v Novém Městě, a nám hobíkům tím ubírají body. Deprimující.

Do dalšího závodu zbývaly pouhé tři dny, to už v tréninku nic nedoženu. Po konzultaci s Michalem/ironmanem jsem zařadil jen regenerační výklusy doplněné rovinkami. V předchozích dnech jsem tréninky končil unavený, ale s dobrým pocitem. Kupodivu, po pondělním lehkém regenerační klusu jsem se po šesti rovinkách cítil dost unaveně a zničeně. Ale asi to byla jen psychika.

Týnišťská desítka, 28.10.2008
Loni byl toto můj první závod v poháru behej.com, letos to je první závodnícký návrat, první závod, který poběžím podruhé. Loni jsem zde překonal hranici 50-ti minut na 10 km. Nyní jde o druhý vrchol sezony (po PIMu). Jak dopadnu letos?

Počasí bylo typicky podzimní, zataženo, sychravo, déšť. Nic moc. Ale na výkon by to výraznější vliv mít nemělo. Cíl byl jasný, od startu jít naplno a snažit se vydržet až do cíle, a hlavně doběhnou v čase pod 41 minut a splnit cíl 10za40. Cíl byl nechat vše na trati, zúročil veškeré treninkové úsílí a dokázat nevěřícím Tomášům (Michalům a Ječmínkům) jak se ve mě mýlili.

Start. Jde se na to. První kilometr lehce pod 4 minuty, je to dobré. V davu běžců se snažím vybrat si vodiče, kterého se budu zuby nehty držet. Druhý kilometr 8:06. Zpomalení, ale pořád to jde. Třetí kilometr 12:12. Pokud to takto udržím, tak by to šlo. Ale síly ubývají, tep je stabilně nad 170. Pátý kilometr 21 min., začínám ztrácet na plánovaný čas. Na otočce mě předbíhá jeden mírně rychlejší běžec, myslím s číslem 43, snažím se ho udržet. Ale jde to těžko, mám toho plné zuby. "Musíš, musíš!" žene mě vnitřní hlas. Šestý a sedmý kilometr jsou zhruba s minutovou ztrátou proti plánu. Můj vodič se mi postupně vzdaluje. Snažím se přidat, ale spíše je to snaha nezpomalit. Osmý a devátý kilometr už si nepamatuji na mezičasy, ale už jsem věděl, že plánovaný čas to nebude. Do cílové rovinky vbíhám v čase něco přes 41 minut, ale rvu se dál, ať je zlepšení osobáku co nejlepší. Cíl, čas 42:02.

Hodnocení
Můj nejlepší letošní závod. Vše, co ve mě momentálně je, jsem nechal na trati. Průměrné i maximální tepy jsou na maximu možného. Ale ta minuta, která mi chybí, mi prostě zatím chybí. Mám alespoň cíl pro příští rok.
Přiznávám, skeptici měli pravdu, zatím na 10za40 nemám. Ale počkejte příští rok.
A konečně jsou za závod i nějaké rozumnější body do poháru.

Čísla
Čas 0:42:02 (10 km)
TF prům. 171
TF max. 190

Můj standardní škleb ve finiši.

Plánovaný čas jsem nedal, ale zato mám krásné pohárové triko. Maximální spokojenost.

Garmin Run-Up, 4.10.2008

2008-10-05T15:57:00.005+02:00

Jen tak si v sobotu odpoledne vyběhnout na nejvyšší budovu v České republice, City Tower v Praze na Pankráci. Celkem 27 pater, 109 výškových metrů. Do mého dost našlapaného víkendového programu se tento závod téměř ideálně trefil.

Na úvod ještě trochu povídání okolo.
Výkonnostním vrcholem podzimu by měla být desítka v Týništi nad Orlicí 28.10. s cílem doplnit poslední střípek do mozaiky letošního plánu. První výkonnostní vrchol byl na jaře po pražském maratónu. Po prohlídnutí tréninkového denníku jsem si všiml výkonnostního vzestupu na trati 10 km. Pro podzimní program jsem proto zvolil stejnou strategii, Kladenský maratón jako základ a po něm cílená příprava na Týniště. zatím vše vychází. Uvidíme co dál.

Proč Garmin Run-Up?
Tento víkend jsem zůstával v Praze a přemýšlel co s volnou sobotou, jestli zvolit dlouhý běh ve Hvězdě či zařadit nějaký "kvalitní" intervalový trénink. Ale kde? Informace ve foru behej.com mě nasměrovala k běhu do schodů. Závod je nejkvalitnější intervalový trénink. A v analogii s programem po PIMu, kdy jsem si vyběhl na Lysou horu, tak toto je taky běh do kopce/schodů.

Organizace
Premiéra tohoto podniku v loňském roce v Olomouci neměla nejlepší reference, tak jsem byl zvědavý, jak se organizátoři poučili a jak využili nemalý rozpočet celého seriálu.
Registrace na internetu proběhla bez problémů, díky denníku Metro jsem měl registraci zdarma. Jinak byla za 150,- Kč a následně pouze za 50,-. Organizátoři se asi snažili přilákat co jej nejvíce běžců (což se jim povedlo jen částečně).
Presentace na místě byla bez problémů. Šatny na převlečení nebyly, pouze vestibul budovy. Alespoň bylo kde pod dozorem uschovat tašku. Bohaté občerstvení - sušenky, banány, jablka, pití, čaj, káva. Všeho dostatek.
Start se opozdil o více než půl hodiny. Respektive se stále postupně odkládal. Když bylo zpoždění 15 minut, tak mi startér řekl, že se start zpozdí o 10 minut !? Byl proto problém se udržovat s předstartovním stavu podstatně déle. Venku byla zima, foukal vítr, tak mnoho startujících čekalo ve vestibulu, tam ale nebylo slyšet startéra a myslím, že nemálo závodníku zmeškalo svůj start.
Po doběhu, na vrcholu City Tower byly přísné pořadatelky, které doběhnuvší závodníky správně nutily k chůzi a hlídali, ať jim tam hromadně neomdléváme. Jen tam bylo trochu zima.

Výsledková listina byla postupně vyvěšována. Účastníci si mohli udělat základní představu o tom, zda postoupí či nepostoupí do finále. Ale nějak neodpovídaly informace na světelné tabuli s tím, co se pak vyvěsilo. Jako poslední, či předposlední čas tam byl o pár sekund horší než můj, myslím 4:22 a pořadí bylo 50. místo. Vytištěné výsledky pod touto tabulí ale s tímto časem patřily níže. Tak si říkám, že by zase potíže s časomírou?

Časový rozdíl mezi kvalifikací a finálem byl možná dlouhý - 2-4 hodiny, ale pro nejlepší je potřeba trochu času na regeneraci.

Celkově bych dal hlavním organizátorům školní za 2 až za 3. Vadily především chybějící prostor na převlékání a informace pro startující ohledně startu a jeho zpoždění. Výsledky taky mohly být rychleji uveřejněné.
Dělníkům pořadatelům bych dal jedničku. Tady vše klapalo, setkal jsem se s ochotou a úsměvy, jak v šatně, tak u občerstvení a po doběhu byla dlouhovlasá "zdravotnice" skvělá.

A co já?
Jak jsem psal v úvodu, závod jsem bral jako kvalitní trénink, ale samozřejmě jsem jej šel naplno. I přes představu delšího čekání na finále jsem se chtěl do padesátky finalistů dostat, chtěl jsem si dát dvoufázový trénink a taky jsem cetkař, tak jsem chtěl triko finalistů.

Před startem jsem si zkusil schody, vypadalo to na běh přes dva schody. A časem na jeden schod.
Start. Začal jsem svižně, prvních pět pater bylo v pohodě. Ale na 10. patře došly síly a přecházím z dvojschodu na jednoschod. Tep je 170 a více. Snažím se držet rychlost, v otočce si pomáhám rukou o zábradlí. 15. patro, mám toho dost, alespoň už jsem za půlkou. Nad i pod sebou nic neslyším, tak mě snad nikdo nedoběhne, to by byla ostuda. 20. patro, už jen kousek, 25. patro, to je čas na závěrečné zrychlení, ale to se nekoná, v zakyselených svalech už žádné rezervy nejsou. Cíl, podle mých hodinek čas 4:33 (oficiální čas 4:20, trochu velký rozdíl).

Mám toho plné zuby, bolí mě nohy, bolí mě v krku (suchý vzduch), je mi trochu zima. Pořadatelka se mnou chvíli chodí a podpírá mě. Dobíhají další a další závodníci a závodnice. Všem se dostává stejná péče, jen někteří ji potřebují více.

Výtahem dolů, ve vestibulu se občerstvuji, v šatně si beru bundu a tepláky, ať neprochladnu. Chvíli se motám ve vestibulu v teple, chvíli venku fandím startujícím a sleduji tabuli s výsledky.
Chvíli to vypadá, že ve finále budu. Na světelné tabuli, která ukazuje průběžně časy doběhnuvších závodníků zůstává čas 4:22 a 50. místo. Tak to ten můj 4:20 by mě poslal do finále, takže trénink by byl kvalitnější, dvoufázový. Pak se ale objevuje vytištěná průběžná tabulka, kde jsem na 57. místě, takže mimo finále. Je divné, nad tímto papírem stále svítí čas 4:22 a 50. místo.
Neřeším to, byli tady lepší, triko za finále nebude. Tak se převlíkám a odcházím.

Hodnocení
Pořadatele jsem hodnotil výše. Osobně toho moc nemám k hodnocení. Snad jen to, že to byl zajímavý závod, něco jiného. Na schodech jsem podal odpovídající úsilí, čas neposoudím, tepy mohly být vyšší, ale byl to specifický závod. Příští rok to třeba zase zkusím.

Čísla
Čas 4:22 (27 pater, 109 metrů)
TF prům. 169
TF max. 179

Běh Neumannovou stezkou, 28.9.2008

2008-09-30T22:35:00.007+02:00

Další "pohárový" víkend, další nový závod a pro mě nové trati. Jak se projeví kladenský maratón na mé výkonnosti? Byla regenerace úspěšná? A co "zvlněný" profil, neutavím se?

Po kladenském maratónu, jehož průběh jsem popsal pro server behy.cz, jsem týden regeneroval se dvěma běhy v mírném "rege" tempu. Tento regenerační program jsem zakončil služební cestou do Nového Města na Moravě, kde jsem si dvakrát vyjel na bruslích. Díky nedávnému běžeckému setkání jsem o této možnosti věděl a plně se na ni připravil.

Druhý týden po maratónu jsem začal chystat svůj "útok" na poslední běžecký cíl tohoto roku - 10za40. Na řadu přišly dva intervalové tréninky, teda intervaly v mém amatérském vydání. Jednou 5x1km s mezičasy 4:02-4:19 (trochu velký rozptyl) a jednou 5x400m á 1:30. V sobotu jsem měl v plánu OV běh, ale nějak se mi šíleně moc nechtělo, tak jsem zvolil regeneraci spánkem, před nedělním závodem ideální.

A teď k Unhošti. Informace na netu slibovaly zvlněný profil s jedním prudkým stoupáním za polovinou závodu a pak klesání do cíle. Můj plán byl jednoduchý, nezakyselit se pod kopcem, kopec zvládnout a pak to rozbalit v klesání, jako v Kopřivnici.
Dojezd a registrace byly bez problémů. U "stolečku" behej.com jsem si koupil jedny modré běhkomácké ponožky, vzhledem k předchozím zkušenostem s touto značkou (platí pro behej.com i výrobce ponožek f. Moose), můžu tyto ponožky všem vřele doporučit. Skromná tělocvična/šatna v místní sokolovně na převlečení a přivítání se se známými tvářemi stačí. Rozklus a rozcvičení před startem ve mě nevzbuzovalo příliš velké naděje, cítil jsem se nějak unaveně, nohy nechtěly běžet. "No co, uvidíme." uklidňoval jsem se.

Start. Běžím v davu závodníků, snažím se najít své tempo. Trať nás vede po lesní cestě okolo rybníků, po okraji lesa. Moc pěkné prostředí pro běh. Občas krátké stoupání a seběh. Pár lidí jsem předběhl, našel jsem své tempo. První kilometr, čas přes 4 minuty. To je trochu rychlé, zatím to jde, tep se drží na 160, to je v normě. Ve stoupáních jsem se snažil příliš nezpomalit, v klesáních jdu na "neutrál", nohy nechávám běžet volně, jde to skoro samo, běžce před sebou v klesání většinou dotahuji. Značka pátého kilometru, čas už si nepamatuji, ale tep byl "v normě" okolo 160. Přichází stoupání. Snažím se moc nezpomalit, ale zároveň to nepřehnat. Kopec je to opravdu dlouhý, stoupáme snad kilometr. Na vrcholu se trať jen velice neochotně a mírně stáčí do klesání. Sil mám dost, tempo jsem v kopci celkem udržel, nyní se snažím postupně zrychlit, už není proč se šetřit. Klesání se postupně zvětšuje, daří se mi zrychlit. Značka devátého kilometru, tak to je už jen kousek. Další značka, 500m, "Ještě takový kus, to je hrůza." Snažím se zrychlovat a vydržet co nejdéle, mrknu na hodinky, tep přes 180, "Dobré, neflákáš se." chválím sám sebe. Ale to nejhorší teprve přijde, posledních 100 metrů je do kopce, tady už to je fakt na doraz, ale daří se mi držet rychlost. Cíl. Čas 43:24.

Hodnocení
Čas v přepočtu na kilometr je 4:31, to je na krátký odstup po maratónu a na profil trati se stoupám slušné. Osobně jsem sám se sebou spokojen, čas i podaný výkon na trati odpovídá mým představám. Do poháru jsem si zapsal pro mě rekordních 76 bodů. Ještě jeden závod a dostanu tričko, už se těším.
Letošní cíl 10za40 je sice hodně vzdálen, ale mám na to ještě měsíc, tak uvidíme. Další test bude Cena Metuje.

Čísla
Čas 0:43:24 (9,6 km)
TF prům. 166
TF max. 186

Pokus o předstartovní strečing

Finiš s maximálním úsilím

Takový finiš se jen tak nevidí, tak ještě jedna fotka

Vašek se už taky blíží do cíle

Sláva vítězům

Ještě trochu potrénovat a budu mezi Váma...

Doksyman 2008, hlavně se neutopit.

2008-08-24T21:32:00.006+02:00

Tak jsem se vydal do triatlonových vod. Scenerie Máchova jezera měla tu čest vidět mou triatlonovou premiéru. A jak jsem ji viděl já? Jak jsem si ji užil? Čtěte.

V pravém slova smyslu se nejednalo o premiéru, ale obnovenou premiéru. Jednoho "Železného muže" jsem absolvoval v mládí, před desítkami let. Po úspěšném splnění mise "Maraton za rok" hledám další velký cíl, velkým favoritem je velký triatlon. Ale než svůj cíl vyhlásím veřejně, tak je potřeba si vše zkusit, abych věděl, do čeho jdu.

Příprava na triatlon začala v červenci občasnými vyjížďkami na kole. Dvacetikilometrovou trať nebyl problém zvládnout, rychlost se postupně zvyšovala. K plavání jsem se ale nedostal. Tady jsem se musel spolehnout na odplavané hodiny v přípravce plaveckého oddílu někdy koncem sedmdesátých let minulého století. Ale co, 700 metrů snad zvládnu.

Večer před odjezdem jsem si dal dohromady vše potřebné. Vše nabalit do tašky, ať je ráno klid. Zkontrolovat kolo.

Na místo startu jsem vyrazil v předstihu. Radši dříve, vše okouknout, co a jak si chystají další závodníci. Registrace a příprava proběhla bez problému. Nafasoval jsem krásnou plaveckou čepičku s číslem (sláva, jinou se nemusím kupovat), popsali mě na ruce, rameni a lýtku, to jsem si připadal už jako závodník. Po registraci jsem se potkal s dalším blogerem, Rendou z 9. měsíce.

V depu jsem si vše poctivě připravil, Vašek Dvořáček mi byl dobrým rádcem. Ručník, kolo, helmu, boty na kolo, dres na kolo, číslo, boty na běh, pití, brýle na kolo,... Na Vaškovu radu jsem plavání, a vlastně celý triatlon absolvoval v běžeckých elasťácích. Plavat se v nich dá, uschnou rychle a i kolo se v nich zvládne.

Plavání
První část, pro mě největší neznámá. Voda je mokrá, ale teplota je únosná. Start. Rozvážným krokem vstupuji do vod Máchova jezera netuše, co mě čeká. První záběry, kraul, jde to. Prsa, tak to ne, to nikdy nebyl můj styl. Rozvážně se vydávám k první bojce, občas do někoho vrazím, ale s tím se počítá. Rychlost se postupně snižuje, pevně se usazuji na chvostu plaveckého pole. Výhoda je, že do nikoho nevrážím. První bojka se se blíží, ale pomalu. Střídám prsa a kraul. Přichází vlny, v těch se nedá plavat, párkrát jsem se skoro napil. Síly ubývají. Vedle se objevuje červený člun záchranářů. Ne hoši, ještě Vás nepotřebuji, říkám si v duchu. Oni si jen hlídají posledního závodníka (závodníka?). Bojuji s vlnami a s vodou, síly dochází. Prsa střídá kraul a naopak.

A najednou to přichází. Zničeno nic. Ukrutná krize. Mám pocit, že už déle plavat nevydržím. Pokud vás taková krize postihne u běhu, tak se prostě zastavíte, vydýcháte, odpočinete, a po chvíli pokračujete dále. Ale ve vodě? Zastavení a šlapání vody je slušná námaha. Přece to nevzdám. Zkouším pár temp. Ne, nejde to. Ještě nejsem ani u první bojky. Ve svém minipohybu měním směr ke člunu záchranářů. Vnitřní hlas bojovníka řve "Přece to nevzdáš, srabe." Druhý hlas oponuje "Už se skoro topím." "Budeš jediný, který to vzdá, taková ostuda." "To je pravda, ale dál už prostě plavat nemůžu." "Srabe" nadávám sám sobě. Mávám na plavčíky, že končím. Jeden skáče do vody a dává mi plovák. Je to neskutečná úleva. Doplavu k jejich člunu, chytám se ho. Na přídi lodi mezitím jeden plavčík spouští jakousi rampu. Chvíli to trvá. Opora člunu a plováku mi přináší úlevu, síly a odhodlání plavat dál se vrací. Říkám jim, že bych to ještě zkusil. Nijak neprotestují, skoro se divím. Takže pokračuji. Dostal jsem se k první bojce. Sláva, chytám se ji, trochu odpočívám. A jdeme dál. Střídám prsa a znak a dostávám se k druhé bojce. Na kraul nemám sílu, u znaku můžu plynule dýchat. A člověk si jen tak relaxuje vleže na zádech. Někde hodně daleko vidím nějakou žlutou čepičku předposledního závodníka. A nechutně daleko, někde na opačném konci republiky, vidím břeh. Jdu na to. Střídám znak, směr se snažím držet podle mraků, prsa na odpočinek a kontrolu směru. A stále vlny, ty berou nejvíce sil. Sice jdou ke břehu, ale nemám pocit, že by mi pomáhaly. Záchranáři z lodi mi hlásí, že už jen kousek, že za chvíli už dostanu na dno a zbytek dojdu. A taky že jo, najednou jedna noha o něco zavadí. Dno. Sláva, zvládl jsem to. Stojím, neutopil jsem se. Cesta na břeh je neskutečně dlouhá a pomalá. Na břehu ně vítá manželka s dcerou a pár pořadatelů. Rychlou chůzí se dostávám do depa. Nemám problém najít své kolo. Je tam jediné. Moderátor závodu mě vítá jako posledního závodníka a ptá se, kterou disciplínu mám nejradši. Odpovídám, že přece plavání, které jsem si užil nejdéle ze všech.

Depo
Mám sice ručník, ale dres se stejně obléká špatně. A co teprve nohy, samý písek. Druhý ručník, či hadra na nohy moc služby neudělají. Příště by to chtělo lavor s vodou na opláchnutí. A není si kam sednout. Zničený z plavání bych nějaké sezení na obouvání přivítal. Nebo křeslo a tak na půl hodinky se pohodlně usadit. Příště by to chtělo židličku.

Postupně se strojím do cyklistického, ještě, že mi žena napovídá - helmu, brýle,... byl jsem ve stavu, že bych na kolo šel nejen bez helmy, ale snad i bez kola.

Kolo.
To určitě nebude taková hrůza. I když budu sebepomalejší, tak to nebude boj o život. Na konci pěší části, kde se teprve může nasedat na kolo stojí pořadatel a oslovuje mě. "Ty jsi Dan?" "Jo." "Já jsem Michal, pak pokecáme." odpovídá a v tu chvíli mi zapaluje "Jo, ironman, jasně." Ještě dodává "No vidíš, je to dobré, vnímáš."

Postupně se rozjíždím. V protisměru potkávám další jezdce. To je příjemné. Rychlost mám od 15 km/h ve stoupání až po 41 km/h v klesání. Nejhorší to je před poslední obrátkou. To už nikoho nepotkávám. A vidím, že jsem stále beznadějně poslední. Dojíždím do depa.

Depo II.
Tady to nestojí za pozornost, prostě jsem dojel, přezul boty a vybíhám.

Běh
Hned na úvod mě čeká krátké stoupání, ale pak už to je rovina. To se dá. Ale problémem je podklad. Místy je to jen písek, který se boří a ujíždí. Snažím se držet tempo rychlejší než klus. Nemám představu o čase. Potkávám závodníky v protisměru, kteří už se vracejí do cíle. Rozdíl mezi posledním závodníkem a otočkou na 5. kilometru je propastný. Vím, že budu poslední. Dobíhám do cíle. Dres s citronkem slaví úspěch. Hlasatel hlásí "Dobíhá závodník s nejhezčím dresem." V cíli zvedám ruce jako kdybych dokončil velký triatlon. Jsem unavený, ale mám to za sebou.

Čísla
Doksyman 25.7 (0,75-20-5) Čas 1:39:51 (21:15+53:44+24:52)
Kolo podle tachometru 20,41 km, prům. 24,83, čas 49:19 (čistý čas kola), max 41,6 km/h.

Závěr
První seznámení s triatlonem dopadlo zhruba podle očekávání. Plavání se sice ukázalo jako větší problém, než jsem si byl ochotný přípustit, ale zvládl jsem to. Plavání bylo sado-maso, doslova. Kolo a běh už zvládne každý. V běhu jsem se po tom všem dostal pod 5 min/km, vlastně v solo běhu, to se dá.

Pro mé případné následovníky mám dva postřehy - plavání nikdy nepodceňujte a pozor na depo, hlavně po plavání. mějte sebou někoho, kdo vám bude v depu napovídat.

Taťka Šmoula připraven

Tady jen tak laškuji s vodou, za chvíli to bude horší

Já a můj doprovod

A v tomto stavu mám ještě jet na kole a běžet?

Mokré tělo a neposlušný dres

Dostat ponožku a botu na mokrou a špinavou nohu je umění.

A to jsem se jen vezl, teď hurá na běh.

Dokončení prostého Sprinttriatlonu může být zážitek.

Myslím Dane, že to plavání by chtělo trochu potrénovat.

Běh Oborou, Kopřivnice-Mniší, 16.8.

2008-08-23T21:15:00.004+02:00

Druhý prázdninový závod, který jsem spojil s horskou přípravou. Kopcovitý profil sliboval další trápení, jako v Dolanech, ale desetidenní příprava v kopcích měla efekt.

Poučen pocity z předchozího pohárového závodu v Dolanech u Klatov, kde se jednalo o dva okruhy s kopcovitým profilem, které jsem doslova protrpěl v bídném čase, jsem tentokrát zvolil jinou přípravu. V Nymburce je příprava na kopcovité závody problematická, tak jsme se celá rodina sbalili a jeli navštívit mé rodiče v Třinci. Pobyt jsem maximálně využil k pohybu v kopcích. Od 8.8. do 16.8. jsem naběhal 66 km. To vše doplněné desítkami regeneračních kilometrů na kole.

Počasí je v Beskydech kapitola sama pro sebe. Celou dobu bylo krásně slunečno, tak akorát, žádné tropy. Ale v noci před závodem se přihnaly bouřky, kroupy, chlad. Ještě ráno, před odjezdem na závod jsem si na internetu zjišťoval, jestli se náhodou nejedná o kros, to by byl důvod start zrušit. Ale ne, podle propozic "hrubozrný asfalt". Tak to je dobré, to se dá běžet i v dešti.

Dostávám se k propozicím. tady mají pořadatelé jednu velkou jedničku. Informace na stránkách závodu jsou sice stručné, ale naprosto dostatečné. Odkaz na mapu s vyznačeným místem registrace a startu, dokonce vyznačená trasa závodu. Naprosto super, tady by si ostatní pořadatelé měli vzít příklad. Ukázkové využití možností dnešního internetu.

Propozice slibovaly náročný zvlněný profil. Obrátková trasa s hrubozrným asfaltem jdoucí Hukvaldskou oborou. Prezentace byla v místním kulturním domě proběhla rychle, bez zbytečného zdržování. Startovní číslo 13, mohl jsem si zvolit jiné, ale proč dělat komplikace a vybírat, beru, co mi nabízí. Taky mi nabídli jogurt a dva koláče (ty přišly k chuti po závodě). U registrace jsem si všiml nějaké "povědomé" tváře, tak jsem se osmělil a byla to blogerka LenkaČlenka. Pozdravil jsem se s ní a popřál ať to běží.

Rozklus, zahřátí jsem zvolil průzkum terénu, vyběhl jsem si úvodní stoupání. Slušný kopeček. Ještě, že ho běžíme nahoru jen jednou, bude se dobře finišovat.

A jde se na start. Jdu do toho "opatrně", divočit se může po obrátce. první kilometr, celý do kopce, za 5 minut, tep přes 160, to se dá. Kopec pokračuje stále, druhý kilometr taky za 5 minut. Tep 160-165. Běžci kolem se ustálili, tempo je stabilní. Trasa se postupně překlápí do klesání, snažím se zrychlit, takový ten "běh zadarmo", trochu prodloužit krok a ono se to rozeběhne "samo". Běžce přede mnou tímto zrychlením z kopce dotahuji, tak si říkám, teď se ho drž i do kopce. Potkáváme špičku, která má obrátku za sebou. Já ještě můžu běžet z kopce. Obrátka, 5. kilometr, čas 24 minut. To by šlo, říkám si. A teď stoupání, nějak ho přežít, neumřít jako v Dolanech. Jdu do toho, snažím se držet běžce přede mnou, který vypadá dobře. Chvíli se mi to daří, ale po čase začínám ztrácet. Konečně jsem na vrcholu stoupání. A teď už jenom dolů. Ale první část klesání je fakt prudká. To se snažím spíše brzdit a nespadnout na mokré cestě. Ale pak už je klesání příjemnější. Na 9. kilometru si říkám, že když zaberu, tak by to mohlo být pod 48 minut. Tak se do toho opírám a jdu klesání co to dá. Cíl je ale do mírného stoupání, tak to je třeba trochu zabrat. Okolo mě nikdo není, nikdo mě netáhne ani netlačí. Cíl. Čas 46:12. tak to je bomba, to jsem musel ten poslední kilometr fakt napálit.

Hodnocení
Začnu pořadateli. Za odvedenou práci so to zaslouží. je to na VELKOU JEDNIČKU. Propozice k závodu s přesnou navigací na místo registrace, vyznyčená trasa závodu. Konečně někdo využil možností internetu a mapových služeb. Rychlá registrace, vyhlášení výsledků bez zbytečného protahování. startovné v minimální výši, svatební koláčky po doběhu přišly k chuti. Tombola je už taková třešnička na dortu (a já mám taky nějakou cenu).

A co já? Pokud bych to vzal jako ve škole, tak to je za dvě. Natrénováno jsem měl, kopce jsem zvládl, čas je na profil závodu slušný. Tak proč za dvě? Šel jsem do závodu až moc opatrně. Pořád jsem se bál zrychlit, abych ve stoupání vydržel. Tepy to dokazují, průměr 166, max 179. na mé poměry nic moc. V podvědomí zůstaly Dolany. Dobrá, ale teď by ale v podvědomí mělo být Mniší, které mě bude příště hnát dopředu.

Čísla
Čas 0:46:12 (10 km)
TF prům. 166
TF max. 179

Na závěr nějaké fotky.

Kulturní dům Mniší

Finiš byl rychlejší než uzávěrka fotoaparátu

Po doběhu

Kdo si počká, ten se dočká. Tombola.

Dolanský přespolní běh přes Vorlíky, 26.7.2008

2008-07-28T22:03:00.004+02:00

Prázdninové plánování se odvíjí podle kalendáře Poháru behej.com. Předchozí prázdninový závod ve Slatiňanech byl zrušen, další byl tento přespolní běh u Klatov. Spojil jsem ho s rodinným výletem a návštěvou plzeňské ZOO. A jak probíhal samotný závod?

K závodu jsem přistupoval jako k prázdninovému zpestření ve spojení s rodinným výletem. V průběhu prázdnin a dovolené se mi sice podařilo mnohokrát vyběhnout, za týden u moře jsem naběhal zhruba 40 km, takže jakýsi základ by tady byl. Ale tělo bylo naladěno na "odpočinkovou" notu, takže jsem byl sám zvědavý, jak dopadnu. Předběžný skromný cíl bylo 70 bodů do Poháru behej.com.

Dolany, malá vesnice u Klatov se může pyšnit krásným koupalištěm, kde bylo zázemí závodu. Značení na cestě nás spolehlivě a přesně dovedlo na místo startu. Pochvala organizátorům.

Registrace byla bezproblémová, za 30 Kč jsem dostal sponzorskou tašku s oplatkou (po závodě se bude hodit), otvírákem a pivním táckem Pivovaru Svijany a plechovkou piva, ale ne Svijany, ale nějaké zahraniční (ani nevím jaké, ale to je jedno). Tady pořadatelé příliš podlehli vábení sponzora.

Běžely se dva okruhy se zvlněným profilem, resp. s jedním delším a prudkým stoupáním okolo místního hřbitova a delším seběhem v závěru. Trať byla značena perfektně, u odboček v průběhu závodu stáli navigátoři, v seběhu byly nebezpěčné kořeny značeny bílou barvou, jednotlivé kilometry jsou značeny taky. Takže pochvala organizátorům.

Počasí k takovému běhu bylo „ideální“, modrá obloha, téměř bez mráčku, teplota někde okolo 30 st. Podstatně příjemnější by byly trochu chladnější dny minulého týdne. V druhém kole to v tomto počasí vypadalo na návštěvu místního hřbitova. Počasí se pořadatelům nepovedlo.

Tohle není střečink, to si jen povídám s Luborem.

Ale tohle už je střečink.

A jde se na start. První kolo, první stoupání, snažím se to nepřepálit, pošetřit trochu sil na druhé kolo. Tep držím na 170. Jde to ztuha, ale držím se s okolnímu běžci, nikdo se výrazně nežene dopředu ani nezaostává. V prvním seběhu to pouštím "samospádem", tep klesá na 165, pár běžců předbíhám. Další stoupání, mám toho dost. Les se spásným stínem, ale jen krátce. A zase slunce, je tady louka a klesání k cíli. To bych to zase měl pustit "samospádem" (v mládí jsme tomuto běhu z kopce říkali běh zadarmo). Ale nějak to nejde, spíše hlídám balanc a kotníky. Následuje asi kilometrová rovina do cíle prvního okruhu. Zdá se mi neskutečně dlouhá. Ani na bezpečném asfaltu nejsem schopen zrychlit. A to slunce, pálí, pálí. První kolo mám zhruba za 19:40.

Druhé kolo, tak to je čas vybalit ty síly, které jsem šetřil v prvním kole. Ale žádné nezbyly. Do stoupání jdu hodně opatrně. Běžci přede mnou se pomalu vzdalují. Už aby byl konec. Les, stín, hurá. A zase ta louka a klesání na nejistém podkladu. Už aby byl konec. A je tady závěrečná rovina, čas to rozbalit do finiše, ale nejde, nejde. Už aby byl konec. A je tady, konečně cíl. Mám to za sebou. Čas v cíli 41:26.

Finiš. Opravdu?

Střihač a kameramanka (video viz. dále)

Těm bylo největší teplo, tak spěchali nejrychleji.

Po závodu přišlo vhod místní koupaliště. Voda nebyla nejteplejší, ale to osvěžení to bylo úžasné. Bude se těšit příští rok.

Hodnocení
Organizaci a prostředí závodu hodnotím hodně vysoko. Mimo jediný zádrhel s iontovým nápojem cizí provenience, bylo vše perfektní. A koupaliště po závodě, to je taková třešnička na dortu.

A můj výkon? I když jsem zvládl Běh na Lysou Horu, tak kopce nejsou můj přítel.

Do závodu jsem šel v takovém "divném" stavu, kdyby byl podzim, tak řeknu, že se ukládám k zimnímu spánku. A i když jsem na dovolené odběhal nemálo kilometru, tak to byly jen objemy, ne kvalita. A to se asi projevilo. Vše začalo hned po Konopišti hlaďákem při rychlejším výběhu. Bude potřeba zase začít s tréninkem rychlosti a pohledat nějaké kopce v okolí Nymburka a zamakat na heslu "Kopec je přítel".
Příští pohárový závod je v Kopřivnici, a to jsou Beskydy, žádná Polabská rovina.

Kdo má zájem se štourat v cizím treninku, tak tady je můj denník. Případné postřehy přivítám.

Čísla
Čas 41:25 (8.1 km)
TF prům. 170
TF max 181

A tady je video, které společnými silami natočil můj doprovod a já se pokusil vše sestříhat do této podoby. I zde přivítá kameraman a střihač Vaše postřehy.

Konopišťská desítka aneb "Ty vole, to je rychlost."

2008-06-30T10:15:00.008+02:00

Další pohárový závod, další krásné místo a další osobáček. Tolik ve stručnosti k závodu v zámeckém parku Konopiště.

Příprava od posledního závodu v Nové vsi jsem trochu ošidil. Dal jsem si jeden intenzivnější intervalový trénink (4x1km), v posledním týdnu jsem běžel jen jednu volnou desítku v tempu OV. Tak jsem si říkal, jak se to projeví. Ta optimističtější polovina mého já tvrdila, že akumuluji podle Exposera a bude to další osobák. Ta pesimističtější se smála.

Příjezd na Konopiště byl bez problémů. Informace na serveru behej.com byly dostatečné, včetně mapy závodu. Další navigační bod byl Ivo Domanský. Moderátor celého klání, kterého bylo slyšet do širokého okolí. Přítomné běžce a doprovod zásoboval množstvím informací z prostředí českého vytrvaleckého běhu. Svou úlohu zvládl skvěle.

Registrace proběhla bez zbytečných zdržení, lidové startovné 40 Kč, k dispozici šatny. Ty byly v zázemí divadla, takže to byl nadstandard, velké zrcadla, každý běžec se mohl zkontrolovat, zda vypadá representativně. Rozklusání, trochu strečinku, pozdravit se s dalšími běžci, včetně ultraMiloše. Hlásili se ke mně i čtenáři tohoto blogu. Je to úžasné, kolik lidí si sem našlo cestu. Díky všem a držím Vám palce.

Start a vybíháme. Úvod se mi zdá volnější, postupně kličkuji mezi běžci dopředu, chvíli se držím na dohled Radka Narovce. Na něho nemám, tak ho nechávám po chvíli vzdálit. Držím si své tempo s pulsem 160. První kilometr, stopky ukazují 4:17. "Ty vole, to je rychlost." utrousím a pokračuji dál. Tempo se mi nezdá nějak vysoké, ale ten čas je pro mě vražedný. Hlava se chvíli dohaduje s nohami, zda zvolnit nebo pokračovat. Než se dohodli, tak je tady druhý kilometr za 4:20. "Ty vole, to je rychlost." Tep se ustálil na 170, chvílemi malinko klesá. Nohy jsou stále v pohodě. Předbíhám další běžce, hlava se snaží nohy malinko brzdit, třetí kilometr 4:26, "Ty vole, to je pořád rychlé." Slyším moderátora Iva, blíží se cíl prvního kola, probíháme hledištěm divadla. Všiml jsem si Lubora Motejlka stojícího vedle trati. Pokud musel vzdát, tak mi ho je líto. V hledišti divadla vidím manželku, jak neúnavně fotí. Ivo mě chválí za bezpečný široký náběh do prudké zatáčky.

A jdeme na druhé kolo. Začínám toho mít dost. Začíná se projevovat rychlé tempo. Čtvrtý kilometr je za 4:21, "Ty vole, to je rychlost." Hlava už to vzdala, nechává nohy ať si běží. Další dva kilometry jsou za 4:40 a 4:35. Hlava začíná počítat, jaký mám náskok na celkový čas 45 minut a najednou ji rychlé tempo nevadí. Naopak, hlava popohání nohy "Jedem, jedem, nezpomalovat, jedem, držíme tempo,..." Probíháme amfiteátrem, tady se nic nemění, Ivo neúnavně komentuje, manželka fotí.

Sedmý kilometr 4:28, už toho začínám mít dost, za sebou mám běžce, který si pro sebe prohodí "Ten mi utek, toho už nedoženu." Nevím koho honí, ale pro mě je to výzva, dotáhnout ho na jeho soupeře. Osmý kilometr 4:32. Krize dostoupila vrcholu, nohy bolí, už se nim moc nechce, ale musí dokončit, co začaly. Běžec/stíhač za mnou mě předbíhá, ale nějak nemám sílu se ho udržet, ale snad jsem mu pomohl. Už to je jen kousek, devátý kilometr 4:30. Tak to už vypadá dobře. Běžíme po hrázi a do mírného kopečka, pulsák hlásí 180 a více, nohy hlásí konečná. Hlava nasazuje restart. nasadit úsměv, pohoda, klídek, je to jenom lehký klus a já jsem svěží. trochu to pomáhá, tělo se v tomto stavu únavy nechá oblbnou čímkoliv. Snažím se zrychlit, vbíhám do cílového prostoru, obíhám hlediště a cíl. Na nějaký velký finiš už síly nejsou, Šnekův restart fungoval pouze částečně. Poslední kilometr je za 4:23. Vydýchat se, beru si pití. Kontrola stopek, výsledný celkový čas 44:32 (44:35,8 oficiálně). Tak to je super, další osobák, další kulatá meta zdolána.

Hodnocení
Organizace a zázemí závodu bylo na solidní úrovni, na výši startovného přímo královské. Trať byla příjemná, stín stromů běžce na většině trati chránil před krutým slunéčkem. Trať byla značená dobře, pro mě technoida bylo potěšující značení jednotlivých kilometrů. A Ivo Domanský je kapitola sama pro sebe, takového skvělého moderátorora jsem zatím na závodech nezažil.

A můj výkon? Další osobák, pokořená hranice 45 minut na desítku, takže spokojenost. Podařilo se mi udržet nasazené rychlé tempo u úvodu (snad bude vl001 spokojen). Po Poděbradech se mi letošní cíl "desítka za čtyřicet" zdála daleko, po Konopišti se mi zdá blíž a reálnější.

Čísla :
Čas 44:35,8 (10km)
TF prům. 173
TF max 188
Mezičasy 4:17 + 4:20 + 4:26 + 4:21 + 4:40 + 4:35 + 4:28 + 4:32 + 4:30 + 4:23

Regenerace po závodě je nejdůležitější.

A co dál?

2008-06-23T09:02:00.003+02:00

Dokázal jsem to! Super!...
Tak, maraton jsem úspěšně zvládl a zařadil se do početné skupiny maratonců. Roční přípravu jsem zúročil. Ale co dál? Jak a kam dále pokračovat?

Myšlenky na to, jaký si dám další cíl jsem měl už před maratonem, ale stále jsem je držel, jak se říká, na uzdě. Přemýšlet nad dalším cílem se dá až se jeden cíl splní. Teď už splněno mám, takže hledám další cíl, teď už jsem to své hlavě dovolil.

1. Běhat rychleji
Zůstat u maratónské vzdálenosti a postupně vylepšovat osobní rekord. V tuto chvíli mám před sebou stále metu 4 hodiny oficiálního času. A kam se dá čas stlačit? Myslím, že 3:30 je reálných. A co tři hodiny? To už je asi mimo mé možnosti.
Tato možnost se dá spojit s takzvanou maratónskou turistikou. Zaběhnout si maraton na dalších místech. Možností je nepřeberné množství. Maraton se běhá na nejrůznějších místech, maratón Vás zavede do krásných měst či do krásné přírody. Mě osobně do dalších let láká série "Northern Marathons". Všechny čtyři maratony nabízí kouzelné přírodní scenerie.
A samozřejmě tady je "Athens Classic Marathon", nejklasičtější z maratónů. Běžet tam, kde maratón vznikl musí být neopakovatelný zážitek.

2. Běhat dále
Maratón není nejdelší vzdálenost na jakou se pořádají závody. Máme tady ultramaratony. Tento směr mě až tak moc neláká, tak maximálně bych někdy chtěl zkusit šesti-hodinovku. Ale víc ne. Ale pro někoho to může být velká výzva a slušný cíl.
Stejně jako maratón má svou historickou trať, tak pro ultramaratonce jde o "Spartathlon".

3. Běhat výše
Další směr, už jsem si ho zkusil v podobě Horského běhu na Lysou horu. Devět kilometrů, převýšení devět set metrů. Jako výzva dobré. A existuje seriál pohárových závodů do vrchu. Co třeba vyběhnout na nejvyšší vrcholy našich hor, Beskydy už jsem zvládl. Zlatým hřebem by mohla být Sněžka. Ale nevím, jestli takové závody existují.
Když zůstaneme u maratónské vzdálenosti, tak by se jistě nejeden horský maratón našel. Teď mě napadá třeba "Jungfrau Marathon". Ten bych si někdy v budoucnosti chtěl zkusit.

4. Nejen běhat
K běhu se dají přidat i další disciplíny. Duatlon, triatlon, kvadriatlon,... Možností ke kombinování je nepřeberné množství, závodů je taky hodně. Triatlon nabízí několik možností, od krátkého sprint-triatlonu po klasického ironmana. A to už je výzva. A s vrcholem na Havaji.

A co já?
Vyjmenoval jsem tady několik možností, které se mi nabízejí. V tuto chvíli platí můj plán na letošní rok, maratón pod čtyři a desítka za čtyřicet.
Navíc se rýsuje možnost se letos ještě, jaksi nad plán, podívat do Řecka a zaběhnout si maratón na klasické trati z Marathonu do Athen. To by byl vrchol letošního maratonského roku.
A dlouhodobě? Před rokem jsem se rozhodl pro maratón s jasným a konkrétním cílem, tím byl letošní PIM. To je splněno. V toto chvíli nový konkrétní velký cíl nemám, ale jako nejpravděpodobnější možnost se mi jeví zvládnutí Ironmana, dlouhého triatlonu. To považuji za dostatečnou výzvu.
Letos si zkusím nějaký kratší triatlon, favoritem je prázdninový sprint triatlon Doksyman 23.8. A podle toho se uvidí. To by mé plány na zvládnutí velkého triatlonu mohly dostat konkrétní představu.

Krajem bitvy u Kolína, video

2008-06-16T08:17:00.003+02:00

Víkendový běh ještě jednou, tentokrát v audiovizuální podobě.

V pátek 13.6. jsem "upgradoval" rodinnou videokameru. Z dosluhujícího modelu f. Canon ve formátu Video8, na modernější model stejné firmy na paměťové karty. Konkrétně jde o model Canon FS100.

Sobotní závod v Nové Vsi byl samozřejmě ideální prostředek k jejímu otestování. Kamery se chopila má dcera Petra a točila a točila. Já jsem se poté pokusil vše sestříhat do ucelenější podoby.

Než se pustíte do sledování videa, omluvte prosím horší kvalitu záběrů, kameraman je velice mladý a zatím nezkušený.

A střihač? Škoda mluvit. Ten je sice starý, ale rovněž nezkušený. A práce se zvukem je nulová.

Příště se oba polepšíme. Tak, pokud máte stále chuť se podívat na video, směle do toho.

Krajem bitvy u Kolína, 14.6.2008

2008-06-14T20:46:00.004+02:00

Před dvěma týdny jsem se rozběhal v Poděbradech, tento víkend tady byl další závod Poháru behej.com. Tentokrát mi nic nebránilo v účasti na pohárovém závodu.

Z Nymburka to je kousek, jen o něco dál, než při předchozím poděbradském závodu. Propozice slibovaly dva okruhy, s kilometrovým stoupáním. No, po výběhu na Lysou horu mě nějaké stoupání nemůže rozhodit.

Registrace proběhla rychle, cena byla lidová, 30 Kč. V současnosti hodně nízké startovné. Za to jsem dostal tatranku (po doběhu přišla k chuti) a plechovku piva Zubr (to si dávám právě teď). Zázemí závodu v místní mateřské školce mi posloužilo pouze jako zdroj vody pro hrudní pás. U startu a cíle jsem se potkal s "standardní" sestavou behej.comáků, na ty se vždy těším. S Vaškem jsme si dali v rámci rozklusu a zahřátí úvodní stoupání, i při volním tempu nám dalo zabrat. A v závodě nás čeká dvakrát.

A jde se na start. Stavím se klasicky dozadu. Po startu se pomalu posunuji dopředu, ale snažím se to příliš nepřehánět v úvodním stoupání. Nejhorší je to přepálit v prvním kilometru, a pak se dalších sedm trápit. Petr Kostovič, který tvrdil, že dneska to bude nic moc, se mi postupně vzdaluje, do kopce mu to jde. Vbíháme na polní cestu, kopec se láme do klesání, snažím se o uvolněný běh "zadarmo", využít samospádu kopce. vytvořila se trojice, postupně předbíháme několik běžců. A já mám pocit, že by to šlo rychleji. Tak jo, jdeme na to, předbíhám své spoluběžce a jdu vlastním rychlejším tempem. Vbíháme do Vítězova a vracíme se na asfaltku. A další stoupání, mírnější, ale stoupání. Předbíhám několik běžců a před stoupáním v druhém kole tvořím dvojici s dalším běžcem.

Druhé kolo začíná stoupáním, tep stoupá na 175, pořád to jde. Sice na nějaké zrychlování to není, ale ani nemusím výrazně zpomalit. Na vrcholu nás čeká zlom do klesání a vbíháme na polní cestu. Nohy jsou nějak ztuhlé, zrychlení v klesání se mi tak nedaří, místo uvolněného běhu zadarmo spíše hlídám terén, únava zvyšuje riziko podvrtnutí kotníku. Můj spoluběžec se mi vzdaluje, nemám už sílu ho dohnat, snažím se , aby se mezera moc nezvětšovala. A je tady zase Vítězov a asfaltka a druhé stoupání. Do cíle chybí dva kilometry. Snažím se o zrychlení, ale už moc sil není a nikoho před sebou nestahuji. Poslední síly dávám do finiše, který se taky do mírného kopečka.

Cílový čas 38:36 odpovídá mým představám, přepočet dává tempo 4:36 min/km, to je slušné. Na to, že jsem nešel k limitu, dnes by se našly nemalé rezervy, tak to nebylo špatné. Podle oficiálních výsledků mám 72 bodů do poháru, letos nejvíc. Uvidíme, jak to půjde za dva týdny na Konopišti. Už se těším.

Čísla :
Čas 38:36 (8,4 km)
Tempo 4:36 min/km
TF prům. 168
TF max. 183 (nic moc)

Velká cena Poděbradky, 31.5.2008

2008-06-03T09:41:00.006+02:00

Pomaratonská regenerace byla definitivně ukončena tento víkend lázeňským během v nedalekých Poděbradech. Původně plánovaný závod Poháru behej.com ve Víru jsem vypustil, vzhledem k časové kolizi s finále basketbalové matoni NBL mezi Nymburkem a Novým Jičínem.

Z Nymburka to mám do Poděbrad kousek, 10 km. Tento závod jsem ve svém původním plánu neměl, ale nakonec mě k jeho absolvování zviklalo několik věcí.

1. Pro online přihlášené startovní číslo se jménem (nebylo)
2. Pro všechny účastníky funkční triko Mizuno (bavlna)
3. Otestovat si aktuální desítkovou výkonnost (výsledek viz dále)

Před startem jsem se potkal s pár známými tvářemi a prohodili jsme pár vět. Mým cílem je ověření aktuální desítkové výkonnosti, pokus o překonání osobního rekordu na desítku, aktuálně 47:42 z loňského závodu v Týništi. A jelikož nejsem žádný troškař (jak jste si už jistě všimli), tak dalším plánem byl útok na "hranatou" metu 45 minut.

Závod se běžel v lázeňském centru, v parku a přilehlých uličkách, celkem šest kol, jedno malé a pět velkých.

Start jsem volil klasicky se zadních pozic, není kam spěchat, na předbíhání je času dost. Při rozklusu jsem si všiml kilometrových značek, tak se startem zapínám na pulsmetru i mezičasy. Nasadil jsem "své" tempo, puls se ustálil okolo 165-170. Těsně před metou prvního kilometru mě potkala nepříjemnost, rozvázaná bota, snad poprvé v závodě. Asi deset metrů zvažuji běžet a nevšímat si toho, nebo zastřavit a zavázat. Vzhledem k tomu, že je přede mnou téměř celá délka závodu, volím variantu zavázat, volná bota by v závěru mohla vadit. První kilometr je za 4:28. "Tak to je dobré." říkám si. Druhý kilometr je za 4:33. Trochu mě straší tep, který se postupně zvedá nad 170. Takové tempo nemůžu zvládnout. Další kilometry jsou za 4:44, 4:40 a 4:44. Postupně jsem našel "optimální" tempo s tepem těsmě pod 170. A ustálili se běžci okolo. Přede mnou modré tílko, za mnou žluté. A začíná být pořádně teplo. Při probíhání parkem mě napadá jestli by nešlo si odskočit se osvěžit do fontánky. Další dva kilometry shodně za 4:48. I přes velké vyčerpání se pokouším počítat, jestli v tomto tempu dám alespoň osobák. Meta 45 minut je definitivně pryč. Další kilometry 4:47 a 4:45. A už je tady značka devět kilometrů. Sláva, cíl je kousek.

Žluté tričko, které mě předběhlo a nenápadně se postupně vzdálilo, jsem začal stahovat. Zvolil jsem Šnekův restart systému. Nasadit úsměv, mozku vnutit, že jsem v pohodě a ten tuto "pohodovou" informaci předá svalům a ty se rozběhnou. Fakt to funguje. Postupně zrychluji, předbíhám žluté tričko. Pulsák se začíná bouřit, pípá a pípá a ukazuje nějaký nesmyslný tep 186. "Vždyť jsem v pohodě." říkám si a snažím se udržet úsměv a svěží mysl. Poslední zatáčka a přichází cílová rovinka. Mrcha je mírně do kopce, téměř neznatelně, ale po deseti kilometrech je toto mírné stoupání šílené. Žluté tričko mě předbíhá, teda spíše se okolo mě přežene jako vichřice. Já se snažím taky o nějaké zrychlení, i když sil moc není.

Cíl. Mačkám stopky, čas 46:38. Tak jo, je to dobré. osobák se povedl, zlepšení o minutu v tomto teple beru. Ale mám toho dost.

Odevzdávám část startovního čísla s čipem a jdu se občerstvit. Hledám žluté tričko abych si s ním potřepal rukou za skvělý "souboj", ale nevidím ho. Občerstvuji se, mezitím dobíhá Tomáš a Vlado, stručně zhodnotíme závod, hlavně neskutečné teplo. A odjezd domů.

Závěrečné zhodnocení.
Plánoval jsem čas 45 minut, který byl nereálný už v průběhu závodu, takže první dojem bylo mírné zklamání. Ale osobák je osobák, to se počítá. A při pohledu na závodní TFmax 196 mě zklamání opouští. Dal jsem do závodu opravdu vše. A taky jsem se připravoval především na maraton, běhal jsem spíše volnější delší běhy, rychlost začnu honit až teď. Podle mezičasů jsem držel vyrovnané tempo, vypadá to, že je to moje přednost. Takže jsem spokojený.
Organizačně se mi závod líbil. Trať byla dobře zajištěna, organizátoři v zatáčkách navigovali, trasa byla bez aut. Rovněž značení kilometrů mě potěšilo. Počasí, neskutečné teplo, pořadatelé neovlivní. Možná mohli přidat občerstvení v průběhu závodu, ale u desítky je to s občerstvováním takové nijaké.

Čísla :
Čas 46:38
TF prům. 170
TF max 196
Mezičasy 4:28 + 4:33 + 4:44 + 4:40 + 4:44 + 4:48 + 4:48 + 4:47 + 4:45 + 4:20

Rekapitulace podruhé

2008-05-30T07:05:00.003+02:00

Druhé pokračování podrobné rekapitulace, tentokrát na téma vybavení, posilování, regenerace, kouření a dalších drobností. Prostě zbytek toho, co se nevešel do první rekapitulace.

Vybavení
První věc, kterou jsem si po prvním týdnu běhání koupil byly běžecké boty. Byly v akci, Assics Gel Reactor, cena přes 1000 kč. Šlo o jednoduché, obyčejné běžecké boty, které však byly podstatně lepší, než co jsem měl doma. V současnosti už dosloužily a jsou v běžeckém důchodu. Nahradily je další běžecké boty, vždy jsem kladl důraz na maximální tlumení, protože běhám po asfaltové cyklostezce, lesní a polní cesty jsem ve svém okolí zatím nenašel. Respektive, nějaké by se našly, ale z různých důvodů nevyhovují. Důraz na tlumení je z preventivních důvodů. Tělo je schopno si dlouhou dobu radit samo, ale po čase vyčerpá své rezervy a kompenzační mechanismy a to už je pak pozdě. Chyby při výběru obuvi se projeví za delší dobu a když se projeví, tak už je pozdě.

Obrovským plusem byla moje účast na Noční GP. Dostal jsem funkční triko Adidas. Nikdy jsem na podobné "vymyšlenosti" nevěřil, ale tohle triko mě přesvědčilo o opaku, funkční oblečení opravdu funguje. Následovaly další kousky funkčního oblečení, jako elasťáky, moirové boxerky a moirové triko, ponožky,... Pokud to s maratonem a treninkem myslíte vážně, funkční prádlo doporučuji.

Neocenitelným pomocníkem při treninku byl rovněž pulsmetr, zvolil jsem levnější, ale solidně vybavený model, Sigmasport PC15. S jeho pomocí jsem byl schopen kontrolovat treninkové zatížení. Význam pulsmetru vidím ve dvou rovinách. Jak jsem se již zmínil, pomocí pulsu kontrolujete intenzitu treninku. Kontrolujete, zda trenink není příliš intenzivní či naopak zda není plíliš lehký. Druhý význam vidím v jakési motivaci. Můžete průběžně sledovat, jak se zlepšujete, jak pravidelný trenink zvyšuje Vaši výkonnost.

Strečink a kompenzační cvičení, posilování
Toto je oblast kterou jsem hodně zanedbal. Naštěstí se mi to zatím nevrací negativně. Ale slibuji sám sobě, že se polepším. Plně si uvědomuji důležitost těchto cvičení.

Věnoval jsem se vlastně jen posilování břišního svalstva v podobě jakýchsi polosklapovaček. Jak to vypadá? Ruce pod hlavu, hlavu postupně zvedat až se dotkne brada hrudníku, poté pokračujete v postupném zvedání ramen. Důležité je, aby se tělo zvedalo postupně, v jakémsi postupném nahrbení. Pokud se záda nezakulatí, tak se zapojuje více hluboké zádové svalstvo. Celkově se nezvednete do úplného sedu, ale vlastně jen mírně zvednete ramena. Vypadá to jednoduše a lehce, ale není. Další cviky byly na šikmé břišní svaly a kliky k posílení paží a ramen. Jak často, jak dlouho a jaké serie? Začal jsem prostě a jednoduše, před spaním jsem každý večer udělal serii 1x10 sklapovaček a 1x5 kliků. Napoprvé jsem toho měl dost a více cviků bych ani nezvládl. První týden jsem se snažil každý další den přidat jednu sklapovačku a jeden klik. Někdy to šlo, někdy ne. Počase jsem si navýšil serie do podoby 15 sklapovaček+10 kliků vše dvakrát a časem i třikrát zopakovat. Výsledky se začaly velice rychle dostavovat, i toto málo dokáže při připravidelnosti zázraky.

Vím, že to není nic moc, ale lepší než nic. Myslím, že i tímto minimálním cvičením jsem břišní svaly trochu posílil. Nyní bych měl toto posilování rozšířit a přesunout do jiného času, před spaním jsou tyto objemy už hraniční.

Strečink, resp. něco, co laikovi může připadat jako strečink, provádím před závody, pár jednoduchých cviků. V treninku jsem měl problém strečink zařadit, protože mám pocit, že patří za rozklus a zahřátí, před intervalové běhy ve vysoké intenzitě. A těm jsem se moc nevěnoval.

Nemoci, zranění, regenerace
Tady můžu konstatovat úžasnou věc, nemoci a zranění se mi vyhýbaly. Za rok jsem nebyl nachlazený, snad jen nějaká lehká rýma, jinak nic. Čemu za to vděčím? U nemocí a nachlazení nevím, snad otužování. A zranění? Běhám po rovné cestě, žádný terén, takže vymknutý kotník tolik nehrozil. Běhal jsem především v lehké intenzitě, vytrvalostní běhy, zranění svalů či šlach je u tohoto typu treninku myslím nižší.

A pokud jsem o regeneraci, ta souvisí se zraněními. Tak běhám většinou ob den. Den běh, den volno, běh, volno,... Tělo mělo čas mězi treninky regenerovat.

Další regenerací bylo otužování. Začal jsem stějně jako s posilováním, decentně. Po treninku jsem sprchu končil studenou vodou. Začal jsem zlehka, jen jsem si myslel, že je to studená voda. Další den jsem páku vodovodní baterie téměř neznatelně posunul od teplé ke studené. Ale jen lehce, o pár milimetrů. Těmito minikroky jsem se po měsíci dostal úplně doprava, studenější vodu už nešlo pustit. Touto ledovkou jsem se celý dvakrát osprchoval. A vůbec mi to nevadí, naopak se na to těším a někdy mám pocit, že jdu běhat jen proto, abych se mohl osprchovat ledovou vodou. Všem doporučuji. A po těchto malých krůčcích se do dá zvládnout, stejně jako posilování.

Kouření
Moje velká neřest. Před více než 20ti lety jsem běh opustil a kouření na tom mělo nemalý podíl. Ne jediný, to ne, ale byl to kámen do mozajky. Časem se o kouření a běhu chci rozepsat více, takže stručně. V minulosti jsem pár pokusů této drogy zanechat učinil, ale byly neúspěšné. Běhu se to zatím daří. Od září nekouřím. Chuť na cigarety je velká, někdy dokonce obrovská, ale co mě zachraňuje? Moje snaha se stále zlepšovat. A bez kouření mi to půjde lehčeji. To je ten stimul. Podrobněji v příštích měsících zde na blogu.

Ostatní
Založil jsem si blog a své myšlenky vytrubuji do světa. Toto bych si o sobě nikdy nepomyslel. Běh dělá s lidmi divy. Ale tento blog, respektive jeho čtenáři a diskutéři mi obrovsky pomohli. Stejně jako se už rok bavím během a běh mě baví, tak se taky bavím blogem a blogováním. Je to zábava. A těším jak na závodech a jiných běžeckých setkáních se z Vás nicků a loginů stávají skuteční lidé z masa a kostí. Myslím, že v blogování ještě budu pokračovat.

V souvislosti s během a díky serveru behej.com jsem poznal mnoho nových lidí, skvělých, bezprostředních a pohodových běžců. Je celkem jedno kdo má jaké vzdělání, jak moc vysokou či nízkou školu vystudoval, jestli je to dělník, učitel, lékař, náměstek, ředitel a já nevím co ještě. Pokud se setkáme, tak vždy najdeme společnou řeč.

Myslím, že už jsem toho napsal dost. Ten rok běhání jsem celkem obsáhle zhodnotil. Doufám, že ti, kteří se na tyto stránky dostanou někdy v budoucnosti při přípravě na svůj první maraton našli potřebné rady a přeji Vám jeho úspěšné zvládnutí.

Rekapitulace poprvé

2008-05-27T14:24:00.001+02:00

Rok se z rokem sešel a předsevzetí, plán, sen, či jak jinak je možné nazvat uběhnutí maratonu jsem splnil. Teď je čas na rekapitulaci, zhodnocení toho, co se povedlo, co se naopak nepovedlo, resp. co jsem zanedbal více, co méně. Jde o souhrn mého ročního snažení určený pro "budoucí generace".

Vytrvalost
Nejpodstatnější je to, že jsem vydržel na cestě za maratonem. Ani jednou za celý rok mě nenapadlo, že bych to vzdal či odsunul. Maraton je vytrvalecký běh a příprava na něj je stejná, jde především o vytrvalost. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsem trochu ve svém tréninkovém úsilí polevil, ale to není nic hrozného. Tělo i mysl potřebují občas vysadit a regenerovat lenošením. Pro mě to bylo období prázdnin. Po prvotním elánu se kterým jsem se vrátil k běhu, přišel útlum. Spojily se dva faktory. Jeden je určité opadnutí původního nadšení a druhým byly prázdniny, čas dovolených. Snaha byla, ale fakticky se mi na dovolené u moře podařilo vyběhnout pouze jednou. V červnu jsem naběhal 81 km, v červenci a srpnu celkem 55 km. Zlom přišel s Mattoni Noční GP v úvodu září. S tímto zážitkem jsem se v obrovskou chutí pustil do dalšího tréninku.

Management mrkve aneb postupné cíle
Název jsem si půjčil od "otce" Tragéda, původní článek je zde. Podle mě přesně vystihuje tok mých myšlenek. Vytrvalost je pěkná a důležitá věc, ale je potřeba mít před sebou i dílčí, krátkodobé cíle. V průběhu Samotného maratonu to jsou občerstvovací stanice. V mé roční přípravě se tímto občerstvením staly kratší závody. Pro budoucí adepty a prvomaratonce PIMu doporučuji jakýsi PIM okruh. V květnu se rozhodnete pro maraton, začnete přípravu. V září si ověříte, co jste natrénovali a zkusíte si kratší závod na 10 km, nasajete atmosféru, "osaháte" si zázemí závodu atd. Takto povzbuzeni se pustíte do další přípravy. Noční GP ověřila Vaše odhodlání ke zdolání maratonu, takže zimní vytrvaleckou přípravu zvládnete. V březnu si ověříte své vytrvalecké schopnosti dalším závodem, tentokrát již delším, 1/2 maratonem, který PIM pořádá. Otestujete si, jak Vaše tělo reaguje na delší běh (tréninkově už by jste ale měli tuto vzdálenost lehce zvládnou) a občerstvíte si předchozí zkušenosti z technického zázemí závodu. Dalším pozitivem jsou vodiči. Při 1/2M si můžete zkusit běh s vodičem, je to zase něco jiného. Další nová zkušenost. A třetím krokem je finále, samotný maraton, třetí a největší a nejchutnější mrkvička pro oslíka. Já jsem si těch mrkviček v podobě závodů Poháru behej.com a dvou dalších "tradičních" běhů připravil více a nelituji. Poznal jsem u toho hodně skvělých lidí, kteří se okolo amatérského běhu pohybují a to považuji za další velké zisk pro mě.

Trénink
Skladbu tréninku jsem zvolil vlastní, ale vycházel z dostupných tréninkových plánů na internetu a z knihy Běhání. Intenzitu tréninku mi hlídal sporttester Sigma PC15. Skladba tréninku byla prostá, naprostá většina odběhaných kilometrů spadá do oblasti obecné vytrvalosti. Při podrobnějším pohledu se jednalo o tři "stupně" rychlosti. Ta nejvyšší odpovídala hranici anaerobního pásma, čili jakéhosi limitu pro dlouhodobý vytrvalostní běh. Objemy za jednotlivé měsíce jsem dal přehledné tabulky. Postupně jsem měl snahu je navyšovat, ale má snaha nebyla úplně ideální, jsou tam velké výkyvy.

Intenzivní trénink v podobě intervalových metod jsem zařadil zcela vyjímečně a spíše nahodile. Myslím si, že pro zvládnutí maratonu, prvního maratonu v čase 3:30 a déle se obejdete bez intervalového tréninku. (Doufám, že mě odborníci neroznesou na kopytech). Samozřejmě tím myslím prvomaratonce a běžce začátečníky.

Běhal jsem své tři oblíbené trasy, okruh v parku na měkkém podkladu jako regenerace, cyklostezku podél Labe "k mostu a zpět" v délce 11 km a cyklostezku na druhém břehu Labe s kilometrovníky pro lodě, kde jsem si kontroloval vzdálenost u dlouhých běhů. Především trasa 11 km byla ukazatelem narůstající výkonnosti. Snažil jsem se aby každý další trénink bylo zlepšení, stejný čas při nižší průměrné TF nebo naopak, běžet rychleji při stejné průměrné TF. To se mi samozřejmě nedařilo vždy, ale pohled v tréninkovém deníku měsíc zpět mě vždy uspokojil.

Co jsem částečně zanedbal byly dlouhé běhy. První delší běhy jsem zařadil sice už v prosinci, 18 km, ale na této vzdálenosti jsem ustrnul. Více jsem běhy neprodlužoval. A pak najednou jsem na 1/2 maratonu zjistil, jak mi chybí. A do finiše, do maratonu, bylo najednou hrozně málo času. Pár delších běhů jsem stihl, ale nic moc. Běhy s délkou nad 2 hodiny jsou něco úplně jiného. I při mírné intenzitě běhu, kdy máte pocit, že by jste touto rychlostí mohli běžet téměř nekonečně dlouho, ale není to pravda. Najednou se dostaví únava, nohy ztěžknou a vy máte pocit, že už to prostě nepůjde. Tělo si však na tuto dlouhodobou zátěž postupně zvykne, připraví si určité rezervy, které v průběhu maratonu využije. A jedině tyto dlouhé běhy tělo přinutí k vytváření těchto rezerv. Zároveň si hlava otestuje, co takový dlouhý běh znamená a částečně se připraví na krize. Já jsem toto zanedbal a na start maratonu jsem se stavěl s velkým respektem právě z tohoto důvodu. (Ale možná to bylo dobře)

Tolik pro dnešek. Příští pokračování se bude týkat vybavení, strečinku, posilování a pár dalších věcí.

Horský běh na Lysou horu, 24.5.2008

2008-05-27T13:58:00.000+02:00

Co jsem si v plánu na tento rok vytyčil se musí plnit. Po úspěšném, zvládnutí Pražského maratonu přišel na řadu Horský běh na Lysou horu, nejvyšší vrchol Beskyd.

Motivem k účasti v tomto závodě byla zkušenost z minulosti. Lysou horu jsem před několika lety "dobyl" celodenní tůrou, s vypětím fyzických sil. Když jsem zjistil, že existuje závod, tak to byla pro mě ta správná výzva.

Registrace a platba proběhly bez problémů. Potvrzení o zaplacení se dalo ověřit online na internetu. Problém ale nastal u presentace. myslel jsem si, že být na místě hodinu před startem je dostatečná rezerva. Bohužel jsem se mýlil. Presentace probíhala naprosto šíleně. Ve frontě jsem čekal 40 minut. Jako "bonus" ještě existovala druhá fronta pro neregistrované, resp. pro neregistrované žádná fronta nebyla, ti byli obslouženi a zaregistrovaní bez čekání. Kdybych měl "zbytečných" 150 kč, tak bych se zaregistroval znova bez fronty. Příště si rozmyslím registraci internetem. Zkrácená předstartovní příprava, zahřátí, rozklus a rozcvička proběhly už bez komplikací.

Na start jsem se zařadil spořádaně na konec startovního pole. Start. Probíháme špalírem doprovodu ostatních běžců, okolo areálu fotbalového hřiště a pak dál do kopců. Co mě na startu zaujalo bylo hrobové ticho přihlížejících, nikdo nefandil. netleskal.

První kilometr byl bez převýšení, čas 5 minut. je mi jasní, že v tomto tempu to dlouho nepůjde, ale zatím to je lehké pohodové tempo. Cesta se začíná zvedat v průběhu druhého kilometru. Volím lehké tempo, takové abych byl schopen běžet co nejdéle, hlavně nepřepálit. Držet mírné tempo se mi daří, ale v půlce třetího kilometru přecházím poprvé z běhu do chůze. Sjezdovku v závěru 4. kilometru zdolávám rovněž chůzí, jako všichni okolo. Další úsek je chvíli z kopce, úžasná odměna, běh jde skoro sám. Ale pořád se hlídám a opakuji si "nepřepálit". Někde u 5. kilometru na nás čeká občerstvení, voda, ionty a neúnavně povzbuzující Ivo Domanský. Ten nás žene nahoru. Díky Ivo.

Další průběh je celkem jednotvárný, kopec, kopec, kopec. Chvíli běžím, chvíli jdu. Tem se snažím držet do 170. Takto se dostávám až k závěrečnému stoupání, posledních 800 metrů. snažím se udržet tělo v běhu, jde to s velkými obtížemi. Míjíme turisty, kteří si vyrazili na sobotní výlet a teď hledí na nás, na bandu bláznů. Občas někteří i povzbudí, to pomáhá. Závěrečné stoupání je už fakt kruté, místy se skoro ani běžet nedá. Potkáváme běžce, kteří už toto šílenství mají za sebou a už jsou na cestě dolů. Někteří povzbuzují.

"Už jen 200 metrů." Tak to mě nakoplo. Doluji ze sebe poslední zbytky sil a běžím, nebo alespoň mám pocit, že běžím. Poslední zatáčka a už jsem skoro na vrcholu, ještě 100 metrů, už vidím cílovou bránu. Dávám do toho všechno. Vnímám hlasatele "Do cíle se blíží běžec s číslem 212, Daniel Zoubek." Tak to je bomba, je to poprvé, co si mě na závodech všiml hlasatel.

Dobíhám. Konec, cíl. ještě dojdu ke kótě vrcholu Lysé hory, když už jsem sem vyběhl, tak ať to je komplet.

Na vrcholu mě čekala manželka, která na vrchol vyrazila v předstihu a pořídila fotodokumentaci. Beru si dva kousky grepu, iontový nápoj. Oblékám si suché oblečení, je tady zima a zpocení triko je dobré tak akorát na nachlazení. V teplákách a bundě vyrážím dolů. Cesta dolů je v pohodě, čekal jsem to daleko horší, ale nohy mě ani moc nebolí. Na místo startu přicházíme akorát na vyhlášení. Občerstvuji se kuřetem a džusem, zpovzdálí sleduji vyhlášení.

Celkově tento závod považuji za zdařile zorganizovaný. Trať byla dobře značená, vyznačeny byly i jednotlivé kilometry, občerstvení na trati, v cíli. Organizátoři odvedli kus dobré práce. Co se nepovedlo? registrace, resp. presentace. Čekat 40 minut se mi zdá opravdu hodně. A taky trochu atmosféra na startu a na trati. Fandících diváků moc nebylo. na několika kilometrovnících pořadatelé málem o závod a závodníky nejevili zájem. naštěstí jich bylo míň, než těch aktivně povzbuzujících.

Na závěr nějaká čísla :
Horský běh na Lysou horu, 8,9 km, převýšení 927 m
Čas 1:18:51
TFprům. 168
TFmax 190 (do finiše jsem dal hodně, to mě těší)

Už se těším na příští ročník.

Co se povedlo a nepovedlo, aneb Maratón za rok.

2008-05-22T12:59:00.003+02:00

Stručné zhodnocení mé roční cesty za maratonem v několika bodech, trochu se pochválím, ale ani sebekritika nebude chybět. Toto je úvodní stručný článek mé maratonské rekapitulace.

Povedlo se
Nekouřím.
Podařilo se mi přestat kouřit, a to díky běhu. Asi největší zisk.

Běhám.
Mé odhodlání mi celý rok vydrželo. Cestu k maratonu jsem neopustil. Příjemně jsem potěšil sám sebe. Běh mě baví a vím, že v něm chci pokračovat.

Zdraví a zranění
Celý rok jsem byl zdravý, nemoci se mi vyhýbaly. Stejně tak zranění a jiné zdravotní komplikace. Můj podíl je na tom asi malý, snad jen v tom, že jsem si trénink dávkoval přiměřeně

Otužování
Úžasná věc. Jsem teplomilný člověk, studená voda býval můj nepřítel. Ale povedlo se, po malých krůčcích, ale povedlo. Teď se těším na ledovou sprchu po tréninku, trénuji hlavně kvůli té sprše.

Nepovedlo se
Posilování
To jsem ošidil. Věnuji se posilování břišních svalů, to je základ ke správnému dýchání a držení těla, to jo. Ale dále jsem se nedostal. Ostatní svaly jsem zanedbal.

Strečink
Tak ten jsem zcela obešel. Těch pár cviků, které prováním před závody je spíše k smíchu. Pro laika to možná vypadá zajímavě, ale kdo o strečinku něco ví, ten se musí při pohledu na mě válet smíchy.

Dlouhé běhy
Dlouhé běhy jsem do tréninku zařadil, ale nebyly dostatečně dlouhé a nebylo jich moc. Tělo a hlava si neměli kdy zvyknout na takovou dlouhodobou zátěž.

Tolik pro dnešek.
Podrobné zhodnocení mám připravené, jen Vás mé čtenáře a fanoušky nechci příliš zahltit. Komentáře jsou vítány, pro mě už ani ne, spíše pro následovníky jako poučení, čemu se věnovat více, co nezanedbat atd.

PIM 2008, podrobně

2008-05-13T21:11:00.002+02:00

Tak jsem si dal kilometrové mezičasy do tabulky, trochu si s nimi "pohrál", zkusil odhalit ty hroty a tady je výsledek.

V komentářích na behej.com jste mě chválili za vyrovnané tempo, první půlka je teda fakt vyrovnaná, druhá půlka už trochu lítá nahoru a dolů, jedna špička je občerstvení v otočce na Smíchově, další je 30. km, kde mě fotil Oslík (díky) a to jsem musel běžet pozpátku a taky mě tam čekala manželka a pak další občerstvení. Je fakt, že to byla taková trochu krize. Ale jak jsem se dostal "zpět" na trasu z úvodu maratonu, tak jsem to rozbalil podle Zátopka "Když nemůžeš, tak zrychli." To je 39.km za 4:59. A finiš jsem dal s TFmax 184. To si myslím, že taky jde.

Ještě jsem si spočítal jednotlivé "desítky", to mě teda fakt dostalo. Miloši, bych byl dobrý vodič, co?

56:20 (1.-10.km)
56:16 (11.-20.km)
57:18 (21.-30.km)
56:07 (31.-40.km)

Jak jsem se k tomu dopracoval? Kdo by se v tom chtěl více "šťourat" tak můj treninkový denník je zde, "rozpitvaný" PIM zde.

Ještě doplním poslední info, puchýř na bříšku palce pravé nohy bolí, ale horší je puchýř pod a okolo nehtu na 2. prstu levé nohy. To je síla. Těsné boty tlačí, volné boty vadí tím, jak prsty naráží. Jinak se cítím naprosto perfektně.

PIM2008 čísla

2008-05-12T11:16:00.003+02:00

Fotky k článku na behej.com

2008-05-12T06:48:00.002+02:00

Displej Pulsmetru s cílem ročního snažení.

Finiš do cíle.

Jsem spokojený, mám medaili a pivo.

A doma mě čekal běžecký pohár.

Už jen šest dní, aneb Maratón za rok

2008-05-05T12:50:00.005+02:00

Rok se téměř sešel s rokem a je tady PIM2008. Nervozita a předstartovní horečka postupně, ale jistě nastupuje, nejradši už bych běžel. Jaké jsou mé plány?

Trénink
Co jsem za rok nenatrénoval, to teď už nedoženu. Mnohokrát zopakovaná pravda. Od 14.května 2007, kdy jsem se rozhodl zaběhnout maratón, jsem naběhal celkem 1227 km. Vrchol tréninku přišel po Hervis 1/2maratonu, který mě upozornil na nutnost dlouhých běhů. Od té doby jsem pár dlouhých běhů zvládl. Dobíhal jsem celkem slušně znavený krize přišla dvakrát na 23. km. Takže i přes naběhaný objem vím, že mi chybí zkušenost a připravenost těla na dlouhé běhy.

Tento dluh teď už samozřejmě nedoženu. Do neděle plánuji ještě dva až tři běhy 7-11 km, tempo spíše volnější, s tepy na úrovni 140. Spíše bych to nazval pobíháním. Doplněno kolem nebo inline bruslemi.

Strava
Tady řádné experimenty nechystám. Budu se držet doporučení zkušených. Běžná pestrá strava. Snad více těstovin a rýže (pokud to ještě vůbec půjde). Někde jsem četl o omezení příjmu bílkovin před maratónem, tak trochu omezím porce masa.
Miloš Škorpil doporučil omezit pití kávy. Jakási logika v tom je. Kofein, mimo jiné, vyplavuje glykogen z jaterních zásob. Jdu do toho, Jen místo omezení ji zcela vypustím, včetně černých/zelených čajů a koly. To se ukazuje jako "problém", bez ranní kávy se probouzím déle. Ale po 30. kilometru si vzpomenu...

Budu se snažit dodržet pitný režim, pravidelný příjem tekutin, 1-2 litry denně.

Doplnění minerálů praktikuji už asi měsíc, přípravek vápník+hořčík+zinek. Sebou si vezmu navíc AntiCramp od Penca jako prevenci křečí (díky Aldamane za tip).

Vitaminy doplňuji pivovarskými kvasnicemi Pangamin už asi týden. Jde o směs vitamínů, aminokyselin, stopových prvků a já nevím čeho všeho ještě. Uškodit nemůžou. A snad trochu pomůžou, především s regenerací.

Vezmu si do ledvinky
Sebou si vezmu kofeinové bonbony/tablety na překování závěrečné krize. A ty vynechané kávy snad trochu zvýší účinek.
Dále výše zmíněné tablety AntiCramp jako prevence křečí. Plánuji je dávkovat před startem a při občerstvení na 10.,20. a 30. km.
Samozřejmě nebude chybět energetický gel, resp. dva. A taky jedna mysli tyčinka a jedna energetická tyčinka. Je toho více, ale poučen energetickou krizí při 1/2M toho vezmu radši více. Třeba v závěru pomůžu jiným běžcům v krizi bez zásob.

K pití si vezmu Kamikadze, opět jako vzpruha na závěr.
Běžné doplnění tekutin v průběhu závodu obstarají pořadatelé na občerstvovacích stanicích. To sebou nosit nemusím.

Taktika
Tak tady nevím. Stále váhám mezi dvěmi možnostmi. Zvolit vodiče na 4 hodiny nebo jít sám podle pulsmetru a pocitů, bez starosti o čas? Při Hervis 1/2M se mi osvědčila taktika "solo" závodu, a dostal jsem se pod plánované 2 hodiny. Ještě jsem měl jednu variantu, zvolit vodiče na 3:45 a tím získat náskok pro závěrečnou krizi. Vzhledem k předpokládanému teplému počasí jsem tuto možnost zavrhnul. Vyhrálo rozumnější druhé já.
Každá z dvou reálních variant má své výhody, ale i nevýhody. V tuto chvíli nejsem schopen se rozhodnout. Spíše to vidím na variantu "solo" běhu, tempo si nadávkuji podle pocitů. No uvidíme.

Jinak samozřejmě, jako hlavní a nejdůležitější taktický "pokyn" je užít si to. První maraton je jen jeden. To přeji všem, kteří poběží.

105. ročník běhu Praha - Brandýs, 15 km.

2008-04-27T21:14:00.004+02:00

Další díl letošního seriálu závodů Poháru behej.com. Podle webu jde o nejstarší silniční závod v ČR. Jak jsem uspěl? Čtete dále.

Jako "optimální" a "nejlepší" přípravu na tento závod jsem v předvečer zvolil dlouhý běh 30 km. Doběhl jsem celkem slušně znavený, nohy jsem skoro necítil. Vše v rámci navyšování délky běhů před PIMem. Ale jako příprava na závod další den to opravdu nebyla dobrá varianta. Nohy jsem cítil/necítil ještě ráno.

Ráno klasická vydatná snídaně, chleba s medem a miska müsli. Plus Carnitin a AntiCRAMP. Před startem jsem vše zalil energetickým nápojem Kamikadze. Před startem jsem se lehce rozklusal a rozhýbal. Tentokrát jsem nějak špatně spočítal čas, tak to rozcvičení a protažená bylo hodně ledabylé.
Při registraci jsem se domluvil s Petrem Kostovičem. V "myšlenkové" přípravě na závod mě napadl jako vhodný vodič. Běhá rychleji než já, ale řekl jsem, že to třeba uvisím, když poběží pomaleji. V tomto duchu mě "potešil" informací o svém nočním běhu s Milošem. Tím kompenzoval mých vražedných 30 km. Mnou plánovaný čas okolo 5 minut na km odpovídal i jeho představě.
Až na místě jsem zjistil nepříjemnost, nechal jsem doma hrudní pás k pulsmetru. Takže budu bez informací o tepech. Trochu mě to rozladilo, ale zase jsem se při závodu nestresoval tepy. jestli to je dobře, nebo špatně? nevím. Tak jsem alespoň stopoval časy na jednotlivé pětky.

První pětka byl okruh po okolí, vcelku rovinatý, mírné kopečky skoro nestojí za zmínku. Po startu se celý balík závodníků rozběhl rychle vpřed, vzadu zbylo jen pár "pomalíků", včetně mě a Petra K. Uklidňoval mě : "Oni to přepálili, postupně je přejedem." je pravda, že už v prvních pěti kilometrech jsem jsme jich nemálo předběhli. První pětka byla za 24:33. Slušné rozběhnuté, možná o chlup rychleji.

Druhá pětka nás z okruhu vedla již rovnou na Brandýs. Trať lemovaly růžově rozkvetlé aleje (údajně japonská višeň). Ve Vinoři jsem míjeli zámek. Tohle jsem stihl vnímat. S Petrem jsme běželi bok po boku, strojovým tempem, bez větších výkyvů. Druhou pětku ukončil jeden prudký seběh s následným stejně prudkým stoupáním. Myslím, že pokud bych neběžel v tandemu s Petrem, tak bych tady hodně zpomalil. Navíc mi poskyt i radu (nebo opravu mého stylu/nestylu) o nutnosti více zapojit ve výběhu kopců ruce. Fakt to fungovalo. Díky. Čas druhé pětky 24:14. Tempo držíme, mírně zrychlujeme.

V třetí pětce už jsem v sobě doloval zbytky sil. Nohy bolely, včerejší dlouhý běh se začal projevovat. Velice příjemné, dle propozic nečekané překvapení, nás čekalo po výběhu stoupání na 10. km. Bylo to občerstvení. Zvolil jsem pouze mokrou houbičku, která mě osvěžila. Pít jsem nepotřeboval. Petra jsem se držel z posledních sil. V Brandýse nás čekalo příjemné klesání k cíli. Petr se mi začal nenápadně vzdalovat. V zatáčce do cílové rovinky měl náskok nějakých 5-10 metrů. Cílová rovinka bylo asi 200 metrů dlouhé stoupání. Prostě kopec jako kráva a na vrcholu cílová brána s nápisem ADIDAS. Trochu hodně jsem zanadával, pokusil se najít úplně poslední zbytky sil a začal bojovat. Nečekal jsem, že zabojuji tak dobře, ale doběhl jsem Petra i další skupinku asi tří běžců. Cíl. Obrovská úleva, že to máj za sebou. Kdybych měl pulsák, tak myslím, že jsem se ve finiši dostal vysoko nad TF180. Třetí pětka byla za 23:22, celkově 1:12:09. Časy jsou neoficiální z protestujícího pulsáku (bez hrudního pásu).
Celkově jsem se sebou spokojen. Čas i podaný výkon mě potěšil, fakt jsem se neflákal. Za to patří samozřejmě největší dík Petru Kostovičovi, který mě celou cestu držel v odpovídajícím tempu. A jako odměnu jsem ho ve finiši přespurtoval. Příště už to asi tandem nebude :-).

Pokud jde o organizaci, tak nevím. negativa střídají pozitiva. Negativa byly především v propozicích, kde chyběly informace o startu, místě registrace a o doběhu. Vzhledem k tomu, že jsem nechával auto se svým doprovodem v cíli, tak to pro mě byla zásadní informace. Pozitiva byla pěkná trať, včetně občerstvení na trase i po doběhu a dobrý gulášek. Díky.

Nasavrky, 13.4.2008

2008-04-13T20:55:00.005+02:00

Druhý závod ve dvou dnech. tentokrát Nasavrky, dle propozic náročná kopcovitá trať. Vzhůru z nymburské Polabské roviny do kopců.

Po včerejším bakovském 1/2maratónu mě trochu bolely nohy, chůze se schodů nebyla ladná. S tím jsem ale počítal. V půl osmé jsem vydatně posnídal, tělo si řeklo o dávku kalorií a cukrů po včerejším výkonu. Pro dietology - dva chleby s medem a miska křupavých ořechových mysli. Zhruba půl hodiny před startem jsem toto doplnil mysli tyčinkou a Mattoni Aktiv.

Start jsem šel klasicky zezadu. První "zaváděcí" kolo okolo Nasavark v délce necelé tři km nás prověřilo prvním stoupání, tep skákal nad 165, to je moc, to se musím krotit. Tělo by běželo, zdálo se i po včerejšku čerstvé, ale hlava ho musela trochu brzdit (pozdější kopce daly za pravdu hlavě). Proběhli jsem znova náměstím a trať nás začala vodit okolními kopci. Některé byly krátké (těch bylo pár), jiné byly tááááhléééé a dlouhééééé. První půlku trati jsem zvládal vše dobře, kopce jsem zdolával volnějším tempem. Mezičasy jsem si nestopoval, první pětka zhruba 24 minut. Ten čas mě překvapil, říkal jsem si, pokud to vydržím, tak to bude bomba. Druhá polovina trati, a hlavně poslední pětka už ale tak rychlá nebyla. desítka byla zhruba 52 minut. Posledních pět kilometrů jsem už bojoval, naštěstí běžci v dohledu na tom byli asi stejně, protože se příliš nevzdalovali.

Trochu problém přišel v závěrečném asi tříkilometrovém klesání, rozbolelo mě levé koleno. Nic strašného, ale je to poprvé kdy se mé tělo takto ozvalo (v dalších dnech budu kolínko více pozorovat).

Taky jsem v průběhu klesání dumal, kde je Jarka Holasová, včera se nám společně běželo skvěle, slíbili jsme si vzájemnou podporu, ale dnes jsem ji nedohnal. Stejně tak Lubor Motejlek, podle osobáků jsme tak na stejné úrovni. Toho jsem na startu viděl vepředu, ale zatím jsem ho nedohnal. Nakonec se ukázalo že oba jsou za mnou, vůbec netuším, kdy jsem je předběhl.

Zpět k závodu, povzbuzování moderátora z náměstí, které se díky amplionům šířilo do širokého okolí ve mě našlo ještě poslední zbytky sil na pseudofiniš (TFmax. pouze 168). Výsledný čas 1:17:52 je slušný, přepočet na kilometr je sice horší než včera v Bakově, ale právě proto je slušný.

Závěr :
Dva závody za víkend jsem zvládl, navíc ve slušném čase, navíc oba v kopcích. Už v sobotu jsem nabyl dojmu, že maraton bych mohl zvládnout (nebojte pokoru a respekt k maratónu jsem neztratil).

Další plány :
Plánovaných "regeneračních" 27 km na úterý jsem neopustil, možná to bude i více, ale na kole. V sobotu jsem si v Boleslavi koupil cyklistické šortky s polstrováním na zadku, tak to otestuji.

Bakovský půlmaratón, 12.4.2008

2008-04-12T21:04:00.006+02:00

Alternativní názvy by mohly být Sinusoida II. podle jednoho z předchozích článků či Už to vím podle diskuse se Šnekem a vl001 pod reportáží z Hervis 1/2maratónu.

Začnu popisem, na konec přidám komentáře a vysvětlení.
Plánoval do Bakova byl jednoduchý, zaběhnout si pohodově druhý 1/2maratón, před nedělním závodem v Nasavrkách to nepřehánět. Podle toho jsem Vaškovi v diskusi slíbil doprovod na 2 hodiny. Hned v úvodu jsem se mu však začal vzdalovat, jeho tempo mi přišlo na mě přece jen pomalé. Šel jsem v tepech 150-155. Značku první pětky jsem přehlédl, odhadem to byla tak 26 minut. Přišly první kopečky, výběhy, seběhy, výběhy,... Ač trénuji v absolutní rovině, tak mi tohle zvlnění kupodivu nevadilo. Po prvním delším seběhu jsem dohnal Jarku Holasovou, duelistku z behej.com. Společně jsme pak vydrželi téměř do cíle se vzájemnou podporou. Meta 10 kilometrů, čas 51:11. Úžasné, cítím se skvěle, čas ukazuje na neplánovaný osobní rekord. Přichází táhlé stoupání, které vezme hodně sil, ale Jarka trať zná, tak vlastně běžím ve "známém" terénu. V kopci to nemá cenu nějak hrotit a hnát, spíše lehčeji. Nahoře nás čeká rovinka, sil moc neubylo. Asi na 13. km si beru gel, pomalu si ho pocucávám, zapiji ho na občerstvovací stanic, která má být na 15. km. Je tady, ale poznáváme ji jen podle prázdných kelímků na zemi. K pití se nic nenabízí. Čas 28:17, táhlé stoupání se na čase projevilo. Po otočce probíháme znova okolo občerstvení, k dispozici je čaj, ale je pouze ve várnici, žádné kelímky. Tak se občerstvuji nehygienicky přímo z naběračky. Ten gel v žaludku už chtěl spláchnout. (Vlastní pití jsem si nebral, počítal jsem s občerstvením na trati, chyba.) Dobíháme Lubora Motejlka, který se nás chvíli drží, ale po čase zase zpomaluje. Přichází závěrečné klesání do Bakova, je příjemné dobíhat takto z kopce. Mám pocit, že tempo postupně zvyšuji, nebo to je postupující únava. Ten seběh potlačuje pocity zvyšující se únavy. Po seběhu nás navigují pořadatelé se slovy "Posledních 1500 metrů". No to je skvělé. tady už není co ztratit, tak zrychluji, Jarka zůstává za mnou se slovy "Jdi, já dám finiš později." probíhám značkou 20 km, čas 23:10. Tak to je pěkné, zbývá poslední kilometr a kousek. Most a ještě "hrozně dlouhá" ulice na náměstí. Konečně cíl. Dobíhám relativně v pohodě, mám sílu i na vítězné gesto. Čas posledního kilometru 4:47, celkový čas 1:47:28. Osobák zlepšený o 6 minut. Tak to jsem nečekal. Po doběhu si dávám masáž, regeneraci je potřeba trochu pomoci, zítra mě čeká další běh.

Hodnocení.
Do závodu jsem šel již poučen prvním 1/2maratonem, takže už jako "zkušený". Krize na 17. kilometru nebyla, byl jsem vybaven, před startem jsem si dal jeden gel a na 15. kilometru další. Celý běh jsem běžel, přestávky na občerstvení nebyly. Krize, kdy už nohy opravdu nemohly se nedostavila. A doběhl jsem v pohodě. Sice jsem do čel do maxima, ale na rozdíl od PIMu mám po dnešku pocit, že ten maratón se uběhnout dá. To je hlavní zkušenost z Bakova.

Sinusoida II.
Proč tento název? Po PIMu jsem pochyboval, že můžu maratón zvládnout. Dnes mám naopak pocit, že maratón jo. A to jsem od PIMu dal jen jeden dlouhý běh, 27 km, jinak nic zvláštního. Mé pocity lítají nahoru a dolů jako na sinusoidě.

Už to vím
To je druhý alternativní název. vychází z diskuse pod reportáží z PIMu. Vl001 tam v jednom příspěvku ohledně mých rychlostních možností napsal „...Já si myslím, že Dan už rychlejší je, jen to ještě neví....“ A já můžu po dnešku dodat, "Už to vím."

Zítra mě čekají Nasavrky, potkám nemálo dnešních 1/2maratonců. Uvidím v jakém budeme stavu.

Dlouhé běhy aneb Maratón za rok

2008-04-10T21:19:00.009+02:00

Další měsíc přípravy na PIM 2008 je za mnou a přede mnou již zůstal poslední měsíc.

Poslední měsíc se běžecky povedl. Po předchozí "sinusové depresi", jsem opravdu věnoval měsíc běhu. Dařilo se mi pravidelně běhat, objem naběhaných kilometrů za druhou polovinu března byl 114 km. první polovinu března jsem strávil cestováním. Duben pokračuje stejně příznivě.

Vrcholem předchozího měsíce byl Hervis 1/2 maratón. Věnoval jsem mu celkem dost prostoru, jak před jeho startem, tak při hodnocení. Takže jen stručně. Děkuji všem čtenářům za podněty v diskusi. Moje poučení - v tuto chvíli mi především chybí zkušenost s dlouhými běhy. Od prosince jsem tak jednou za čtrnáct dní běhal delší trasu 18 km, volně, pohodově. Dobíhal jsem vždy bez problémů, měl jsem vždy pocit, že bych v tomto tempu mohl pokračovat mnoho dalších kilometrů. 1/2PIM mě vyvedl z tohoto omylu. Jednoznačné doporučení - dlouhé běhy.

Tak jsem si hned jeden dal. Hned následující víkend jsem vyběhl na svou obvyklou obrátkovou trasu 18 km. Ale obrátku jsem posunul o 4,5 km, což dělá celkových 27 km. vyrazil jsem volným pohodovým tempem, tep se držel pod 140. U pasu jsem měl novou běžeckou ledvinku s držákem na lahve a kapsičkou na "energii na cesty". vše šlo pěkně. Na 9. kilometru jsem si loknul Mattoni Aktiv a vzal jeden bonbon hroznového cukru a pokračoval dále po zatím neproběhnutém úseku. Obrátka na 13. a půltém kilometru, pohoda. Další meta 18 km, jsem zpět na staré obrátce, opět doplňuji tekutiny a energii a pokračuji k domovu. Stále vše OK. někdy zhruba na 22. kilometru však přichází krize. Nohy těžknou, běh už není tak uvolněný, každý krok vyžaduje velké úsilí. začínám odpočítávat každých 500 metrů k domovu. Dopíjím zbytek matonky a beru poslední hroznocukrový bonbon. Noc to nepomáhá. Chvílemi mě napadá hříšná myšlenka na zastavení a přechod do chůze (hrůůůza). Ale podařilo se mi udržet tělo v běhu.

Závěr. Do maratónu musím takových běhů zvládnout několik. Jinak nemám šanci. Dosud jsem měl pocit, že volným tempem, pro mě cca 6:30 min na km bych měl maratón zvládnout. Ale NE. Není to tak. Tělo na takovou dlouhodobou námahu není zatím připravené. Nezáleží jen na intenzitě, ale rovněž na délce. Už se těším na další dlouhé běhy.

Na nadcházející víkend jsem si ale připravil trochu jinou specialitku. V rámci pohárové turistiky se vypravím na oba víkendové závody, Bakovský půlmaratón (to bude repete 1/2PIMu) a Nasavrky. Oba závody jsou od Nymburka v rozumné vzdálenosti. A na posezení po PIMu mi tento nápad UltraMiloš schválil. Tak uvidím. Po víkendu poreferuji. A v úterý mám v práci volno po službě, které hodlám využít zopakováním dlouhého běhu 27 km, teda pokud to po víkendu půjde.

Hervis 1/2maratón reportáž aneb Maratón za rok

2008-03-30T21:56:00.005+02:00

Druhou etapu mé cesty k prvnímu maratónu jsem ukončil Hervis 1/2maratonem. Podrobnější popis s pocity a komentářem pro mě, až budu jednou vzpomínat a pro ostatní, které to zajímá je tady.

Taktiku jsem popsal v předchozím článku, jejím základem byl běh ne podle času, ale podle pulsu, s cílem se kontrolovat a nepřepálit začátek. Dalším dilematem bylo, kam se zařadit na startu. Zvolil jsem variantu jít do z konce startovního pole. Lehce jsem se rozběhal a protáhl a s výstřelem se vydal na pochod. S davem jsem dopochodoval na start v čase 5:20. Těsně před startem se chůze změnila v běh. Takový uvolněný, pohodový. Hodně jsem musel dávat pozor na okolní běžce. První kilometr za 5:49. Někde za Čechovým mostem jsem potkal zvonícího Miloše Škorpila, vodiče na 2:30. Pozdravil jsem se s ním, se Zdeňkem Buldokem a Lenkou Balíkovou a vyrazil dále dopředu. V další cestě po nábřeží jsem narazil na Vaška Dvořáčka, svého partnera s Vysočiny z Tchibo teamu. Taky jemu jsem popřál klidný běh a pokračoval dále. Druhý kilometr za 5:31, třetí za 5:28. Tep v průběhu prvních tří kilometrů osciloval okolo 150, spíše lehce pod. Dostáváme se do Holešovic a dále na Libeňský most a za ním nás vítá první občerstvovačka. Jsem v pohodě, zatím nemám potřebu se občerstvovat, ale jak doporučují zkušenější, přecházím do chůze a beru si kelímek Mattonky a čaj. V chůzi je v klidu vypiji, trochu si odpočinu a pokračuji dále. Jsem v pohodě, bez problémů, cítím, že tohle tempo by šlo. Mezitím jsem přehlídl dva kilometrovníky, takže další průběžný mezičas na 6. kilometru je 16:45, po rozpočteni to je 5:35 na poslední tři kilometry, včetně zdržení na občerstvení do jde. tady přichází první problém, vítr. Řešení jsem zvolil jednoduché, schoval jsem se za jiné běžce. Proč toho nevyužít, když běží zhruba mým tempem. 7. kilometr 5:24, je to dobré, tempo držím, tepovka se drží okolo 150-155. Přichází druhý problém, po občerstvení se ozval močový měchýř. Chvíli přemýšlím, jestli jo, nebo ne. A pak se rozhoduji pro jo. Ta chvilka mi neublíží, nejdu na světový rekord, tak proč se trápit. vyhlídnu si mostní pilíř a jdu na to. Díky této pauze je 8.kilometr 6:04. Ztrátu postupně doháním lehce vyšším tempem, 9. a 10. kilometr za 10:37 (pr. 5:18). A jsem v centru, v Uličkách mezi Václavákem a Staromákem. Hodně turistů a fandí. Je tady výborná atmosféra. Další občerstvení, přecházím do chůze, beru vodu a ionty a střídavě popíjím, v klidu. Dopíjím, odhazuji co jsem nedopil a pokračuji dále. Stále v pohodě. Národní třídou se dostáváme na nábřeží, všímám si Tančícího domu (jeden z mála zážitků z okolí), 11. a 12. kilometr za 10:37 (pr. 5:18), tempo bez změny, můj stav je stále taky OK. Pokračujeme po nábřeží, a dále pod Nuselský most. V protisměru vidím velkou skupinu okolo vodičů na 1:50. Začíná se na mě projevovat únava. Doprovodné skupiny jsou však skvělé, jejich rychlé rytmy nedovolí zpomalit. 13. a 14. kilometr mám za 10:25 (pr. 5:12). Otočka pod Nuselským mostem, 15. kilometr za 5:07, únava se projevuje, ale zároveň postupně zrychluji. Držím se plánu, už zbývá relativně kousek. Tep se zvyšuje ke 160. 16. kilometr za 4:58, zase rychleji, to je asi vliv těch kapel, které ženou běžce. V protisměru potkávám skupinu na 2:30, Miloš a jeho zvonec je nepřeslechnutelný, zdravím se sním, vidím i Zdeňka Buldoka. U Palackého náměstí, po občerstvovačce, začínám pociťoval únavu, teď by se nějaký gel hodil, ale samozřejmě žádný nemám. Od této chvíle už končí určitá pohoda, pokud se to tak dá nazvat, a postupně vše přechází v trápení. 17. kilometr je za 5:31, to je zpomalení z poslední občerstvovačky, 18. kilometr 5:10, 19. kilometr 5:08. takže podle časů postupně zrychluji, resp. držím tempo těsně nad 5 minut, ale už melu z posledního. Povzbuzením jsou fandící pořadatelé a diváci, jsou skvělí, ženou nás vpřed, nedovolí zpomalit. 20. kilometr za 5:26, takže přeci jenom zpomalení, už fakt nemůžu, pomalu ani nevnímám okolí. Přebíháme po mostě, už jen kilometr a kousek, pokouším se najít zbytky sil a zrychlit do cíle. Po nábřeží běžíme špalírem diváků, kteří nás ženou. Vím, že by to chtělo dát do finiše vše, ale ani moc nevnímám okolí. Ve velké dálce vidím cílovou bránu. Zdá se neskutečně daleko. Nohy už ledvo zvedám. V protisměru běží a fandí vodič na 2 hodiny (skvělé, díky), tak si říkám, že do pod dvě hodiny oficiálního času nebude. Tady si dovolím odbočku, po celou dobu jsem sledoval puls a časy na jednotlivé kilometry, celkový čas jsem na displeji neměl. Zpět do finiše. jak se blížím k cíli, vidím oficiální čas, bez brýlí špatně, ale začíná jedničkou, tak ještě trochu přidám a probíhám cílem, poslední kilometr a kousek je za 5:27, takže jsem trochu zrychlil. Celkový čas 1:58:58, čistý čas 1:53:33. Jsem spokojen. za cílem dostávám alobal, ve větru s ním bojujeme, ale pomůže, medaile, vystojím si frontu na jablko (beru si dvě), další fronta na vrácení čipů, ta šla neskutečně rychle, čas nevím. ale trvala právě ty dvě jablka. V šatně to je bez fronty. Podrobnosti o časech jsou na oficiálním diplomu, a v předchozím příspěvku.

Mé celkové dojmy? Doběhl jsem, čas mě taky uspokojil, předstartovní plán jsem splnil. nepřepálil jsem. Celou dobu jsem stále někoho předbíhal, to mi sice asi nějaké sekundy ubralo, ale psychologicky to bylo dobré, i v krizi po 17. kilometru jsem byl stále rychlejší než okolí, to člověku úžasně pomůže, než když už nemůže a okolo něj se valí jiní, to musí být frustrující.

Ale běžet tohle ještě jednou? V tuto chvíli nepředstavitelné, ale za měsíc a půl mě to čeká při maratónu. Tak nevím, nevím. Tento běh mi ukázal, že k maratónu musí mít člověk velký respekt. Další ponaučení je pořídit si nějakou kapsičku na energetické gely, ty by se hodily už dnes, natož při maratónu. S vodou a iontovým nápojem člověk nevystačí.

Myslím, že už jsem toho napsal dost, kdo dočetl až sem, má můj obdiv. Snad jste v mém povídání našli inspiraci pro sebe, či mě v diskusi zkritizujte. Jsem vděčný za každou Vaši radu.

Hervis 1/2maratón výsledek aneb Maratón za rok

2008-03-29T21:34:00.003+01:00

Zdravím, první info po doběhu. Doběhl jsem, ale nebyla tom žádná prdel. Čas 1:53:33 (čistý čas), plán v zásadě splněn. Na podrobnosti mi dejte čas do zítřka. Podrobnější rozpis časů viz. dále.

Ofic. čas 1:58:58
Čistý čas 1:53:33
TF průměr 156
TF max 176 (nic moc, už nebylo z čeho finišovat)

Podle oficiální časomíry (čistý čas)

5 km 0:27:24
10 km 0:55:54
15 km 1:21,18
21,1 km 1:53,33

Rozpis podle pulsmetru, jak jsem to stihl odklikat (ne všechny kilometry)

5:49
5:31
5:28
? (5:35)
? (5:35)
16:45 (5:35) (občerstvení)
5:24
6:04 (byl jsem močit :-( )
? (5:19)
10:37 (5:18)
? (5:19)
10:37 (5:18)
? (5:13)
10:25 (5:12)
5:07
4:58
5:31 (občerstvení)
5:10
5:08
5:26 (už nebylo z čeho přidat)
5:27 (cíl)

Celkově, plán splněn a dodržen, šel jsem podle pulsu. Úvod jsem nepřepálil, poslední dva kilometry jsem ale stejně mlel z posledního. Po tomto mám podstatně větší respekt z maratonu.

Hervis 1/2maratón plán aneb Maratón za rok

2008-03-26T20:40:00.001+01:00

Tak se mi přiblížil další postupný krok v mé cestě k prvnímu maratónu. Po loňském květnovém rozhodnutí běžet za rok maratón začala příprava. První etapu ukončila "kontrolní" Noční Mattoni Grand Prix. Druhou etapu ukončí blížící se Hervis 1/2maratón. Jaké mám plány ohledně času a taktiky? Pokud Vás to zajímá, čtěte dál.

Základní otázka je jaké zvolit tempo.
Na desítku mám osobák 47 min., nedávno jsem si dal v tréninku rychlejší běh, tempo 5:08 min/km. A celkem to šlo. Takže úvahy směřují k těmto rychlostem, to je první desítku za 50 min, či lehce přes. To by snad mohlo jít. Výsledný čas by vycházel na 1:45.

Jen si říkám, jestli to není příliš rychlé. Desítku už jsem si několikrát zkusil, vím, co to obnáší. Ale půlmaratón neznám. Tréninkový běh 18 km volně se nedá počítat. Tak se dostávám k druhému kolu úvah o tempu. Základem je pokus o "pozitivní split". Začít pomaleji, třeba v tempu 5:30 min/km a od půlky postupně zrychlovat. Ušetřit síly na závěr. Teoretický propočet by byl 55 min první desítka, 50 min druhá desítka, plus 5 min. na "finiš". Výsledek je 1:50. Na první půlmamatón by to šlo. A celkem se to jeví reálně.

Dostávám se k třetímu, závěrečnému kolu úvah. S blížícím se startem o tom stále přemýšlím. Abych neměl přehnané představy a nedopadl jako v Chuchli s přepáleným začátkem a otravou mozku laktátem. Na behej.com se objevily dva články od UltraMiloše s radami pro novice. Díky Miloši. To byly dva hlavní podněty k zatím poslednímu taktickému plánu. A ten je jednoduchý.

Nepřepálit.
A jak toho dosáhnout? Zapomenout na stopky a čas. Běžet podle pulsu. Od toho mám přece pulsmetr. Vzpomněl jsem si na pohodové začátky mých dvou prvních závodů. Noční GP 2007 jsem startoval úplně odzadu, startem jsem probíhal ve společnosti vozíčkáře a člověka o francouzkých holích. Prvních 5 km jsem si i popovídal s okolními běžci. V druhé polovině jsem začal postupně zrychlovat a závěr jsem šel na maximum. Druhý závod byly Běchovice. Tam jsem taky šel první půlku volněji, jak jsem si říkal, v předpokládaném tempu budoucího maratonu. Závěrečné stoupání mě vyburcovalo ke zrychlení (síly jsem si ušetřil v úvodu) a doběhl jsem a zafinišoval vpohodě.

Stejně chci jít i sobotní 1/2maratón. První pětku s pulsem tak 150, druhou pětku do 155-160. A dále už podle pocitů, myslím, že druhá desítka by při tomto začátku mohla být rychlejší. Postupně zrychlovat na 165-170 TF. Tento plán by mohl mít i pozitivní psychologický efekt, budu postupně zrychlovat a ostatní běžce postupně předbíhat. To člověku dodá energii. Při Běhu Kerteamu mě všichni přebíhali a to mi rozhodně do finiše nepřidalo.

Teď už zbývá jen jedno - tento plán dodržet.
Budu se na Vás ostatní těšit na trati. Podle čeho mě poznáte? Dres Klubu podpantofelních manželů nemám, můj manažér mě přesvědčil, že by to nebylo dobré a že bych nemusel mít jeho podporu. A tu potřebuji. Takže mě poznáte podle čísla. Mám číslo 2641.
A po doběhu se pobavit s ostatními behej.com-áky při posezení.

Vědecká studie

2008-03-25T21:55:00.003+01:00

Běh Kerteamu v Chuchelském háji byl organizačně velice dobře zajištěn. Včetně bohaté fotodokumentace. Při pohledu na cílové fotografie mě, jako "vědeckého" pracovníka napadla jedna studie. A protože vědeckých prací na toto téma není nikdy dost, tady je.

Finiš z pohledu muže a ženy.
Cíl :
Porovnat závodnické zvyklosti u mužů a žen v průběhu proběhnutí cílem závodu z pohledu vynaloženého úsilí a vztah k technice, konkrétně sledování srdečního tepu.

Materiál a metody :
Ke studio posloužily cílové fotografie závodníku při závodu s názvem "Běh Kerteamu", který se uskutečnil 22.3.2008 v Chuchelském háji. byly použity cílové fotografie pořízené pořadateli závodu. Bylo k dispozici 30 fotografií žen a 110 fotografií mužů všech věkových a výkonnostních kategorií.

Výsledky :
První ukazuje počty závodníků, kteří s proběhnutím imaginární cílovou páskou věnovali pozornost svému pulsmetru.

3 ženy a 42 mužů

Naopak následující počty ukazují počet žen či mužů, kteří si proběhnutí cílem závodu užili a nenechali se rušit svými pulsmetry (pokud vůbec nějaké mají)

27 žen a 68 mužů

Z uvedených počtů vyplývá, že pouze 10% žen se zajímá o svůj tep v průběhu závodu. U mužů je tento počet podstatně vyšší, 38%.

Druhé sledování se týkalo způsobu proběhnutí cílem. Hodnoceny byly čtyři faktory,. které se mohly vzájemně kombinovat. Jednalo se o

Cílový škleb vyjadřující enormní úsilí
Úsměv vyjadřující radost z dokončeného závodu
Vítězné gesto, nejčastěji zvednuté jedné či obou paží
"Normální" proběhnutí, bez vyjádření emocí

Zde jsou výsledky, seřazeny dle hodnocených kategorií.

Cílový škleb - 9 žen, 33 mužů
Úsměv - 7 žen, 5 mužů
Vítězné gesto - 1 žena, 10 mužů
"Normální" proběhnutí - 12 žen, 61 mužů

Další tabulka ukazuje stejné počty, pouze přepočtená na procenta.

Cílový škleb - 31% žen, 27% mužů
Úsměv - 24% žen, 4% mužů
Vítězné gesto - 3% žen, 8% mužů
"Normální" proběhnutí - 41% žen, 51% mužů

Aby nevznikly nepřesnosti, doplňuji několik snímků dokumentují jednotlivé hodnocené kategorie.

Zde vidíte např. nefalšované vítězné gesto .

Byli samozřejmě i tací, kteří byli schopni kombinovat více "gest" zároveň, v tomto případě vítězné gesto zvednutou paží, doplněné zaťatou pěstí a "škleb" ukazující nemalé úsilí při finiši.

Samozřejmě nemohu vynechat ani sebe. Toto je kombinace "šklebu" s kontrolou puslmetru. Jedná se ovšem o kombinaci šklebu z vyčerpání (finiš to rozhodně nebyl) a děsu z dosaženého času.

Diskuse :
Sledování prokázalo několik faktů. Muži věnuji podstatně více péče technice, v tomto případě pulsmetrům. Mnozí i přes krajní vyčerpání neváhají část zbylých sil věnovat přesnosti měření. Protože zastavení pulsmetru až po proběhnutí cílem s odstupem několika sekund zásadně ovlivní přesnost měření, pří závodu v délce 30 až 50 minut.
Dále se ukázalo, že úsilí při finiši je srovnatelné jak u žen, tak mužů. Menší rozdíl byl zaznamenám u vítězného gesta, zde však jsou rozdíly statisticky nevýznamné, vzhledem k menšímu vzorku závodníků. Co je však neoddiskutovatelné, ženy, neboli něžné pohlaví, je něžnější i při doběhu, úsměv na tváři vykouzlí podstatně více žen než mužů.

K výzkumu byly použity fotografie z alba na této adrese. Velké poděkování patří celému organizačnímu týmu KERTEAMU.

Úplný závěr :
Tato studie prokazuje to, že pokud se chce, jde dělat vědu z čehokoliv. Někdy se tomu taky říká "udělat z prdu kuličku".
Děkuji všem za pozornost, doufám, že jsem Vás před blížícím se PIM půlmaratónem pobavil a dejte si pozor při doběhu. Studie pokračuje.

Běh Kerteamu, 22.3.2008

2008-03-22T19:27:00.003+01:00

Tak pro mě konečně začala běžecká sezona. Pro nás nadšence, podpantofláky, tragédy, šneky, tučňáky apod. je hlavní akcí Pohár behej.com. Tento víkend to byl Běh Kerteamu.

První dva pohárové závody jsem musel vynechat. Jeden za mě zrušila vichřice Emma. Na další jsem se nemohl dostat z pracovních důvodů. Až na třetí závod se mi podařilo dostat. Běh Kerteamu v Chuchelském háji. Nikdy jsem tam nebyl, podle mapy jsem se zorientoval a zvolil vhodnou cestu. Tady bych měl jedinou kritickou poznámku k pořadatelům. Informace na internetu, na behej.com, byly pro mě nepřehledné, až matoucí. Naopak ti, kteří jeli autem museli být potěšeni čerstvými motoristckými zprávami o rozkopaných cestách a uzavírkách. Registrace proběhla bez problému, kromě čísla jsem dostal i běžecký časopis. V "technickém" zázemí byl k dispozici teplý čaj, limonády, iontový nápoj Enervit a pěnivý iontový nápoj (značky pivovaru jsem si nevšiml). Několik sušenek a perníků, chleby s výběrem pomazánek, párky na grilu. Byl jsem jen na pár závodech, takže toho moc neporovnám, ale toto bylo zdaleka nejlepší.Okouknul jsem stánek sponzora, f. Adidas. Osobně tuhle firmu nemusím, ale nabízela slušné slevy a taky měření došlapu. Kdo měl zájem, mohl se bezplatně otestovat. I to se počítá.

Byl jsem na místě v předstihu, tak jsem se s kelímkem teplého čaje vydal na obhlídku okruhu. Značení trati perfektní, šipky na cestě, před zatáčkami s dostatečným předstihem. V půlkilometrových intervalech značení vzdálenosti. Taky dobré. Trať byla dolů, nahoru, dolů, nahoru. Na tři kola celkem slušné převýšení. Zpět ke startu jsem dorazil akorát na mládežnické běhy. Ty proběhly přesně podle časového rozpisu. Ti mají běhající caparti jsou nejlepší.

Start hlavní kategorie proběhl s mírným zpožděním 10ti minut. Běželo společně několik kategorií, pro někoho jedno či dvě kola, hlavní závod na tři kola. Mým cílem a plánem bylo další mírné zlepšení přepočtu času na kilometr. První kolo bylo po závěrečné stoupání vpohodě. Ale ten stoupák mi dal hóóódně zabrat. Tepovka skákala přes 180. Jedno kolo a měl jsem toho dost. V průběhu prvního kola mě postupně předběhlo několik běžců, kteří se pomalu, ale jistě vzdalovali, včetně Petra Kostoviče. Druhé kolo jsem se "šetřil". Snažil jsem se běžet s tepem na, či pod 170 a pošetřit zbytek sil na závěrečné stoupání a finiš. Druhé kolo jsem přežil v duchu "regenerace" po přepáleném začátku. Třetí kolo začalo celkem slušným větrem na úvodní rovince. Naštěstí mezi stromy nefoukalo. Běžci předemnou se přestali vzdalovat. V závěrečném stoupání jsem už ale neměl sílu na zrychlení. Podle stopek, jak jsem je slehoval, to mohlo být na hranici 40ti minut, ale už nebylo kde brát. Cílem jsem probehl v čase 40:23 (čas podle mého měření). Jednotlivé kola byly zhruba 13+13:30+14 minut. Pak jsem ještě počkal na doběh dalších, především svého partnera z Vysočiny z Tchibo týmu Vaška a Zdeňka z Buldok-týmu. Závěrečná tombola mi přihrála alespoň něco, pěknou knihu o Číně s množstvím krásných fotek.

Celkově svůj výkon hodnotím spíše negativně, času z posledního loňského závodu jsem se ani nepřiblížil, závěr závodu jsem nebyl schopen pořádně zabrat, jak říkám "jít do bezvědomí". Na druhou stranu, je to první závod, rychlost se bude postupně zvyšovat, byl jsem rychlejší než v Týništi, a to byla rovina. To taky není zanedbatelné. A po zimě mám proti loňsku plus pět kilo, to se pronese.

Celkově, podruhé, svůj výkon hodnotím jako příslib dobudoucna.

Celkově, potřetí, pořadatele hodnotím jedničkou, díky za skvěle odvedenou práci.

Běžecký víkend Chytrov

2008-03-19T14:57:00.000+01:00

Uplynulý víkend jsem strávil ve společnosti skvělých lidiček, jejichž společným koníčkem a zájmem je běh. Mohu toto setkání, mé první, hodnotit pouze pozitivně. Organizace byla naprosto skvělá, ubytování a strana na úrovni, dokonce i počasí se podařilo na sobotu zajistit. Nafotil jsem mraky fotek, pár jsem jich vybral a dal na své album s komentáři. Myslím, že fotky s komentáři vydají za deset článků. Tímto bych chtěl poděkovat organizátorům za odvedenou práci a těším na jejich další akce.

Běžecký víkend Chytrov březen 2008

Sinusoida aneb maratón za rok (už jen dva měsíce)

2008-03-11T21:17:00.005+01:00

Další měsíc mé cesty k prvnímu maratónu nelze nazvat výstižněji. Příprava k druhé etapě, kterou je PIM půlmaratón, utrpěla velké šrámy.

Po postupných nárůstech objemů od loňského podzimu, který se zastavil v prosinci díky vánočnímu odpočinku, přišel letos pokles intenzity tréninku, resp. pokles naběhaných tréninkových kilometrů. Ale v únoru se situace opět otočila a s blížící se běžeckou sezonou jsem začal zase pravidelně běhat. Mé standardní dávky 11 km volného běhu doplněné dlouhým víkendovým během 18 km. Intenzitu volných běhů jsem se snažil trochu zvýšil, pod 6 min. na km. Pro někoho je to možná pomalé, ale při těchto tempech se tepovkou dostávám k anaerobnímu prahu.

Přidal jsem dále jeden test, Cooperův 12 min. test. Tady jsem se taky opět zlepšil na současných 2850 metrů. Postupně se blížím k hranici 3 km za 12 minut. Na to, že to je sólový a tréninkový běh to myslím není nejhorší.

Konec února však znamenal zase změnu tréninkových plánů. Možná to byla prkotina, možná začátečnická chyba, nezkušenost nebo prostě jen blbost. Nevím. Ale každopádně na dlouhý běh jsem si trochu více utáhl boty, resp. pravou botu. Zase tak moc to nevadilo, jen mě cestou zpět začala pravá noha bolet v nártu trochu více, bylo mi líto zastavovat a botu převázat, ale bolest neustala, ale naopak se stupňovala, za chvíli mě začalo bolet i kotník a lýtko. Tak jsem zastavil a botu si převázal. Ale už bylo pozdě. Nárt mě bolel v jednom konkrétním místě pak několik dní, při určitých pohybech hodně. Asi jsem si někde přimáčknul šlachu a jak noha při běhu trochu natekla a já na to nedbal, tak jsem si ji holt „pohmoždil“. Léčil jsem se z toho pak několik dní klidem a lehkým klusem. Tak jsem ukončil únor. Objem naběhaných kilometrů 128, na moje poměry celkem slušné.

S březnem ale přišel další pokles. Máme 11.3. a v březnu nemám odběhaný ani jeden jediný kilometr. Je to tak. Místo aby příprava vrcholila, tak mám tréninkový výpadek jako Brno (ironicky zrovna vlak ve kterém toto píšu v Brně zastavil). Tento výpadek není podmíněn ani leností ani zdravotními důvody. Prostě můj březnový program mi zatím běžecký trénink neumožnil. Jeden prodloužený víkend to byl výlet/dárek do Bruselu, po návratu služba v práci a hned odjezd na mezinárodní kongres do Vídně. Dnes se vracím a zítra 12.3. bych konečně mohl v březnu poprvé vyběhnout. Vím, že do kufru by se běžecké vybavení vešlo, zase moc místa nezabere, ale věděl jsem, že na běh prostě nebude čas.

Ještě že mám před sebou běžecký víkend na Vysočině. Na ten se těším, bude to ideální příprava a vyladění formy na nadcházející Pražský půlmaratón, jakýsi předstupeň květnového PIMu. Už jsem to psal dříve, ještě to zopakuji, na běžecké setkání se chystám autem, pokud by někdo měl zájem, tak jedu sám, místa je dost, ostatní stejně postižené přiberu. Podrobnosti zde.

Podrobněji můj tréninkový denník najdete na stále stejném místě v Google documents.

Sportu zdar, běhu zvlášť.

Jak to mám zařízené já...

2008-03-07T10:12:00.007+01:00

Je mnoho faktorů, které ovlivňují sportovní výkon, pro nás je nejdůležitější ten běžecký. Každý máme své způsoby, jak zvýšit výkonnost, či co nejdéle udržet formu. Jedním z důležitých faktorů je zázemí a podmínky k tréninku.

Podmínky si vytváříme sami a vytváří nám je naše okolí, naši nejbližší. Vždy je potřeba najít určitou střední cestu, která bude vyhovovat všem. Každý si musí najít své místo, kde je tomu druhému prospěšný. Zde začíná boj pohlaví. Kdo to má těžší? Muži nebo ženy? Kdo se komu musí přizpůsobit? To je otázka pro každého z nás, a její odpověď je opět pouze na nás samotných.

Jedna z cest běžeckého soužití je pěkně popsaná zde. Je to pohled manželky běžce, která neodolala, zkusila běh a ten si zamilovala. Manžel se rázem změnil na trenéra. Tak nějak samovolně. Trenér je důležitý, určitě. Ale jsou i další funkce v celém realizačním týmu. Jednou z nejvyšších je pozice manažéra.

Já mám velké štěstí. Do svého týmu jsem získal skvělého manažéra. Zajišťuje mi mnoho důležitých věcí, mnohé z nich přímo nesouvisí s během, ale jsou důležité.

Při výjezdech na závody tvoří můj doprovod, zajišťuje mi servis před startem i po doběhu. Svému manažérovi jsem vděčný za občerstvení po doběhu, kdy ledvo popadám dech.

Dle podmínek rovněž zajišťuje fotodokumentaci k jednotlivým závodům, po závodech pravidelně sleduje výsledky, aby mě jako první informoval o dosaženém čase a pořadí. Rovněž mám přehled o ostatních soupeřích v běžeckém Poháru behej.com.

Sleduje termínovou listinu s blížícími se závody, aktivně se zajímá, který další závod mám ve svém tréninkově závodním plánu. Pokud narazí na závod o kterém nevím, neváhá získat pro mě startovní propozice i v zahraničí, naposledy to byla např. "Bruselská dvacítka".

Absolvované závody rovněž zaznamenává do podoby kroniky běžeckých úspěchů. Kronika obsahuje nejen fotodokumentaci k jednotlivým závodům, ale rovněž výsledkovou listinu a případně i suvenýry, např. v podobě startovních čísel.

Na závodech mě doprovází za každého počasí a v jakémkoliv terénu, jako například Velká Kunratická 2007.

Vždy se snaží udržovat dobrou náladu, i když mé předstartovní napětí bývá veliké. Viz praktická ukázka.

Zde se dostávám k jedné drobné vadě. Jako každý manažér, i ten můj, je závislý na mých výkonech a na počtu absolvovaných závodů. Kronika, kterou založil má ještě mnoho bílých stránek, které chce co nejdříve zaplnit dalšími závody.

Mé cesty na závody bere zároveň jako výlety na nová místa, proto víkend bez závodu je pro mého manažéra ztracený a nevyužitý.

V neběžeckých záležitostech je můj manažér rovněž úspěšný. Zajistil mi "Kouzelný koš". Prostě na něj položím špinavé tréninkové oblečení a ono se časem objeví čisté ve skříni. Skvělá věc.

Ještě lepší je ale "Kouzelná šňůra". Jednoduše na ni po tréninku pověsím propocené oblečení a ono nejen uschne, ale zároveň se vypere, složí, uklidí do skříně a je připravené k dalším běžeckým kilometrům.

Proto bych chtěl svému manažérovi poděkovat za úsilí, které věnuje mému sportovnímu růstu a poblahopřát mu k jeho dnešnímu životnímu jubileu.

Kdo je tím manažérem a kde jsem ho získal? Je jím moje manželka, která se role manažéra ujala sama a dobrovolně. Až po určité chvíli mi došlo, že je skvělý a neocenitelný manažér, který svou "práci" vykovává s láskou a porozuměním a za jakýchkoliv povětrnostních podmínek.

Takže, Evičko, děkuji Ti a přeji vše nejlepší k narozeninám.

Jak se běhá v Bruselu

2008-03-05T07:34:00.000+01:00

Hned na úvod se musím přiznat, v Bruselu jsem osobně neběhal, nepočítám-li dobíhání na semafor či na metro. Brusel jsem navštívil jako turista. Při poznávání krás Bruselu jsem však narazil na nebývalé množství běžců, tak jsem se rozhodl se s Váma o své zážitky podělit.

Nebudu Vás poučovat o historii a současnosti Bruselu a Belgie, podrobnosti najdete zde. Pro Evropany je Brusel sídlem Evropského parlamentu a dalších vrcholných orgánů Evropské unie.

Pokud se pracovně, či z jiných důvodů, vyskytnete v těchto institucích, jistě jako běžci oceníte blízký Parc du Cinquantenaire, který vznikl u příležitosti oslav padesáti let belgické nezávislosti. parku dominuje Palais du Cinquantenaire a Vítězný oblouk Arcades du Cinquantenaire. Park je propleten spletí mnoha pěšinek nabízející nepřeberné množství tras. V neděli dopoledne, okolo desáté hodiny a potkal jsem neskutečné množství běžců, nejrůznějšího věku, pohlaví a kondice. Viz pár fotografií.

V těsné blízkosti Evropského parlamentu se nachází menší Parc Leopold, rozlohou podstatně menší, spíše ke zdravotním procházkám, nicméně i zde jsem viděl jednoho běžce/jogera/chodce.

Pokud jsem příznivci moderního věku, nejlépe atomového věku, i pro Vás bych něco měl, známá Bruselská stavba, Atomium z roku 1958 jako oslava atomového věku. V jeho těsné blízkosti se nachází další park, Parc d´Osseghem. každý okruh si můžete zpestřit pohledem na tuto úžasnou stavbu.

Pokud jste naopak vyznavači monarchie, tak pro Vás bych měl Parc de Bruxelles, který se nachází přímo před Královským palácem. Podle toho, jak si svá kolečka naplánujete, na Vás s každým okruhem dýchne duch Belgického království.

Všechny zde zmíněné parky nabízejí "lesní" zpevněné cesty, žádný asfalt či beton, pro Vaše nohy pohoda a lázně. Při svých procházkách bych je přirovnal k hlavním alejím v pražské Oboře Hvězda, kterou osobně znám.

Jedná se pouze u stručný a určitě nekompletní výčet možností, kde se dá v Bruselu běhat. Nicnémě jsem měl potřebu se s Vámi podělit o čerstvé dojmy. Pro mě běžce je svátek a výjimka se potkat s jiným běžcem, a tady jsem jich viděl během jednoho dne neskutečné množství, měl jsem co dělat, abych se k nim nepřidal ve svém civilním oblečení.

A pokud by jste měli chuť se do Bruselu vypravit za během, tak v turistickém centru našla moje manželka informační leták k "Bruselské dvacítce" a samozřejmě mi jej hned předala. Já Vám můžu předat alespoň internetový odkaz. Zde.

A pokud se chcete po bruselu jen tak proběhnout, další možnosti a trasy nabízí např. server mapmyrun.com.

Jarní běžecký víkend na Vysočině

2008-02-25T23:54:00.000+01:00

Server behej.com pro nás opět připravil běžecké setkání, to pro Vás jistě není novinka. Pokud jste avizo na toto setkání nezaregistrovali, podrobnosti jsou zde. Samozřejmě jsem již přihlášený, možnost osobně se potkat s lidmi okolo behej.com je pro mě svátek.
V první chvíli jsem uvažoval, že jako správný běžec se na setkání vypravím po vlastní ose, jako takový delší Lydiardův běh, pohodovým tempem. Vzdálenost je však pro mě zatím velká, takže zvolím neběžecky auto. Pokud máte zájem, další tři až čtyři místa jsou volné. Rád stejně postižené na toto setkání dovezu. Odjezd v pátek 14.3. v odpoledních hodinách z Nymburka, ev. pokud by byl zájem, se zastávkou Praha-Černý Most.

Zájemci ať se ozvou zde v komentářích.

Předsezónní motivace

2008-02-16T20:59:00.004+01:00

Tady je poslední, druhý díl, třídílného měsíčního hlášení o mé cestě k prvnímu maratónu. Tentokrát takové zamyšlení před druhou běžeckou sezonou.

O tom, jak jsem se dostal, respektive vrátil, k běhu, už jsem psal. Původně jsem počítal, že si budu tak anonymně pobíhat a zúčastním se pouze dvou vybraných běhů – PIM 1/2 maratónu a PIM maratónu. Jedinými "závody" pro měl byl Cooperův test, kterým jsem si nepravidelně kontroloval zlepšující se kondici.

Nakonec se situace vyvinula jinak a já se pustil do závodění naplno. Pravda, těch pět závodů není mnoho, ale začal jsem až na podzim. Nyní tedy stojím před první kompletní sezonou, těším se na chystaný další ročník poháru behej.com. Přeci jenom ta "zimní" objemová příprava je trochu nudná, vzrušení a adrenalin se závodění chybí. Čekání jsou si alespoň ukrátil hecováním se Šnekem. To mě přeci jen nabudilo do většího tréninkového úsilí a dodalo motivaci. Vím, že závody se běhají stále, v termínovce se jich pár najde, ale zimní čas a nečas mě až tak neláká.

Je tady ale něco, co mě trochu straší. Jako každý začátečník jsem ve velké výhodě. Stačí jen minimální tréninkové úsilí a dostavují se úžasné výsledky. Z úvodního času 58:12 na desítce z Noční GP jsem se vypracoval až k času 45:20 na Běhu 17.listopadu (to je přepočet na desítku). To je za dva měsíce úžasné zlepšení. Cooperův test jsem vytáhl z úvodních 2200 metrů na 2720 metrů. Co závod, to zlepšení. To se běhá dobře. Ve stejné euforii se nesl i můj plán na tento rok, desítku za 40. Začíná mě napadat ale otázky, "Kdy toto zlepšování skončí?" Vím, že nemůže trvat věčně, jednou prostě zaběhnu desítku pomaleji než naposled, ale nějak mě z té představy začal přepadat strach. V mém věku pravda zvláštní, ale je to tak.

Poprvé se ozval, když jsem si v rámci zimního nezávodění řekl, že zkusím Coopera. Jak se zlepším. Napadlo mě, "Co když se nezlepšíš?" "Co když už jsi na limitu a výš to nepůjde?" Tento strach mě probudil se zimního lenošení a popohnal v tréninku. Tento strach zaženu nejlépe zvýšeným tréninkovým úsilím. Ke Cooperu jsem se konečně odhodlal až včera, po dlouhém přemlouvání sebe sama. (pozn. Původně mě tento text napadl ještě před jeho zaběhnutím, ve chvíli „akutního“ strachu) Vzestupnou tendenci se mi podařilo udržet, dal jsem 2850 metrů, v závěru i díky trénující mládeži, se kterou jsem se vytáhl posledních asi 300 metrů.

Pokud Vás zajímají detaily o mých Cooperech, tady je mám v treninkovém deníku.

Takže, vzestupná série je zachována, strach před sezonou trochu zažehnán.

A co vy, jak bojujete s poklesem výkonnosti? Jací bubáci Vás straší v běžeckých snech?

"Flirtování" se Šnekem

2008-02-13T23:45:00.011+01:00

Šnečku,šnečku,vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky
a troníček na tabáček
bude z tebe hajdaláček.
...

Takto nějak bych uvedl dnešní pokračování mé maratonské přípravy. Souvisí trochu s předchozím, zatím neuveřejněným dílem (jsem magor, vím to, ale neléčím se). Motivace, k běhu atd.
Mezi runblogery známý meteorolog, zvaný Šnek, nám oznámil, že přechází do druhé fáze nekouření, to je kouřit málo. Sám se považuji za nekouřícího kuřáka, abstinuji od září 2007, s jedním malým zakolísáním. Takže Šnekovi držím palce a snažím se přispět radou, zkušenostmi z mých předchozích neúspěšných pokusů, zkušenosti s náhražkami nikotinu apod.

V jednom svém textu s příhodným názvem Selhání systému se přiznává k překročení povolené hranice počtu cigaret na den. Jelikož vím, jak je takové zakolísání zrádné, tak jsem přispěchal na pomoc, útěchou, ale taky nakopnutí. Jako chlapi jsme tvrďáci, jen tak něco nás neskolí, takže tvrdě. V diskusi jsme se dostali k PIM 1/2 maratónu, na který se oba chystáme, tak jsem ho začal strašit, že ho smáznu, on mi to vrátil svým strojovým tempem a zrychlením na 15. kilometru. Do toho se přidal koyama, jak jsem byl rozjetý v porážení blogerů na dráze, už jsem se chystal ho slovně taky vyzvat a porazit. Něco mě osvítilo, podíval jsem se na koyamův běžecký profil a zvolil výhružku do daleké budoucnosti o pořadníku.
Osobně jsem se diskusí celkem bavil, Šnek myslím taky, koyama se přidal, tak jsme ho asi zaujali, ostatní nevím. Bylo to takové předsezónní nabuzení k běhu, tréninku a nekouření.

Závěrem bych doplnil pár obrázků s jiným Šnekem. Takový malá komix. Jistě znáte pana Sekoru a jeho pěkné knihy pro děti.

Fuj, tady něco smrdí, Šnek snad kouří!!!

Šneku nekuř, koukej co píšou chytré knihy.

Haha, takhle si tě na 1/2 maratónu osedlám.

Co ty si na mě budeš dovolovat, já ti ukážu.

To tak, vezmu kamarády, koyamas family/gang a vyřídíme si to s Tebou.

Osobně bych se viděl spíše jako brouk Pytlík, ten ale neměl opletačky se Šnekem.

To by bylo pro dnešek vše. Myslím, že stačilo. Vracím se k anonymnimu treninku, závodům se od teď budu radši vyhýbat. A hodně dlouho.

Leden/únor aneb Maraton za rok ( už jen 3 měsíce)

2008-02-11T21:17:00.000+01:00

Další měsíc mé cesty k prvnímu maratónu mám za sebou. Pro ty, kteří mají rádi stručnost byl přelom ledna a února ve znamení
- polevení v tréninku
- hledání motivace v mezisezonním období
- "flirtování" se Šnekem.
Pokud máte zájem o podrobnosti, čtěte dále.

...
Nejlepší představu o naběhaných objemech Vám dá můj tréninkový denník. Tady je odkaz.

Minulý měsíc jsem se při hodnocení poklesu měsíčních naběhaných objemů za prosinec vymluvil na Vánoce. To ještě šlo, to je celkem rozumný důvod. Slíbil jsem si opětovné zvyšování objemu. Jaká je skutečnost? Posledního ledna jsem pokořil chabou stovku naběhaných kilometrů. Další pokles. Takto trénink a zlepšování obecné vytrvalosti asi nemá vypadat. Jaké jsou důvody? Sebekriticky přiznám, lenost. Běhám večer, po práci. Domů přijedu v pět nebo v šest, jak to v práci vyjde. Venku je tma, člověk je po celodenním zápřahu unavený a tak si občas řekne, dneska běh vynechám. Ale další den mám službu, takže zase bez běhu a po službě jednou vyřizuji nějaké osobní věci, nebo se jede na basket (Nymburk v ULEB Cupu jede). Takže z jednoho dne bez běhu jsou tři dny. Dlouhé běhy, 18 km, dávám o víkendu. Ale, jeden víkend jsem kupoval nový počítač, který jsem pak několik dní dával dohromady, jeden víkend služba, atd. Podtrženo, sečteno, trénink jsem v lednu flákal.

Pohled na lednové tréninky a celkový objem mě ale nakopnul. Řekl jsem si dost lenosti a flákání. A v únoru naopak jedu. Držím pravidelný rytmus trénink,volno,trénink,volno... Taky jsem trochu zrychlil své OV běhy, nyní je dávám hluboko pod 6 min/km. Minule jste mi v diskusi radili zrychlit, tak tak činím. Díky. Zařadil jsem i dva intervalové tréninky. Jednou delší intenzivnější úseky, asi 800 m, podruhé na dráze 10x200m v tempu 45-50 sec. To je tempo okolo 4 min/km, můj letošní cíl na 10 km. A musím říct síla. Těch deset úseků jsem zvládl, to jo, ale představa, že mám v tomto tempu pokračovat dalších 40 minut, tak to teda nikdy. Pozitivem ale je, že po první „intervalovém“ tréninku mě nohy bolely asi týden, po tom druhém to byly jen dva dny. Takže jo, zlepšuji se. Intervalové tréninky na dráze plánuji tak jednou za dva týdny. Zatím si myslím, že to bohatě stačí, udržet svaly v intenzivnější činnosti.

Původně jsem chtěl pokračovat podle úvodu dalšími tématy, ale to by bylo moc čtení najednou. To by jste nezvládli, takový nápor. Takže jsem se rozhodl své měsíční hlášení rozdělit na více částí, které budu publikovat postupně. Ale nebojte, o nic nepřijdete.

Maraton za rok ( už jen 4 měsíce)

2008-01-11T19:08:00.000+01:00

Cíl, uběhnout maraton, který jsem si dal loni se kvapem blíží. PIM 2008 startuje 11.5., takže to máme čtyři měsíce do finiše. Co se mi zatím zatím povedlo a co mě v nejbližší době čeká?
...

Celkové běžecké hodnocení roku 2007 je zde. Nyní se na předchozí měsíce přípravy podívám z pohledu budoucího maratonce.

Postupně jsem zvyšoval měsíční kilometráž a prodlužoval délku jednotlivých výběhu a rovněž zvyšoval jejich četnost. Prázdninové měsíce (červenec a srpen) byly odpočinkové, ale i ten je potřeba. Od října stabilně měsíčně zaběhnu více než 100 km. Tady je přehledná tabulka.

Jako základ to je slušné, prosincový pokles je dán Vánočním mírným odpočinkem. V průběhu následujících měsíců je mým cílem postupně zvyšovat měsíční naběhané kilometry, myslím, že by to mohlo jít k 200 km. Více se mi asi nepodaří, vzhledem k času, který běhu můžu věnovat. Navíc zimní počasí s mrazíky a ledovkou není ideální běžecký podklad.

Kilometry naběhané v tréningu jsou tvořené vlastně pouze rozvojem obecné vytrvalosti. Postupně jsem se propracoval z úvodních 5 km miniběhů ke standardní délce 11 km. V prosinci se mi navíc dařilo zařadit několik dlouhých běhů - 18 km. Tato délka je zatím myslím dostačující. Rychlost pro rozvoj OV sice není rozhodující, ale pro mě, jako začátečníka, je ukázkou toho, jak se postupně zlepšuji. Z původních časů okolo 6:30 min/km se nyní pohybuji na hranici 6 min/km. I dlouhé 18 km běhy jsou těsně nad 6 min/km.

Mimo OV je potřeba rozvíjet i rychlost, intervalový tréning však v tomto zimním čase ještě musí počkat na teplejší počasí. Plánuji intervalový tréning začít až od konce února.

Za velice pozitivní považuji to, že se mi podařilo začít soustavně cvičit. Jedná sice o minimální objem, ale lepší něco než nic. Jedná se o krátké pětiminutovky před spaním. Začal jsem na pěti klicích a pěti minisklapovačkách, víc jsem toho v úvodu nezvládl. Teď, po měsíci pravidelného cvičení zvládnu lehce 2x15 kliků a minisklapovaček. Přidal jsem i nějaké nenáročné posilovací cviky na páteř, při mém sedavém zaměstnání se jedná hlavně o preventivní posilování oslabeného a zanedbaného svalstva.
Postupně bych chtěl zařazovat další cviky a zvyšovat počty opakování. Náměty co a jak cvičit mi poskytuje Milošova kniha "Běhání" a z Grady "Kompenzační cvičení", kterou mi nadělil Běžíšek. Mimo těchto kompenzačních posilovacích cviků plánuji začít zařazovat i protahovací a uvolňovací cviky, to je cíl na nejbližší měsíc.

Pro zájemce o podrobnosti mého tréningu, po změně na coolruning serveru, jsem si začal vést vlastní deník, k nahlédnutí je zde.

Sezona 2008, první plán

2007-12-19T20:24:00.000+01:00

Minulý týden jsem rekapituloval letošní rok, další, logicky následující krok je plán na rok příští, 2008. Je to taková předběžná termínovka se dvěma pevnými body.
Přípravu tohoto textu urychlil Radek Narovec svým threadem ve foru behej.com. I já se tedy přidávám s podrobným plánem.

Můj plán má dva pevné body.
29.3.2008 Hervis 1/2Maraton Praha
11.5.2008 Volkswagen Maraton Praha
S během jsem začal letos 14.5., den po PIMu s cílem jej příští rok zaběhnout. Takže nemůžu mít jiný cíl. Po letošní Noční GP tak dokončím jakýsi osobní PIM třídílný seriál. Když jsem si řekl "Za rok poběžíš", tak jsem si vytvořil i jakýsi cílový čas. A jelikoš nejsem žádný troškař, tak první časový plán byl 4 hodiny. Jak jsem začel zkoumat tréningové plány, číst zkušenosti a zážitky ostatních maratonců amatérů z behej.com, a po svých prvních zkušenostech s běžeckým trenigem, tak tento časový plán jsem trochu odsunul a na první místo dávám prosté "zaběhnout maraton". Čas u prvního maratonu není tak důležitý.

Ale jako chrt na výkony se však těch 4 hodin nevzdávám a dělám jen menší krůček zpět, takže třetí bod na rok 2008 je
Maraton pod 4 hodiny.
Místo zatím vybráno nemám, zažil jsem letos maraton ve Stromovce jako jeden z "antimaratonců" ve skupině Katky a Miloše. To je jedno z možných míst na překonání 4 hodin. Údajně pěknou atmosferu má i Kladenský maraton, tak proč nezkusit ten. Samozřejmě si nechám poradit od zkušenějších, za Vaše tipy a rady budu vděčný.

Dalším bodem, nebo body, jsou závody Poháru behej.com. To jsou většinou desítky, takže další bod je
10 km za 40 minut
Když to bude pod 40, tak to bude super, ale i 40:59 beru. To obnáší samozřejmě pravidelnější účast na pohárových závodech, taková turistika s Pohárem behej.com :-)

Letos byly v poháru i běhy do vrchu. Jeden z nich mě láká, takže, proč ho nedat do plánu.
24.5.2008 Horský běh na Lysou horu
Tento běh mě vyloženě láká. Pocházím z Třince, což je kousek o Lysé hory. Jednou jsem ji zdolal, celodenním turistickým výšlapem, tak proč to nezkusit ji vyběhnout trochu rychleji. Bude to 14 dnů po PIMu, takže trochu krátce, navíc je to kopec jako kráva, ale já jsem pro extrémy a tohle je jeden z nich.

To by byly mé základní běžecké plány na příští rok. Během celého roku se chci během samozřejmě bavit, to beru jako jakousi samozřejmost. To jsou ty body výše, ty mi budou dělat zábavu.

Zkušeným budu vděčný za připomínky, postřehy a rady. Jsem takříkajíc "maratonský panic", rady zkušených přivítám.

Se všema se těším na setkávání na závodech, ať nám to běhá a ať se nás drží zdraví.

Hodnocení 2007 aneb...

2007-12-14T07:46:00.000+01:00

...aneb Jak se vrátit k běhu po 20ti letech, aneb Maraton za rok,...Tento článek by mohl mít hodně názvů a každý by měl jsou pravdu. Pokud máte chuť, přečtěte si něco o mě, proč jsem začal běhat a jak mi to ten první rok, resp. půlrok šlo. .

Začnu trochu historicky. V mládí jsem se pár let věnoval běhu na závodní úrovni. Mým trenérem byl M. Vítkovič, pokud to jméno znalcům řekne. To je doba historická. Pak přišla maturita, vysoká škola a běh šel stranou. To bylo v roce 1986. Dalších mnoho let jsem se sportu věnoval intenzivně pasivně. Tělo jsem trápil nezřízeným příjmem kalorií a nikotinu po mnoho dalších let.

Zlom přišel vcelku náhle a rychle. Sice mi pohyb začínal chybět a pošilhával jsem po různých pohybových aktivitách jako kolo, in line brusle, turistika, tak to pořád bylo takové jako. Na podzim 2006 se ozvaly žlučníkové kameny, vcelku dost krutou kolikou. Týden jsem nejedl nic a po týdnu jsem opatrně začal zkoušet tu suchary, tu suchý rohlík, piškoty,... Byl jsem nucen začít o tom co jím přemýšlet, vybírat si zdravá a dietní jídla. Tímto způsobem, vlastně neplánovaně, jsem zhubl o nějakých 30 kilo. Nyní mám 74 kg, kolik jsem měl předtím nevím, když se mě ptají odpovím "Bál jsem se postavit na váhu abych ji nezničil." Odhadem jsem měl hrubě přes 100 kg. A takové zhubnutí s váma zacvičí, najednou je pohyb lehčí,do schodů to jde samo,... Začal jsem se těšit na jaro, až bude počasí na kolo a brusle. Po běhu ale stále nebylo ani památky.

Návrat k běhu přišel s Pražským maratonem, v novinách jsem zaregistroval seriál článků Miloše Škorpila o přípravě nějaké novinářky na PIM. A v neděli 13.5.2007 se to stalo. Rozhodl jsem se, že za rok si ten maraton zaběhnu. Řekl jsem si, že rok je dost dlouhá doba na přípravu i pro mé zlenivělé tělo.

Hned v pondělí jsem vyrazil k prvnímu běhu. Řekl jsem si, že na úvod je nejlepší nějaký test, jako startovní čára. Zkusil jsem Cooperův test. Pamatoval jsem si, že před tréningem je tkz. rozklus. Tak jsem volným tempem vyrazil z domu na dráhu. Po 200 metrech jsem toho měl dost a po dalších 300 metrech jsem začal litovat pošetilého nápadu. Nějak jsem se došoural na dráhu a opravdu si zkusit toho Coopera. 12 minut, dost krutých, jsem zvládl, výsledek 2200m. Týden mě bolely nohy. Téměř všechny svaly, které těch předchozích letech odpočívaly byly v šoku. Ale hlava nerezignovala, pokračoval jsem dále, nejdříve takové to pobíhání které se ani nedá nazvat během. jednou až dvakrát týdně 3-5 km. Tělo si postupně zvyklo. Léto a prázdniny to byl trochu ústup, na běh nebylo tolik času a dost jsem to flákal. Druhý podstatný zlom přišel v září, soused mě navnadil, ať zkusím Noční GP. Původně jsem plánoval zůstat v anonymitě až do maratonu, resp. půlmaratonu. A pak jsem si řekl, proč ne. Začnu postupně, nejdříve na 10ti km.

Noční GP jsem si vyloženě užil, úžasná atmosféra, diváci okolo trati fandili, na několika místech hudební stánky s povzbuzováním. Plán byl trať zvládnout do hodiny. Začal jsem opatrně, startem jsem probíhal ve společnosti vozíčkáře a člověka o francouzských holích. Říkal jsem si, fajn alespoň někoho předběhnu. Tep jsem držel okolo 160ti. Postupně jsem zrychloval, respektive jsem běžel pořad stejně rychle, ale postupně ubývaly síly a běh vyžadoval větší intenzitu. Okolí tratě jsem vnímal, to jo, ale trochu jako v mlze. Pamatuji si, že od Národního divadla až do cíle mi pulsák zběsile pípal a ukazoval puls 199 (podle tabulek k věku 40 let mám max. TF 180). Cílem jsem proběhl v čase 59:51 (čistý čas 58:11). Takže super, cíl splněn.

Dalším závodem byl 111. ročník běhu Běchovice - Praha. Ten jsem zvolil pro jeho pěkné "kulaté" číslo a taky tak nějak k úctě k tradici. Tady jsem se nehnal za časem, ale spíše jsem si zkusil běh podle pulsu. Neskutečně se projevil vliv pravidelného tréningu. Od Noční GP jsem začal pravidelně běhat, tělo si na běh zvyklo a adaptovalo se. Čas 57:07 znamenal zlepšení výkonu z Noční GP. A hlavně jsem získal pocit, že by to mohlo jít, že ten maraton se dá uběhnout.

Objevil jsem stránky behej.com a jejich pohár. tak, když už jsem začal závodit, tak se zapojím i do poháru. Zvolil jsem Týnišťskou desítku, celkem v dosahu, rovinatý, podle propozic ideální pro osobní rekordy. A jelikož už mám natrénováno, tak jdu s cílem pokořit 50 minut. Celkem velký a odvážný skok z 57 minut. Ale daří se, výsledný čas 47:42 je skvělý. Tady se zúročují naběhané kilometry v tréninku.

Ve stejném duchu tradičního závodu jako Běchovice, který jsem si chtěl zkusit se nesla má účast na Velké Kunratické. Naprosto šílený podnik plný bláta. Ale zároveň uchvátil. První zkušenost říká, příště pořádné boty s terénní podrážkou, asi kopačky. Čas 21:28.

Závodní rok zakončuji posledním závodem poháru behej.com, Běh 17.listopadu, obora Hvězda. tentokrát to není desítka, ale pouze 9 km. Jdu do toho s cílem dalšího zlepšení. Daří se, výsledný čas 40:50 je po přepočtu na 10 km další zlepšení. Podrobnosti zde.

Závěr.
Jaký byl rok 2007? Povedlo se toho hodně. Začal jsem běhat, dokonce jsem začal závodit, stále mě to baví, nenechal jsem toho. S tím to přístupem bych ten maraton mohl v květnu zvládnout. Pravda, není ze mě hobík, ale chrt na výkony a výsledky. Když něco dělám, tak pořádně. Ale běh mě baví, běhám pro radost, takže hobík taky trochu jsem.
Další co se povedlo, s během to "trochu" souvisí, povedlo se přestat kouřit. zatím se teda považuji na nekouřícího kuřáka, ale i to je úspěch. Motivace? Bez cigarety budou výkony stoupat strměji nahoru a o to jde.
...

Běh 17. listopadu, Obora Hvězda

2007-11-18T06:42:00.000+01:00

Tímto závodem zakončuji svou první novodobou běžeckou sezonu. Zaregistrovali to i v denním tisku, Sport píše o posledním významném běžeckém závodě tohoto roku.

Mým cílem je, jako v každém letošním závodu, být lepší než v předchozím. Pro mě je cílem čas okolo 40ti minut, lépe pod, ale těsně nad taky potěší. Vycházím z přepočtu na 10 km, kde mám maximum 47 min., takže bych to chtěl dostat k 45 minutám.

Při registraci mě potěšilo triko. Sice jsem tuhle školu nenavštěvoval, ale potěší, přidám ho k trikům z Běchovic a Velké Kunratické jako další "trofej".
Podle informací se běží tři okruhy po třech kilometrech, to v mých propočtech dělá 13-14 minut na okruh. Uvidíme, zatím bývalo na závodech značení po kilometru, tady po třech, to se hůř "reguluje" tempo. Ale co, chci jít co to dá, regulovat budu podle tepovky.
Po startu se vyráží svižně vpřed, v zadních pozicích je to bez loktů a boje o pozici na úzké stezce. První půlka okruhu je v pohodě, terén je stabilní. V druhé půlce okruhu je jedno místo, které mi připomíná nedávnou Velkou kunratickou. Pak jeden prudký seběh a hned prudký výběh, když do pustím, tak setrvačností to jde nahoru dobře. Nejhorší je táhlé stoupání před náběhem k cílové rovince. To se nějak nejde rozběhnout. Cestou potkávám v protisměru jdoucí podivné individuum, za mnou běžící poznamenává "Toho jsem viděl u sušenek." Proběh cílem prvního kola, čas těsně nad 13 minut, tep 170, to by šlo.

Druhé kolo je ale krutější, síly docházejí, nohy začínají více klouzat, seběh není tak svižný, úsek "Velká Kunratická" nějaký delší. Potěší, pobaví v protisměru jdoucí bezdomovec, aby zapadl do závodu, tak se ozdobil červenou fáborkou, pěkné. Poslední stoupání jde dobře, ale zase nahoře stop, mám pocit, že stojím, nejde se rozběhnout. Slibuji si, že to tady v posledním kole rozpálím. Cíl druhého kola, čas 27 minut, druhé kolo 14 minut. tak to musím přidat.

Třetí kolo, hledám zbytky sil kde se dá, běžec přede mnou je daleko, toho se dohnat nedá, tak aspoň neztratit z dohledu. Hele, bezdomovec s fáborkou postoupil v protisměru ještě dál, to by mohl stihnout mi zafandit u finiše (pozn. tohle asi odkoukal od Katky a jejího maratonu v protisměru letos ve Stromovce). Jen pokud do cíle doběhnu. Ještě že někteří pořadatelé okolo trati povzbuzují a ženou mě dál. Poslední stoupání zvládám z posledních sil. Nahoře hledám další poslední síly na rozběhnutí a finiš. Vedle mě se objevuje běžec, toho se "držím", za zatáčkou vidím v dálce cíl, tak se snažím co to dá. Pulsák nějak zběsile pípá, tep 188, podle věku mám maximum 180, to mi asi pulsák říká, že umírám. taky mám ten pocit, ale až v cílí. Makej. Dobíhám, čas 40:50, to jde. Když si příště pořídím krosové boty, tak to bude příště ještě lepší.
Ještě počkám na vyhlášení nejlepších. Trochu mě leká, že mi vítěz jen těsně nedal kolo, Ivan Čotov vyhrál za 27:49, já mám dvě kola za 27 min. No, těš se Ivane, zatrénuju a proženu tě, někdy v budoucnu :-).

Podle čeho se pozná běžec?

2007-11-12T20:27:00.000+01:00

Jsem či nejsem běžec? Podle čeho se to pozná? Od května, kdy jsem začal běhat jsem si postupně pořídil dvoje "maratónky" Asics a NB, pulsmetr SigmaSport PC15, několik párů funkčních ponožek, funkční moirové spodky, funkční moirové triko, funkční běžecké elasťáky, funkční teplákovku, čelovku, funkční moirovou čelenku, knihu Běháme od Miloše Škorpila, pravidelně si kupuji Run, denně čtu behej.com, mám funkční triko Craft www.behej.com, mám pár bodů v poháru behej.com, ale, jsem běžec?

Minulý týden bych nazval zlomový. V souvislosti s některými články a diskusí na foru behej.com bych řekl, že už asi jsem běžec.

Co se událo. Týden nezačal běžecky moc růžově.

V pondělí služba, takže bez běhu.
V úterý skvělý basket v podání Nymburka v Pardubicích, opět bez běhu.
Ve středu, to jsem se už chystal, ale vichr ohýbající stromy mě odradil.
Ve čtvrtek jsem byl služebně v Brně s programem až do pozdních večerních hodin, takže zase bez běhu.
V pátek, návrat domů, hodně pozdě, ale přece jenom, v osm vybíhám. Do tmy, s čelovkou, jen lehkou trasu 7 km.
V sobotu ale konečně přišel zlom. Venku sice trochu sněžilo, ale po tom volném týdnu, počasí, nepočasí vybíhám. A dal jsem si dlouhý běh dle Lydiarda, konečně. Pro někoho močná směšných 2x50 minut, pro mě zatím nejdelší výběh. Pěkně volně, tepovku držet okolo 140. A užít si to. Pěkně sněžilo, krásné velké vločky, okolní pole se postupně pokrývaly sněhem, skoro vánoční nálada. Cesta zpět už byla vlastně v kompletně bílém okolí. Sníh přestal odtával a držel se. Jen mi trochu zábly ruce. Rukavice z vietnamské tržnice za 10 Kč zatím sloužily dobře, i hřály, ale v tohle je na ně moc. No nic, koupím si nějaké pěkné, běžecké, moirové. Doběhl jsem domů, naprosto v pohodě uvolněný. Ale doma už bylo pozdvižení. "Proboha, kde jsi tak dlouho?! Už jsme se báli, že jsi někde umrzl." Jen jsem je všechny uklidnil, "Venku je překrásně." Překvapené pohledy manželky i obou dcer, "Běž do postele, už blouzníš z toho zápalu plic, co sis uhnal!"
A pokračujeme, neděle. Velká kunratická. Cesta autem do Prahy je opatrná, hustě sněží, postupně sníh přechází v déšť. Na místě mumraj přijíždějících a odjíždějících aut. S potížemi parkuji a vyrážím na start. Mám na to asi 40 minut. Venku mumraj odcházejících a přicházejících běžců a jejich doprovodu. Doprovod poznávám podle snahy se vyhnout kalužím a blátu. Běžci jdoucí na start se někteří taky snaží vyhýbat kalužím. Ale blátenící jdoucí z lesa, to jsou ti co už to mají odběhnuté, ti se kalužím nevyhýbají, jsou rovně. I jejich vzhled je jiný, od pasu dolů nepoznáte barvu oblečení, jednolitá "bahenní" barva. Někteří i od pasu nahoru. Jsem na startu, vybíhám. Prvních 100 metrů se snažím vyhnout bahínku, ale první šlápnutí vedle rozhoduje, cesta, necesta, rovnou k cíli. Potok stejně nepřeskočím, mosty tady nejsou. První kopec, klouzačka. Zvládl jsem ho s pomocí stromů. Po prvním seběhu, u potoka vidím jednoho nešťastníka, jak se snaží dostat přes potok opatrně. Nedaří se , padá do vody po prsa. Ne, jak jsem psal, to se musí přímo, voda je po kolena, ale výš nejde. Zjišťuji výhodu potoka, spláchne polovinu bláta z nohou, hned se běží lehčeji. Zase kopec, klouzačka,... a pak cíl. Čas pro mě není rozhodující, první VK byla na seznámení. Bláho mám od kolen dolů, ale nespadl jsem, což mě řadí do té lepší poloviny startujících.

Proč to všechno popisuji. Sobotní sněžný běh i nedělní bahenní lázně mě maximálně uspokojily, konečně jsem zažil slast vyplaveného endorfinu. Těším se na zimu a běhání na sněhu a těším se za rok v Kunraticích.

Takže, na otázku z názvu odpovídám : "Ano, jsem běžec a po víkendu spokojený běžec."

P.S.: Sluší se doplnit.
V sobotu mě po běhu doma čekal výtečný oběd (těstoviny, kuřecí maso) a v neděli mě v cíli VK čekala má drahá polovička, trochu promrzlá, trochu od bláta, ale čekala. Má nemalou zásluhu na tom, že jsem spokojený běžec.
A obrovský obdiv mají u mě všichni veteráni VK, že mají chuť, odvahu i potřebu se vydávat znova a znova na trať Velké Kunratické, to jsou páni Běžci.

Začínáme

2007-11-12T16:48:00.000+01:00

Zdravím všechny čtenáře.
Máme zde další blog běžce. Podobných blogů je spousta, tak se budu snažit být trochu jiný, něčím Vás všechny zaujmout. Snad se mi to povede.

O čem se zde dočtete? Jak název blogu napovídá bude to především o běhu, o mých zážitcích, zkušenostech, plánech a úspěšných i neúspěšných závodnických pokusech.
A samozřejmě, jelikož jsem rovněž členem Klubu podpantofelních manželů, tak to bude vše o manželství a o postavení nás jako manželů, kteří se jsme podpantoflem a nestydíme se za to. Oficiální stránky Klubu podpantofelních manželů zatím neexistují, ale určitě v nejbližší době vzniknou, takže běžci-manžele by tento blog měli sledovat.

Takže, vzhůru do toho.