Jsem či nejsem běžec? Podle čeho se to pozná? Od května, kdy jsem začal běhat jsem si postupně pořídil dvoje "maratónky" Asics a NB, pulsmetr SigmaSport PC15, několik párů funkčních ponožek, funkční moirové spodky, funkční moirové triko, funkční běžecké elasťáky, funkční teplákovku, čelovku, funkční moirovou čelenku, knihu Běháme od Miloše Škorpila, pravidelně si kupuji Run, denně čtu behej.com, mám funkční triko Craft www.behej.com, mám pár bodů v poháru behej.com, ale, jsem běžec?
Minulý týden bych nazval zlomový. V souvislosti s některými články a diskusí na foru behej.com bych řekl, že už asi jsem běžec.
Co se událo. Týden nezačal běžecky moc růžově.
V pondělí služba, takže bez běhu.V úterý skvělý basket v podání Nymburka v Pardubicích, opět bez běhu. Ve středu, to jsem se už chystal, ale vichr ohýbající stromy mě odradil.
Ve čtvrtek jsem byl služebně v Brně s programem až do pozdních večerních hodin, takže zase bez běhu.
V pátek, návrat domů, hodně pozdě, ale přece jenom, v osm vybíhám. Do tmy, s čelovkou, jen lehkou trasu 7 km.
V sobotu ale konečně přišel zlom. Venku sice trochu sněžilo, ale po tom volném týdnu, počasí, nepočasí vybíhám. A dal jsem si dlouhý běh dle Lydiarda, konečně. Pro někoho močná směšných 2x50 minut, pro mě zatím nejdelší výběh. Pěkně volně, tepovku držet okolo 140. A užít si to. Pěkně sněžilo, krásné velké vločky, okolní pole se postupně pokrývaly sněhem, skoro vánoční nálada. Cesta zpět už byla vlastně v kompletně bílém okolí. Sníh přestal odtával a držel se. Jen mi trochu zábly ruce. Rukavice z vietnamské tržnice za 10 Kč zatím sloužily dobře, i hřály, ale v tohle je na ně moc. No nic, koupím si nějaké pěkné, běžecké, moirové. Doběhl jsem domů, naprosto v pohodě uvolněný. Ale doma už bylo pozdvižení. "Proboha, kde jsi tak dlouho?! Už jsme se báli, že jsi někde umrzl." Jen jsem je všechny uklidnil, "Venku je překrásně." Překvapené pohledy manželky i obou dcer, "Běž do postele, už blouzníš z toho zápalu plic, co sis uhnal!"
A pokračujeme, neděle. Velká kunratická. Cesta autem do Prahy je opatrná, hustě sněží, postupně sníh přechází v déšť. Na místě mumraj přijíždějících a odjíždějících aut. S potížemi parkuji a vyrážím na start. Mám na to asi 40 minut. Venku mumraj odcházejících a přicházejících běžců a jejich doprovodu. Doprovod poznávám podle snahy se vyhnout kalužím a blátu. Běžci jdoucí na start se někteří taky snaží vyhýbat kalužím. Ale blátenící jdoucí z lesa, to jsou ti co už to mají odběhnuté, ti se kalužím nevyhýbají, jsou rovně. I jejich vzhled je jiný, od pasu dolů nepoznáte barvu oblečení, jednolitá "bahenní" barva. Někteří i od pasu nahoru. Jsem na startu, vybíhám. Prvních 100 metrů se snažím vyhnout bahínku, ale první šlápnutí vedle rozhoduje, cesta, necesta, rovnou k cíli. Potok stejně nepřeskočím, mosty tady nejsou. První kopec, klouzačka. Zvládl jsem ho s pomocí stromů. Po prvním seběhu, u potoka vidím jednoho nešťastníka, jak se snaží dostat přes potok opatrně. Nedaří se , padá do vody po prsa. Ne, jak jsem psal, to se musí přímo, voda je po kolena, ale výš nejde. Zjišťuji výhodu potoka, spláchne polovinu bláta z nohou, hned se běží lehčeji. Zase kopec, klouzačka,... a pak cíl. Čas pro mě není rozhodující, první VK byla na seznámení. Bláho mám od kolen dolů, ale nespadl jsem, což mě řadí do té lepší poloviny startujících.
Proč to všechno popisuji. Sobotní sněžný běh i nedělní bahenní lázně mě maximálně uspokojily, konečně jsem zažil slast vyplaveného endorfinu. Těším se na zimu a běhání na sněhu a těším se za rok v Kunraticích.
Takže, na otázku z názvu odpovídám : "Ano, jsem běžec a po víkendu spokojený běžec."
P.S.: Sluší se doplnit.
V sobotu mě po běhu doma čekal výtečný oběd (těstoviny, kuřecí maso) a v neděli mě v cíli VK čekala má drahá polovička, trochu promrzlá, trochu od bláta, ale čekala. Má nemalou zásluhu na tom, že jsem spokojený běžec.
A obrovský obdiv mají u mě všichni veteráni VK, že mají chuť, odvahu i potřebu se vydávat znova a znova na trať Velké Kunratické, to jsou páni Běžci.
Žádné komentáře:
Okomentovat