Czechman 2014

Po krátké regeneraci po půlce v St. Poltenu jsem se postavil na start Czechmana. Nové trati cyklistiky a běhu slibovaly rychlé časy, aspoň podle slov znalců. Snad únava z předchozího závodu nebude velká a útok na osobák se zadaří.

fotogalerie triatlony.com, Jitka Sečková

Na místo vyrážím s předstihem, ať v klidu zaparkuji a mám registraci za sebou. Nemám rád stres před závodem. Organizace parkování a registrace naprosto bez problémů. Parkování volím na "poloostrově", které se mi zdá jako optimální. Povolený odjezd až po 19 hod. není pro moji výkonnost problém. U registrace dostávám startovní baťůžek s milou pozorností, pásem na startovní číslo. Mám sice čerstvě koupený "pravý" ironmanský, ale mít dva není k zahození. Na závod jsem vyjímečně vyrazil sám, bez doprovodu, drobný logistický problém, kam s klíčemi od auta řeším jejich uložením do depa ke kolu. A protože není doprovod, není fotodokumentace.

Jde se na start. Stavím se dozadu, kam výkonnostně patřím. Start je o několik minut odložen, čeká se na vrtulník České televize. První, a bohužel ne poslední, organizační problém. Stát v poledne na přímém slunci, bez stínu a v černém neoprenu, fakt nic moc. Chápu, že reportáž ČT je pro organizátory a jejich sponzory důležitá, ale to "předpečení" před startem rozhodně nebylo příjemné.
Konečně start. Voda má příjemnou teplotu, na konci startovního pole je místa pro plavání dost. Postupně se dotahuji blíže většímu chumlu plavců, občas narazím na nohy, občas na ruce. Většinou se zastavím, podívám se na situaci a zvolím vhodný směr, kde je volno. Postupně ale zjišťuji, že plavci kolem nezastavují, jedou "jak kombajn" dál, nezájem o okolí. Tak od první otočky volím stejnou taktiku, vyberu směr a plavu, nezájem kdo je kolem. Voda, kromě příjemné teploty, je krásně průzračná, potkávám několik kaprů. Na dně taky vidím několik plaveckých čepiček, naštěstí bez plavcu :-). Za první bojkou začínám mít taky problém s čepičkou, začíná mi padat. Tak zastavuji, narazím čepičku zpět, upravím brýle a pokračuji. Druhá otočka a "rovinka" do cíle. Snažím se zrychlit, ať si ruce máknou, v dalších disciplínách už se tolik neuplatní. Lezu z vody, ani se moc nemotám a hurá do depa. Čas plavání 44:08, osobní rekord.

Depo je na mé poměry rychlé, neopren jde dolů lehce. Při oblíkání ponožek mi vadí posekaná, ale nepohrabaná tráva v depu, dost těžko se ji z mokrých nohou zbavuje. Druhé mínus pro pořadatele.

Hurá na kolo. Tři okruhy, rychlá trasa. Tak třeba to vyjde dát kolo pod tři hodiny. Úvod jde dobře, nasazuji rychlost 33-35km/h, lehám do hrazy a šlapu. Ve sjezdech zjišťuji, že investice do nových kol (Mavic Axium) byla dobrá, lehce doháním a předjíždím nejednoho cyklistu, a to ve sjezdech jen tak "jako" točím nohama naprázdno. Průjezd do druhého kola, čas těsně přes hodinu 1:00:36, to není špatné. Pod tři hodiny to nebude, ale i tak by to mohl být slušný čas. Beru si ionty, potřebuji je na zapití vlastního Profidrinku, který je takový "plnotučný". Příště ho musím namíchat slabší. V druhém kole mi začíná být teplo, ale pořád to jde. Rychlost se lehce snižuje, ve stoupách jsem pomalejší, sjezdy to ale dohánějí. Teplo je větší a větší. Konec druhého kola, čas 1:05:24. To už je pomalejší, teď ještě vydržet třetí kolo. Rychlost se ale postupně snižuje, už to není závodní, ale výletní tempo. Začínají mě bolet obě nohy, malíčky. Každé šlápnutí je bolestivé. Nikdy jsem tento problém neměl. Cykloboty mám obyčejné z nějakého "sportovního hypermarketu", ale dodnes sloužily dobře. Teplo, únava a bolest nohou dává dohromady 30km utrpení. A aby toho nebylo málo, tak v dojezdu cyklistiky je tady další pořadatelský problém. Poslední dva kilometry kola jsou společné s běžeckou částí, v tuto chvíli již plnou běžců. Do toho unavení cyklisti, je s podivem,. že se nikdo nesrazil. Kličkuji mezi běžci, jsem rád, že jsem rád. Konec kola. Třetí okruh 1:16:25, kolo celkem 3:22:25, nic moc.

Druhé depo mám pomalejší než první. Jak jsem odložil kolo, jako první šly dolů cykloboty, jak mě z nich bolely nohy. A mokré ponožky jsou na všudepřítomné seno perfektní lepidlo. Než si nazuji běžecké boty je potřeba se sena zbavit, jde to dost pomalu a těžko.

Výběh z depa, otočka, občerstvení a další drobný organizační problém. Vbíhám do cílové rovinky. To by byl slušný celkový čas. Otočka, tři metry zpět a vybrat si správný směr, nikdo nenaviguje. Když bych v běhu trochu máknul, tak by osobák byl reálný. Ale běh se nekoná, pouze klus. Tempo 6min/km, pokud je občerstvení tak i 7:30min/km a postupně klesá na cca 6:30-6:40. To je tempo, jaké jsem dnes schopen udržet. Sluníčko pálí. Každou občerstvovačku zahajuji kelímkem vody vylitým na hlavu. Kdyby byly houbičky, bylo by to super. Ty ale na Czechmanu nikdy nebyly. V druhém kole přichází další, myslím nejzávažnější, problém, není voda. K pití ionty, kola, ale čím se polít? Jak jsem se dočetl na FB, tak s vodou byl problém nejen na chvostu startovního pole ale rovněž v jeho čele. To je fakt, s prominutím, bordel a ostuda. Možná, kdyby byly houbičky, tak problém s vodou nebude. Zpět k mému klusu, tempo je stabilní, nízké, ale nemusím přecházet do chůze. Žádný finiš se nekoná, jen se došourám do cíle. Běh 2:22:11, hodně slabé.

Čísla
Plavání     - 00:44:08.4 (osobák)
Kolo        - 03:23:17.0 (nic moc)
Běh         - 02:22:07.3 (ostuda)
Celkem  - 06:41:23.0 

Hodnocení

Plavání pěkné, s tím jsem spokojen. Kolo a běh nic moc, spíše nic. Není problém se vymluvit na únavu z IM v St. Poltenu a na teplo. Ale to beru za sebe jako výmluvy. Prostě mi to nešlo. Asi na lepší výkon nemám. :-(

Hodnocení organizace

Byla to má třetí účast na Czechmanu. Z předchozích ročníků 2011 a 2012 si pamatuji celkem slušnou organizaci, bez nějakých zásadních problémů. Letos, v přímém srovnání se zahraničím, ale nic moc. 

Pozitiva

• - startovní baťůžek
• - race belt
• - funkční finišerské triko

Negativa

• - opožděný start s čekáním ve sluneční výhni
• - seno v depu
• - dojezd cyklistiky po trati běhu, nebezpečný pro unavené cyklisty a běžce
• - chybějící voda při běhu a v cíli

Ale abych jen nekritizoval, dobrovolníci na trati cyklistiky a na občerstvení byli skvělí. 

V jejich případě je porovnání s IM s St.Poltenu naprosto rovnocenné. Ti zaslouží moje velké poděkování.