Pilman 2015

Po úspěšném zvládnutí Ironmana v Klagenfurtu dojíždím sezonu nějak bez motivace. Pilmana jsem měl v plánu v loňském roce, ale díky zranění jsem registraci přesunul na letošek. Těšil jsem se na projížďku v kopcích Vysočiny. I přes téměř nulovou motivaci jsem si závod užil, hlavně díky časovému limitu.

Od Klagenfurtu jsem byl ve vodě dvakrát, jednou tréninkově v po-Ironmanské euforii a jednou na pohodovém triatlonu Železný chlíst. Jinak jsem vodu viděl jen ve sprše. Cyklotrénink byl na tom podobně. Občas nějaká projíždka v mém turistickém tempu. Běh se v červencovém tropickém počasí moc provozovat nedal. Tak nějak vypadala příprava.

Jak jsem psal v úvodu. Po IM v Klagenu jsem totálně bez motivace. Pilmana mám přeloženého z loňska. Zvlněná trasa kola mě lákala, tak proč ne, jen tak pro zábavu si dát jeden z triatlonů, kde jsem ještě nebyl.

Areál Pilák je velmi příjemné místo, ve spojení s perfektní organizací to dává dohromady skvělý podnik. Registrace bez fronty, rozprava se trochu zdržela, takže jsem ji vyslech z parkoviště, kde jsem se soukal do neoprenu.

Plavání dvě kola, voda těsně pod 20 stupňů, celkem příjemná. Startuji se zadních pozic, kam patřím. Občas okolo vidím nějakého plavce, ale vždy jen chvíli, takže se nemám koho držet, nemám nikoho k navigaci. Na konci prvního kola mám pocit, že jsem beznadějně poslední. To mi nepřidává na náladě. Snažím se trochu zrychlit, upravit můj ležerní kraul s dlouhým záběrem na rychlejší variantu, jak radil Vabroušek, zkrátit záběr. Efekt se nedostavuje, stále nikde žádného plavce nevidím. Jen občas zahlédnu lodičky záchranářů. Až v poslední "rovince" podél hráze jsem konečně někoho doplaval.

Depo je klasika, v klidu. Neopren se sundává pomalu. Perfektní je obsluha v depu, neopren uklízí do startovní tašky sami. Beru kolo (ještě jich tady pár je) a vyrážím. Hned jak opustím civilizaci zastavuji a odkládám tekutiny. Trať je jak jsem čekal a jak znám Vysočinu. Žádná rovina, jen do kopce nebo z kopce. Ale jsou to takové mírné kopečky. Celkem příjemné svezení. Aspoň v prvním kole. V dalších dvou kolech se mé nadšení vytrácí. Do hrazdy se mi nechce, rychlost klesá a klesá. Konečně depo. Rozhodčí hlásí, že do konce kola chybí 20 minut. Takže na běh mi zbyly dvě hodiny a dvacet minut.

Dobrý fotograf udělí i z turistické rychlosti akční fotku

Vybíhám z depa a počítám. Při půltriatlonech mi běh trvá mezi dvěma a dvěma a půl hodinama. Takže mám co dělat, abych stihl limit. První kolo běhu je seznamovací. Stejně jako kolo je profil zvlněný, ale naštěstí jen lehce. Při průběhu do druhého kola slyším hlasatele, jak vítá finišmany. Čas 5:35. Nooo, tak to mám co dělat. Snažím se zrychlit, resp. nezpomalit. Jde to dost ztuha. V tuto chvíli se "nudný" závod mění v boj. Boj s časem a limitem 7 hodin. Taková ostuda, nedokončit, resp. dokončit po limitu. Konec druhého kola, napínám uši a poslouchám hlasatele, jaký že je čas. Konečně, 6:14.

Konec 2. kola, už to fakt nejde.

Když zaberu, tak by to snad šlo. Snažím se vypnout vnímání bolesti v nohou a běžím "co to dá". Po dlouhé době vidím dalšího běžce, resp. běžkyni. Motivuji ji hrozícím limitem, třeba nám to ve dvou půjde líp. A celkem jde. Tempo je asi bídné, ale pocitově do toho dávám vše, snažím se na maximum. Dobíháme dalšího běžce, který má křeče a protahuje se. Taky ho burcuji k pohybu. Je tady poslední seběh, tak se snažím to pustit, co dovolí bolavá kolena. Ostatní běžce nechávám za sebou. Ždímu ze sebe poslední zbytky sil. Žene mě představa DNF u mého jména ve výsledcích. Taková ostuda. Z posledních sil dobíhám do areálu Pilák, už jen kousek. Netuším, jaký je čas, ale pocit z běhu mám, že to musí být hluboko pod limitem. Cílová rovinka, doběh mám jen pro sebe. Všichni jsou kousek vedle na vyhlašování vítězů.V cíli se raduji jako vítěz. První kroky po vydýchání vedou k rozhodčím. Uklidňují mě, limit jsem splnil. Hurá.

V cíli se ke mě hlásí bratři Rakovičové, děkují za registraci na Ironmana v Klagenfurtu na příští rok. Budu jim držet palce.

Hodnocení
Celkově výkon a čas samozřejmě nic moc. Resp. takový můj standard na chvostu startovního pole. Ale díky stíhání časového limitu v běhu, dostal tento závod zvláštní, neopakovatelný náboj. Pocitově jsem ještě nikdy nedal do běhu tolik úsilí jako na Pilmanu. Z "nudného" závodu, z povinnosti, se pro mě stalo celkem slušné drama. Naštěstí s dobrým koncem.
A vzhledem k tomu, že se jednalo o Mistrovství ČR se středním triatlonu, tak se můžu "chlubit" 14. místem ve své kategorii. Do desítky chybělo "pouhých" 40 minut.

Čísla
Plavání  - 0:51:13
Kolo      - 3:45:29 (1:13:44 + 1:12:14 + 1:16:26)
Běh        - 2:20:07 (43:16 + 44:33 + 41:45)
Celkem - 6:54:04

Plán
Na příští rok už mám v plánu opakování Krušnomana. Nyní se k němu přidává i Pilman. Příští rok se sem vrátím, ale doufám, že podstatně lépe připraven. Bez střesu z časového limitu. Termínovka na rok 2016 se mi začíná plnit.