Podzimní (4) vyvrcholení

V předchozích dílech jsem si Vás tak pěkně připravil a tak jdeme na to. Přichází vyvrcholení...

Trocha historie

Týniště je takové malé městečko v Královehradeckém kraji. Před dvěma lety jsem ani nevěděl, že existuje. Ale za dva roky se situace změnila. Týnišťská desítka už dvakrát viděla můj podzimní vrcholy. V roce 2007 jsem zde dal poprvé desítku pod 50 minut, konkrétně za 47:42. V loňském roce jsem sice plán 10za40 nesplnil, ale i tak jsem zde zaběhl krásný osobák 42:02. Může za to příjemná rovinatá trať. Takže letošní běžecké snažení jsem zaměřil na místní lesopark.

Letošní cíl na desítku byl 10pod40, tak jsem si to stanovil před sezonou. Při diskusích s IM jsem letošní cíl posunul níže, zpět na 10za40. Intervalové treninky v průběhu roku ukázaly rezervy v delších úsecích.

Předzávodní a předstartovní přípravu jsem "vylepšil" o několik drobností, v zájmu co nejlepšího výkonu. Jde o vyvrcholení, tak nějaká Viagra se hodí. V mém případě jsem sí dal asi hodinu před startem jeden Speed8. Ten mám oblíbený jako vzpruhu pří cestách autem na delší vzdálenosti a i pří HIMu se osvědčil. A protože kofeinu a taurinu není nikdy dost, tak jsem asi 10 mintu před startem šlehnul jednu Shlehu.

A hurá na start.
Stavím se někam doprostřed startovního pole. Po startu a prvních stovkách metrů mě ale stejně čeká nějaké to předbíhání. Ale běží se mi dobře. Tempo nasazuji na hranici pohodového běhu. Tepy jsou na 165. Dostáváme se do lesa. cesta je užší, ale místa je dost. První kilometr je za 3:56. Tak to je super. Udržet tohle tempo, tak můžu myslet i na 10pod40. Běží se dobře, tepy kolísají okolo 170ti. Druhý kilometr uběhl celkem rychle, čas 4:03. Tak to je taky dobré. Udržet tohle tempo co nejdéle, nejlépe až do cíle. Tepy se drží lehce pod 170. Ale pomalinku a nenápadně se mi začínají vzdalovat běžci předemnou. Tak se snažím zrychlit a držet se jich. Třetí kilometr za 4:09. Tak to je pomalu. "Přidej, zaber!" povzbuzuji se v duchu. Zrychluji, ale tepy kolísají okolo 165, i pod 165. "Neflákej to!!!" Hlava žene nohy k rychlejšímu tempu. Ale běžci předemnou se pořád, teď už zřetelně, vzdalují. Čtvrtý kilometr dávám za 4:18. A ať dělám, co dělám, nedaří se mi zrychlit, tepy se zuby nehty drží okolo 165. Burcuji tělo k většímu výkonu. Pátý kilometr je značený jinak, tak jsem si ho neodmáčk, ale průběžný mezičas je lehce nad 20:30. Otočka za pátým kilometrem, zastavit, otočit, rozběhnout. Vražda. Při otáčení počítám, že 10za40 stále žije. Stačí jen udržet tempo a v závěru lehce zrychlit.

Za otočkou "startuji", nasazuji vražedné tempo. Před sebou v dálce vidím nějaké běžce. "Tak je seběhnu." říkám si. Šestý kilometr, společně s pátým za 8:39. Nic moc, ale zrychlím a to půjde. Ale moc to nejde. Nohy nechtějí přidat, běžci předemnou se nepřibližují, tepy podivně skáčou mezi 165 a 198. Tempo se mi nedaří zvýšit, sedmý kilometr za 4:14 ale ještě dává určitou naději. 10za40 to nebude, ale osobák určitě. Tepy stále skáčou mezi 165 a nesmyslnými 190 a více. Tempo spíše klesá a nejsem schopen zrychlit. A je tady další kilometr, už osmý, už jen tři kilometry, tak zaber, makej. Ale co to? Osmý kilometr za 4:35. Tak ten mezičas je síla. Dobíhá a předbíhá mě nějaká běžkyně. Tak se za ni snažím udržet, zvyšuji tempo. Daří se. Ale jen na pár set metrů. A moje tempo opět padá, běžkyně mi utíká. A já se vracím ke šnečímu tempu. Devátý kilometr za 4:15. Poslední, desátý kilometr je v podobném duchu, jakoukoliv snahu o zrychlení nohy ignorují. Dobíhám, zničený fyzicky i psychicky, otrávený, znechucený,... Poslední kilometr jsem pěkně "zafinišoval" za 4:22, celkově 42:34.

Hodnocení

Dvakrát jsem v minulosti vyvrcholil v Týništi, ale dotřetice to nevyšlo.
Proč? Nevím.
Po závodě jsem byl fakt znechucený, maximálně zklamaný z podaného výkonu. Ale celkem rychle mě to přešlo. Prostě do nevyšlo, neměl jsem den, neběželo to. I to se stává. Není každý den posvícení. A co mám natrénováno ve mě je, jen jsem to dnes neukázal. Jsem si to schoval na nějaký příští závod.

Pokud vše humorně otočím do sexuální roviny, jak naznačuje dnešní nadpis, tak v Novém Městě to bylo poprvé, v Hronově podruhé. A i přes svůj pokročilý věk jsem si toho ani nevšiml a patřičně si to nevychutnal :-(. A v tomto věku chtít vyvrcholit potřetí? Takto krátce za sebou? Na to ani Viagra, alias Speed a Shleha dohromady, nestačí. Takže to nebylo ladění, ale ejaculatio praecox.

Však v úvodu prvního článku jsem psal o třech pokračováních, ne čtyřech. Tento čtvrtý díl je jaksi navíc. Tak tak.

Čísla
Čas 0:42:33 (10 km)
Tempo 4:15 min/km
TF prům. 169 (nesmysly)
TF max. 198 (nesmysly)

Jednotlivé kilometry pěkně podrobně

A ještě křivka s dotazem na POLARníky.

Už jste se s tímto problémem s měřením TF setkali?

Údajně finiš :-(

Už se nálada zlepšuje...

Celý článek!

Podzimní (3) ladění

Tak to by jsme měli. Běchovice mě definitivně dostaly zpět do závodní nálady. Závěrečné doladění formy připadlo, stejně jako loni, na "Východočeskou tour". Konkrétně pekelná desítka v Novém Městě nad Metují a Hronov-Náchod.

Dnes to vyklopím hned na úvod. Je po sezoně, tak co. :-)
Tento článek vznikl za podpory

Dornfelder barrique
pozdní sběr
suché
Lukáš Hradil
Čejkovice

Cena Metuje, Nové Město nad Metují, 10.10.2009
Nebo taky PEKELNÁ DESÍTKA. Úvodní kilometr sešup z kopce, ideální místo na osobáky na kilometr. Pak rovina do Pekla, obrátka a zpět vstříc závěrečnému PEKELNÉMU stoupání, kde jste si před malou chvíli zaběhli osobák na kilometr.

Jak jsem uspěl? první kilometr za 3:28 (veteránský osobák), pak tempo decentně postupně a nenápadně klesalo až na 5.kilometr za 4:28 (minuta dolů, síla, co). Běželo se mi dobře, tepy se držely pod 170. Pocitově jsem do toho dával hodně (ne úplně všechno, ale hodně). Otočka v Pekle, resp. v předpeklí a zpět. Otočky nesnáším, na 5.kilometru už toho člověk má dost a musí se zastavit, otočit a zase rozběhnout, úchylné.

Zpáteční cestu běžím ve dvojici s nějakou běžkyní, snažím se tempo mírně stupňovat, což se mi daří se střídavým úspěchem. Chvílemi mám dokonce pocit pohodového volného běhu, jako by nohy běžely samy. Chvílemi je zase musím trochu popohnat, ale poslouchají. A přichází závěrečné stoupání, délka více než kilometr. Tempo rázem klesá, a i když se snažím, tak se chvílemi dostává i nad 5 min/km. Tepy jsou bezpečně usazené nad 170, ale čistě teoreticky by mohly výše. Nohy ale letos nejsou zvyklé na kopce, tak trochu odmítají zrychlit. nakonec se na ten kopec vydrápu (poslední kilometr za 4:52), pokusím se zafinišovat. V cíli toho mám fakt dost.

Cílový čas 42:32, celkem slušné, necelá minuta za osobákem. Proti loňsku (43:58) výrazné zlepšení. Tento výkon dává nemalé naděje do dalších závodů.


Čísla
Čas 0:42:32 (10 km)
Tempo 4:15 min/km
TF prům. 168
TF max. 175

Toto není finiš s úsměvem jako v Běchovicích.

A samozřejmě, mám nový Polar, takže grafy vás neminou.

Hronov-Náchod, 24.10.2009
S účastí v tomto závodě jsem nejdříve váhal. Termínově se tento závod "bije" s Týnišťskou desítkou za další čtyři dny. A to je na regeneraci trochu málo. Nakonec volím variantu jako loni, Hronov nepůjdu naplno. A proti loňsku se tento plán i pokusím dodržet.

Závody odněkud někam nemám rád. Před startem se musím starat o tašku, o převlečení a následné odevzdání tašky k dopravě do cíle a nemůžu se soustředit plně na závod. Pokud se startuje a dobíhá na jedno místo, tak se o toto vše postará můj manažer/manželka. A postará se perfektně. Zde v Hronově to poznávám, jak mi chybí. Díky ji za péči a doprovod na závodech.

Zpět k běhu. Po startu nasazuji pohodové tempo (4:30min/km), kontroluji tepy(150-155). Cesta se příjemně vlní, v sebězích se snažím uvolnit, prodloužit krok a využít gravitace. Celkem se mi to daří a proti okolním běžcům v klesáních znatelně zrychluji. Za půlkou závodu se tepy dostávají nad 160, ale pořád je to pohoda. Když vbíhám do úzkých uliček centra Náchoda, tak samozřejmě zrychluji. Diváci fandí, tak se nebudu flákat. Finiš sice není na krev, ale finiš to je. Jediný problém je hrudní pás, kterými v závěru sklouzl a bral tepy někse z úrovně pupku a níže :-)

Výsledná čísla jsou pěkná. Téměř "pohodově" zvládnutý závod v tempu 4:22, sílami jsem neplýtval.

A závodnická nálada kulminuje. Už se těším do Týniště.


Čísla
Čas 0:38:36 (8,85 km)
Tempo 4:22 min/km
TF prům. 157
TF max. 193 (měřeno na pupku, takže jde o pupeční TFmax.)







Tolik pro dnešek.

Na to, jak jsem v Týništi vrcholil a vyvrcholil si ještě chvíli počkejte.

Celý článek!

Podzimní (2) běhání

Po úspěšném zvládnutí polovičního IM v Doksech jsem zahájil podzimní běžeckou přípravu s cílem zaběhnout 10pod40, nebo spíše aspoň 10za40. V rámci této přípravy jsem absolvoval pár závodů.



Setkání behej.com, 28. - 30.8.2009
Následující víkend po Doksymanovi patřil tradičnímu setkání na Vysočině pod patronací serveru behej.com. Co se tam dělo jsem popsal zde. Z mého pohledu to byla regenerace. Po HIMu jsem se jen zvolna rozbíhal, výběh na Javořici byl téměř utrpením. Je otázka nakolik to bylo únavou po triatlonu a nakolik to bylo rovinatou běžeckou přípravou letos. Veškerý trenink i závodění probíhaly pouze v polabské placce, kopec jsem za celý rok neviděl.
Ale jako regenerace, především hlavy, byl víkend na Vysočině super.

Běh zámeckou oborou, Lysá nad Labem, 5.9.2009
První pokus o probuzení a nastartování se do závodní nálady. Podle mé loňské a vlastně i letošní jarní zkušenosti se potřebuji několika závodama "nabudit" do správného rytmu. Web pořadatelů byl strohý. Klasické určení místa startu, zámecká zahrada. Tečka, konec. Kde je zámek? Kde v zahradě to bude? Nic. Pořadatel nepředpokládá, že přijedě někdo nový. Najdi a poraď si sám. Podle mapy jsem tak nějak odhadl, kde že se zámek, resp. domov důchodců, který zde sídlí, nachází.

Park není tak velký, takže i registraci jsem našel. Trať po pěšinkách v parku byla decentně nepravidelně značená fáborky, které svou velikostí a barvou pro mě kompletně splývaly s okolím (jsem krátkozraký a mám poruchu barvocitu). Ale neplánoval jsem útok na vítězství, takže jsem se pouze držel davu před sebou a snažil se, ať mi neutečou. Trať ve tvaru osmičky se běžela dvakrát. Celkově měřila podle měření na mapy.cz 4,09km. První kolo mi ještě šlo, ale druhé bylo vyloženě trápení. Nohy nechtěly běžet, měl jsem je jak z olova. Běžci přede mnou se postupně vzdalovali. Nakonec jsem se dotrápil do cíle. Pocitově nic moc, spíše nic.
Ale postupně jsem se v dalších dnech a týdnech rozběhal.

Čísla
Čas 0:17:53 (4,09 km)
Tempo 4:22 min/km
TF nevím, pulsák stávkuje :-(

To už tady jednou bylo, všichni běží(jsou rozmazaní), jen já asi stojím.

Běchovice-Praha 2009, 27.9.2009
V rámci podzimní přípravy jsem si dal i návrat na tento historický závod. Intervalové treninky už jsem zvládal, tělo začínalo "poslouchat". Konkrétní výkonnostní cíle jsem si nedával. Chtěl jsem se rozzávodit, v úvodu se trochu pošetřit a v hrdlořezáku to rozbalit a vystupňovat do cíle pod 45 minut. Letos jsem moc závodů neabsolvoval, takže jsem se těšil na předstartovní "rej" v Běchovicích. Pár lidí jsem potkal, pokecal,...

Po registraci jsem si koupil nové skvělé ponožky behej.com. A hurá na start.
První závod s Polarem. Takže můžu průběžně sledovat tempo. To se drží v intervalu 4:20-4:30, postupně spíše těch 4:30. Ale pocitově se mi běží dobře. A přichází stoupání. Tempo postupně padá a padá a padá až přes 5 min na km. V závěru zrychluji, cílová rovinka je nekonečná.
Výsledný čas je nad 45 minut, takže jeden cíl nesplněn.
Druhý cíl, rozbalit to ve stoupání, nesplněn (5min/km je spíše zabalení než rozbalení).
Třetí cíl, rozzávodit se, splněn. A to je , myslím, nejdůležitější.

Čísla
Čas 0:45:06 (10,03 km)
Tempo 4:30 min/km
TF prům. 163
TF max. 176

Tohle vypadá jako finiš s úsměvem

A tady je vše podrobně z Polaru.

Tolik pro dnešek, příště další dva závody.
Ještě malý "reklamní" doplněk. Tento článek byl dokončen za nemalé podpory

Merlot Barrique
pozdní sběr
suché
2007
Pavel Červenka
Čejkovice

Celý článek!

Podzimní (1) nakupování

Zdravím runblogerskou komunitu. Jsem tady, existuji, sportuji a pro dnešek hlavně nakupuji. Co jsem dělal v poslední době Vám přiblížím v následujících třech pokračováních. Od poslední reportáže z Doksymana jsem nakupoval. Co? Proč? ...


Proč? protože rád nakupuji a utrácím těžce vydělané peníze. Patřím do skupiny postižených nakupováním. Víkendový výlet na závody se neobejde bez zastávky v nějakém obchoďáku,...



Polar RS400
Když jsem se před necelými dvěma roky vrátil k běhu, prvním nákupem byly boty a druhým pulsmetr. Forum behej.com jsem pročetl, weby výrobců a prodejců prošel a nakonec má volba padla na Sigmasport PC15. Skvělá koupě. Pulsmetr sloužil spolehlivě. Ale v průběhu Doksymana začal zlobit. Moje první "diagnoza" změla baterka v hrudníém pásu. Její výměna nepomohla, pulsmetr přestal ukazovat tep v průběhu treninku. Tak jsem se začal rozhlížet po novém přístroji. Volba padla na Polar, konkretně model RS400. Díky eshopu gsmtelefony.cz jsem jej získal za skvělou cenu. Tento eshop sice nemá nejlepší reference, ale Polara dodali do čtyř dnů, vše v originálním a kompletním balení.



Proč Polar RS400?
Popisovat funkce a přednosti by bylo nošení dříví do lesa. Co vedlo mě k jeho pořízení?

Největším lákadlem na tomto přístroji je jeho paměť. Každou sekundu Vašeho běhu běhu zaznamená aktuální puls a rychlost. A pro každý úsek/kolo zaznamená čas, tepy (min,max,prum), vzdálenost a další dopočítané veličiny. Paměť má na minimálně 8 hodin záznamu. A ukáže mi pěkné grafy. Pro technoidy jako jsem já je to bomba.

Po treninku vytrvalosti mi ukáže, že jsem běžel rovnoměrně, mírně stupňovaně.

Po pěkně intenzivním intervalovém treninku mi ukáže tepy, rychlost a časy jednotlivých úseků.

Těch čísel a dat jsou mraky. Hobík jako já je ani nemůže rozumně a smysluplně využít. Ale je to pěkné.

Nike Vomero3
Kvalitní boty je základ. Tento model je pověstný "kvalitou" svého tlumení. Bohužel, ruku v ruce s pověstí o jeho tlumení jde i jeho katalogová cena. A dávat více než tři tísicovky za běžecké boty se mi opravdu nechce. A to běhámí beru vážně. A tak jsem čekal a čekal. V říjmu otevřel Hervis novou prodejnu na Andělu. A nabídl mi tyhle Vomera za krásných baťovských 1999,- Kč. Tomu jsem neodolal. Sice momentálně mám v užívání čtyři páry bot na trenink OV, ale Vomera, a konečně za lidskou cenu, přece jim je tam nenechám :-)




Tolik k podzimnímu nakupování. Příště popíši, jak jsem podzimně závodil.

Celý článek!

Doksyman 2009 aneb nevstoupíš dvakrát do stejné řeky/jezera

Loňské "povyražení" se záchranáři na trati krátkého Doksymana jste jistě četli. Nestačilo mi to, jdu dál. Krátký triatlon jsem zvládl, tak hurá na delší. Jak jsem zvládl svůj první HIM v Doksech?

Hned v úvodu musím poznamenat, že Doksymana beru jen jako mezistupeň na cestě k dlouhému triatlonu. Ale samozřejmě se vší vážností. S tréninkem mi pomáhal propagátor IM mezi běžci IM alias Michal J. Jemu patří sportovní dík za perfektní pomoc a přípravu.

Přípravě na HIM jsem podřídil jarní a letní trénink. Běh často nahrazovalo kolo a občas plavání. Rovněž běžeckých závodů jsem absolvoval pomálu.
Zkusil jsem si i jeden triatlon, Železného chlísta. Tam jsem se potýkal se studenou, resp. ledovou, vodou. Plavání bylo na hraně, lepší než loni v Doksech, ale mělo daleko k úspěšnému zvládnutí delší trati na HIMu.

Dostat se k plavání se mi ne vždy podařilo. Na léto navíc zavřeli nymburský bazén. Snaha plavat byla, ale kombinace pracovního vytížení a vrcholící dostavby rodinného domu byly největší překážkou. Za letošek jsem naplaval celkem 15 km, od dubna pouze 5 km. Trn z paty mi vytrhl zapůjčený neoprén. Sice byl menší, nebo spíše malý, ale nějak jsem se do i z něho byl schopen dostat. A ve vodě to byl naprosto jiný pocit. To jsem začal věřit, že bych plavání mohl zvládnout.

Příprava na kolo a běh byla standardní, těchto disciplin jsem se příliš nebál.

Po příjezdu na místo startu potkávám několik známých tváří, ukládám kolo a další potřebné a nepotřebné věci do depa. A hurá do neoprenu. Jde to ztuha, velmi ztuha, ale snaha je nakonec úspěšná. Před startem si ještě dávám povzbuzovadlo Speed8.

Neopren dělá pěkná těla, malý neopren dvojnásob.

Start. Davy vyráží do vod Máchova jezera. Já se pěkně vklidu šinu vzadu. Začínám plavat, dokonce mi jde kraul, nemám blok z ponoření hlavy do vody. To je hlavní. Nasazuji poklidné tempo. V úvodu se chvíli plácáme s okolními plavci, ale postupem času chvost startovního pole řídne a každý máme dost prostoru. první bójka, pohoda. Druhá bójka, pohoda. Snad jen, že se mi rozepnul zip na zádech, ale to ničemu nevadí. Mám trochu problém s navigací k třetí bójce u břehu, tak trochu zmateně kličkuji. Nakonec se dostávám bez problému k třetí bójce. Jedno kolo mám hotovo, Cca 950m je za mnou, ruce i nohy slouží. na mělčině u třetí bójky se rozhlížím. "Super, nejsem poslední!" A hurá do druhého kola. Trochu mě škrábe za krkem, asi jsem se málo namazal vazelinou. Jinak se mi plave naprosto skvěle, první, druhá bójka. A teď najít cestu ke třetí bójce. Jako krátkozraký ji nevidím, splývá mi s břehem. Ale nějak odhaduji směr podle ostatních plavců. A už jsem na mělčině. "Sláva, plavání jsem zvládl." Cestou do depa se ptám na čas, "45 minut". "Tak to jsem rychlejší než Petr Kostovič loni, super."

Přežil, neutopil, splnil limit,...

Depo zvládám bez větších problému. I malý neopren jsem ze sebe dostal celkem rychle a lehce. Převlékám se do cyklistického a vyrážím.
V úvodu kola se nehoním, tělu po plavání chvíli trvá, než se přeorientuje. Doplňuji tekutiny a dávám si müsli tyčinku, ionťák,... Až se mi udělá nevolno od žaludku. Ohnutý nad řídítky není ideální poloha na trávení. Končím s občerstvováním a začínám více šlapat. Rychlost se drží okolo 30km/h, na mé poměry slušné. Trať je příjemně zvlněná, žádné velké stoupání (a to jsem z absolutní roviny v Polabí). Asfalt je kvalitní, rychlý, jen na pár místech jsou záplaty. Křižovatky a otočky jsou s asistencí Policie, která zastavuje dopravu. První i druhé kolo zvládám bez problémů, průměr držím nad 28km/h. Snažím se tepy držet pod 140, což se mi daří pouze částečně. S postupujícím časem mě začíná bolet za krkem, nohy už taky nejsou nejčerstvější. Od 80. kilometru už toho začínám mít dost, těším se na konec kola. A taky se už moc nehoním. Šetřím síly na běh, jak psala lady Koayama z letošního Moravianmana, člověk to nesmí na kole moc přehánět.

Kolo jsem zvládl , ale na hraně.

Depo. Konečně konec kola. Podle tachometru 93,69 km, čas 3:19. Slušné. Opět se kompletně převlékám, tentokrát do běžeckého. "Zobnu" si druhého Speeda a vyrážím.
Po rozhýbání to rozbaluji, ale když mi tepy vyskočí vysoko nad 160, tak zase zpomaluji. "Kroť se, máš před sebou 20km, na finiš je čas." Zpomaluji tempo, orientuji se podle tepu, který držím pod 150. Tuto hranici odhaduji jako intenzitu, kterou bych mohl vydržet až do cíle. Potkávám další závodníky, někteří jsou rychlejší, některé naopak předbíhám já. První kolo ze tří dávám za 41 minut. To bych mohl běh zvládnout pod 2 hodiny. beru si gel, pití.

Druhé kolo je podobné. Držím "klidný a pohodový klus". Nohy se začínají ozývat. Ale nejsem na tom nejhůř, míjím mnohé závodníky, kteří jsou na tom podstatně hůř. Druhé kolo je za nějakých 42-43 munut. "Tak to pod 2 hodiny nebude, škoda."

V náběhu do třetího kola toho už mám dost, v chůzi vychutnávám poslední "doping" v podobě plechovky Kamikadze. A do toho dáma na občestvovačce s amplionem "V klidu pojďte a než sem dojdete, tak si to rozmyslete - voda, kola, ionty, houbička." To mě fakt pobavilo a pomohlo. Došel jsem, ale už mi to nemyslí, tak říkám "Něco mi dejte, je mi jedno co." A pomalu se zase rozbíhám. Třetí, poslední kolo. Mrknu na hodinky a vypadá to, že když trochu přídám, tak bych to mohl zvládnout celkově pod 6:30. Tak jo. Pomalinku, polehounku přidávám. Začínám být na trati nejrychlejší. Znavenému tělu to dodá morální energii a na únavu jakoby zapomíná. Jak dobíhám další a další závodníky, tak zrychluji. Tohle mě fakt baví. Poslední stovky metrů už moc nevnímám. Endorfinové opojení dostupuje vrcholu. A je tady cíl. "Skvělé, zvládl jsem to." Čas běhu 2:06.

Do cíle chybí už jen kousek...

V cíli se vydýchávám, chvíli trvá, než začnu plně vnímat okolí. Mám toho dost. Ale zvládl jsem to.
Chvíli se motám v prostoru cíle. Dávám si guláš. Vyhlášení se protahuje, tak to nakonec balím před vyhlašováním vítězů, které se stále oddaluje. Už chci být doma.

Hodnocení
V předvedeným výkonem jsem spokojený. Na první HIM to nebylo špatné. Plavání bylo díky neoprenu bez problémů. Slabinou se ukazuje kolo, zvládl jsem ho, ale výsledkově na chvostu startovního pole. Běh mohl být rychlejší, ale jako novic jsem volil radši pomalejší a opatrnější tempo.

Počasí se povedlo téměř ideálně. Nebylo horko, mírný vánek na kole moc nevadil a při běhu osvěžil. Tratě byly ve stínu. A proti loňsku byla voda klidná, bez vln.

Pořadatelsky zajištěno na úrovni. Občerstvovací stanice byly s bohatým výběrem. Snad bych jednu přidal v otočce kola. Na běhu jich bylo tak akorát. Jediné co mi chybí je nějaký "suvenýr". Na tento svůj první HIM mi, kromě čísla, nezůstane nic. Něco jako finišerské triko, dres, vesta, bidon nebo já nevím co. Klidně bych si připlatil. Loni byly ke koupi trika s logem závodu, letos nic.

Čísla
Plavání 0:45:52 / pořadí 141
Kolo 3:32:27 / 142 / TF cca 135-145
Celkem po kole 4:18:19 / 142
Běh 2:06:03 / 91 / TF152/175
Celkem 6:24:22 / 124

Můj doprovod a morální podpora.

Celý článek!

Běžecké vybavení - nové boty 2009

Minule jsem Vám představil své minulé a stávající modely běžeckých bot. Dnes je řada na letošních novinkách. Při jejich pořizování jsem si otestoval možnosti internetového prodeje a rovněž jsem konečně zavítal do specializované běžecké prodejny. Ale postupně.


To, že mě mé současné boty postupně opouštějí a bude potřeba obměna, jsem věděl. V rámci povánočních výprodejů se ale nic zajímavého (myslím cenově) na trhu neobjevilo. Co jsem hledal? Něco na objemový trénink, dobře odpružené, tlumivé boty. A pak jsem taky chtěl zkusit další značku, už jsem měl na nohách NB-čka a Nike. Na otestování čekaly další značky.



Po tomto úvodu teď přijde trochu překvapení.

New Balance M847SO



A kde je ta obměna? Předchozí model bot, 846 mi perfektně posloužil. Tak zde nebyl důvod ke změně. Resp. jsem zvolil novější model, který byl za stejnou cenu a o pár desítek gramů lehčí. V tomto případě se jednalo pouze o "výměnu" starých a osvedčených bot za nové.
Jak jsem si je pořídil? Pomocí internetového eshopu Pavla Baběráda.
Na takové nakupování nejsem zvyklý, boty a oblečení si radši osahám, zkusím, zda sedí,... A až pak se rozhodnu. V tomto případě jsem to risknul. Už mám dvoje NB-čka, velikosti sedí, kupuji vlastně stejný model, tak jdu do toho. Po příjezdu z nepovedeného maratonu v Budějovicích objednávám boty a čekám. Za tři dny je pošta doručila.

Netrpělivě boty vybaluji a obouvám. Budou mi, nebudou? Budou velké nebo male,...? Super, sedí perfektně. Zkouším pobíhat po pokoji a po chodbě, boty jsou tak akorát. Měkké, pohodlné, velikost bych neměnil. Ještě dělám jeden pokus. jednu botu sundám a obouvám starou 846-ku. Pobíhám po chodbě, na jedné noze mám starou 846 a na druhé novou 847, ten rozdíl je neskutečný. V přímé konfrontaci je bota s 1000 naběhanými km jako bez tlumení. Už se těším, až je otestuji při pořádném běhu.

Tak to by jsme měli. Jeden osvědčený model byl úspěšně nahrazen novějším. A teď ta nová značka.
Zde se nemohu nezmínit o nové službě serveru behej.com. A to o Shoe Selectoru. Skvělý nápad. S jeho pomocí byl výběr správné boty pro mě jednoduššní.
A pak tady je triexpert a jejich akce "kup botu, druhá je zdarma", resp. při koupi jednoho páru bot Mizuno je druhý pár zdarma. V takovém případě se i bota za 3500Kč stává podstatně dostupnější. S provedeným předvýběrem pomocí katakogu Mizuno a Shoe selectoru se vypravuji na nákupy.

Malá prodejna, při počtu tří zákazníků, včetně doprodu, a tří prodavačů vypadá naplněná k prasknutí. Ale obsluha je v obraze, vše sleduje. Už je u mě prodavač a "vyzvídá". Resp. jako první navrhuje proběhnutí na páse a diagnostiku. "Proč ne", říkám si. Z pořízeného videa vycházím "úspěšně", bez zásadních vad v došlapu. A jdeme na boty. Mým favoritem jsou Wave Rider. Ty ale nemají v mé velikosti. Tak jdu k druhému bodu svého seznamu, Impolse a Mustang. A pak další a další modely. Myslím, že to bylo celkem pět modelů. Zkouším, porovnávám, měním velikosti, běhám na páse, chvíli i s na každé noze jinou botou, vybírám a "vyhrávájí" dva modely.
V průběhu výběru bot se v prodejně ukazuje Renda. A pak mě oslovuje další zákazník, že jestli jsem dan z fora,... Jsem slavný, haha. Ale je příjemné, že mě lidi poznávají.

Mizuno Wave Impulse

Plánuji je na delší běhy, trenink obecné vytrvalosti. A pokud se v treninku osvědčí, třeba je vezmu i nějaký maraton. Uvidíme.
Doplněk.
Dnes jsem v nich vyběhl, ale z jednoho běhu je nemůžu hodnotit. Stabilní bota, netlačila, seděla dobře. Uvidíme po více kilometrech.

Mizuno Wave Precision 9

Tady rozhodla akce "bota zdarma". Už nějakou dobu uvažuji o něčem jako závodní model. Tahle bota jakési odpružení poskytuje, tak uvidíme. Budou sloužit na závody to 10 km a na krátké intervalové treninky.
A vzhledem k plánovanému využití jsem zvolil velikost akorát na nohu, jen s minimální rezervou. Proti Impulse o 1/2 čísla menší. Ať noha v botě sedí a neplave. Tak uvidíme, zda jsem udělal dobře. Ale boty to jsou lehoučké a vypadají úžasně. Kdy je nejbližsí závod?

Tolik k mým novým botám. Nejsem žádný troškař, že. Když mě popadne nakupovací mánie, tak nevím, kdy mám dost.
Až mě zase chytne spisovatelko-exhibiční mánie, tak nové boty zhodnotím, nebo se podívám na další součásti mého vybavení. Nechte se překvapit. Sám jsem na sebe zvědavý...

Celý článek!

Běžecké vybavení - boty I.

Běhu se aktivně věnuji od května 2007, naběhal jsem celkem 2800 km. Na tuto vzdálenost jsem "spotřeboval" dva páry bot a další dva páry jsou "načnuté". Jak jsem se svými modely spokojen, jaké jsou pocity,...

Asics Gel-Reactor


Moje první "běžecké" boty. Koupil jsem je v akci v Gigasportu za 1500Kč (po slevě 40%!!!). Na webu Asicsu se o nich nezmiňují, takže, kdo ví, co to je za model. Co mě k jejich koupi "zlákalo"? Asics mi je povědomá značka a technologie "gel" mi taky něco říkal.
Nicméně v mých začátcích mi posloužily dobře. Kvalitu a míru tlumení nemohu posoudit, běhal jsem v nich v době, kdy jsem byl naprostý začátečník.
Odběhl jsem v nich svůj první "novodobý" běžecký závod - Noční GP2007. Do běžeckého důchodu je poslaly prodřené paty, které mi způsobovaly puchýře.
Celkem zvládly 397 km, nic moc.


New Balance M846WB


Tyto boty jsem si vybral na základě referencí ve fóru na behej.com. A když jsem na ně narazil v nějakém výprodeji za 1500 Kč, neváhal jsem. Dnes vím, že je to u Pavla Baběráda standardní cena.
Zpočátku jsem měl pocit, že jsem měl koupit o půl čísla větší model, trochu mě v nich tlačil nárt. Ale postupně mi sedly (nebo si sedly nohy?). Díky tomu, že na noze přesně seděly a měl jsem v nich pocit perfektního kontaktu s povrchem, jsem je volil jako boty závodní a na intenzivní intervalové tréninky. Jejich tlumení a měkkost odpovídala referencím, byly to dobře odpružené, měkké a pohodlné boty, ale přitom jsem v nich měl "cit". Fakt povedené boty.
Absolvoval jsem v nich množství závodů, včetně druhého kroku v cestě k maratonu - Hervis 1/2M. A nepočítaně desítek a dva maratony - Kladno, kdy mě donesly k současnému osobnímu rekordu a České Budějovice, kde se projevila ztráta jejich tlumících vlastností v kombinaci s tvrdým betonem. To byl definitivní konec jejich aktivní kariéry. Ale jejich nástupce už byl vybrán...
Naběhal jsem v nich celkem 1100km.

Nike Air Pegasus


Jak jsem k nim přišel? Viz výše - forum behej.com a sleva. I když ta sleva byla taková sleva nesleva - znáte to, nejdříve zdraží a pak s velkou pompou inzerují slevy. Stály mě 2000Kč, nebo možná jen 1999Kč, to celkem šlo. A taky jsem chtěl zkusit další značku.
Opět pohodlná a měkká bota. Ale proti NB mám v nich trochu jiný pocit - podrážka je tužší, takže na nějaký rychlý běh, nebo úseky to není. Tlumení skvělé, odpovídající referencím na "Air" systém. Ale měl jsem pocit, že jsou jakoby "tvrdší" proti NB. Prostě to tlumení je jiné. Aby nedošlo k mýlce, tlumí dobře, ale jinak, maraton jsem v nich zvládl bez úhony.
V užívání si procházejí skvělými chvilkami, donesly mě do cíle prvního maratonu, pak byly chvilku "v kladbě" pro vznikající puchýře při delších bězích, ale teď už jsou zase "v kurzu". Do budoucna s nimi počítám jako s botami na krosy - díky tužší podrážce a decentnímu vzorku.
Zatím jsem na nich natočil 757 km, konec jejich aktivní služby se blíží.

New Balance MR1062EU


V předvečer svého prvního maratonu jsem měl pocit, že bych potřebovat nějaké nové "čerstvé" boty. Prioritou bylo tlumení.
Původně jsem chtěl zvolit další běžeckou značku, ale předchozí výborná zkušenost s NB a reference ve fóru mě přivedly ke stánku Pavla Baběráda v prostorách Marathon Expo. Původně jsem šel po modelu 1061, ale mají prý stejný, novější 1062. Zkusil jsem dvě velikost a zvolil tu volnější, dle doporučení zkušenějších. Dnes toho možná trochu lituji.
Boty jsou to úžasně měkké, super tlumivé, noha je jako ve vatě. Někdy mám pocit, že je to až moc. Jsou to takové pohodlné papuče, bačkůrky. Ale zkuste v bačkorách běhat. Zčásti za to může i toho 1/2 čísla navíc. Mám je na dlouhé běhy, kdy má noha natékat, tak ta rezerva se hodí. Dlouhé běhy zvládají perfektně, ale rozhodně to není závodní bota.


Po čase se mi na jedné botě povolil jeden nLOCK. Zatím ještě drží, a vzhledem k určení boty to až tak nevadí. Navíc nevím kde skončila účtenka z nákupu...
K dnešnímu dni mají naběháno 550 km a předpokládám, že ještě jednou tolik vydrží.

Tolik k historii.
Zbývá doplnit poděkování. Myslím, že "otci tragédovi" za založení tragédího diskusního fóra, jeho současným administrátorům za jeho udržování a samozřejmě všem přispěvatelům se svými postřehy.

A abych nezapoměl dodat, všechny boty mají podrážku i svršek "jako nový". Podrážky jsou trochu sešlapané, ale jen trochu. A svršek je trochu špinavý, místy s drobnými prasklinami, ale jinak bez děr, bez většího opotřebení. Viz. fotky.

Příští díl se bude věnovat novým modelům, které můj botník právě oživily.

Celý článek!