Krušnoman 2017

Před dvěma roky jsem psal, že se do Krušných hor ještě vrátím, a rád. Byli tací, co nevěřili, že Michale :-) A stejně jako tehdy, i letos jsem si závod užil. Krušnoman je jedinečný závod.

I tentokrát se jedná o náročnější test před nejdelší triatlonovou tratí, Challenge Roth. Ale tentokrát jsou tréninkové objemy menší, takže jsem byl zvědavý, jak dopadnu v porovnání s předchozí účastí.

Tak jako v téhle mlze...no nevím.

Prvním oříškem bylo počasí a závodní oblečení. Předpověď byla taková nijaká. Polojasno, oblačno, možná trochu sluníčka, možná déšť...aby se v tom prase vyznalo. Takže jsem si nabalil vše, co jsem doma našel, že se rozhodnu na místě, dle aktuální situace.

Kosa jako prase, už před startem

Ale zase na druhou stranu, startovné nebylo malé...jdu do toho

Běh 1
První seznámení s běžeckým okruhem, resp. se sjezdovkou. Nebo spíše připomenutí, že se nic nezměnilo. Teplota okolo 10°, tak si radši beru nahoru dvě vrstvy - moiru + triko. Špatná volba. I když jsem se v prvním běhu šetřil a nikam se nehnal, tak jsem se málem uvařil. Nejhorší to bylo na dolním konci sjezdovky, tak bylo o pár stupňů víc než nahoře. Běh do kopce, nebo něco vzdáleně připomínající běh, ten by šel. Nehrotil jsem to, spíše volně, šetřil jsem síly na kolo a stejně jsem nemálo běžců předbíhal. Z kopce, hlavně prudšího, jsem byl ale zdaleka nejpomalejší.

Depo 1 
Přibíhám z běhu zahřátý, resp. uvařený. Beru na sebe vše, co mám. Kromě návleků na boty a čepky. Když jsem doběhl, tak jsem ještě pár kol v depu viděl, ale depo opouštím bezpečně poslední. :-(

Kolo
Hustá mlha, který byla ještě na startu zmizela, takže viditelnost bylo OK. Nefunguje cyklokomputer, takže nemám přehled o čase ani rychlosti. Možná je to dobře. Začátek kola je do kopce. Postupně nacházím optimální tempo a převod. Po chvíli dokonce dojíždím další závodníky a není jich málo. A je mi teplo, hodně. Rozepínám bundu, abych se neuvařil. V klesání do Českého Jiřetína se situace mění. Jsem zdaleka nejpomalejší. Ty, které jsem do kopce lehce předjel, se kolem mě prohnali a rychle zmizeli. A je zima. Spíše bych řekl kosa. Ale nějak jsem to přežil a už jsem se těšil na další stoupání, abych se zahřál (divné, že). Cesta do Neuhausenu je místy hodně a nekvalitrně záplatovaná, připadám si jako v Česku. Však jsme v části bývalého "hodného Německa". V Neuhausenu začíná to pravé stoupání. Na třech kilometrech 200 výškových metrů a s malou pauzou dál nahoru, na 10ti kilometrech to dělá 300 výškových metrů. Těší mě, že jsem opět rychlejší než všichni okolo a předjíždím jednoho závodníka za druhým. Na konci stoupání ale končí pohoda, jede se dolů a je mi kosa. A pořádná.

Navlečený jak pumpa, ale stejně zmzlý jako prase

Druhé kolo jsem protrpěl. Rychlost šla určitě dolů, do hrazdy jsem šel hlavně proto, abych se kryl před větrem a zimou. Široko daleko nikdo není, takže dobrý pocit z toho někoho předjet chybí. Potkávám akorát mikrobus, který sbírá pořadatele z křižovatek. Do depa přijíždím pořádně zmrzlý. Kosa jako prase!


Depo 2
Klasika, není kam spěchat. Za pozornost snad stojí jen zmatená snaha přetáhnout návleky přes cykloboty, které si hned potom sundávám. :-)

Běh 2

Úsměv pro fotografy, ale ve skutečnosti mi do smíchu moc nebylo

Jde to těžko, ale jde. Mám v plánu se nešetřit a pořádně se do toho obout. Ale moc to nejde. Nahoru a dolů to je klasika, ale na rovnějších úsecích se nemůžu rozběhnout. Je to takové šourání, které s během nemá nic společného.

Voba, ionty, kola, gemy, banány, sendviče...normálně hostina.

 Až s náběhem do třetího okruhu se to změnilo. Nohy najednou jdou, teda běží. Prudké výběhy do kopce si užívám, pěkně přes špičky "lehce" vyběhnout. Kličkovaná v lese je díky krosovým botám zábavná. Výběh sjezdovky je vlastně rovina - serpentiny s několika zatáčkama. Nejhezčí je ta poslední, kde je na dvou metrech stejně velké převýšení. Pak další stoupání do cíle...Hotovo.

CÍÍÍÍÍÍÍL

Čísla
Běh (5km) 0:33:34
Kolo (82km) 3:49:48
Běh (15km) 2:04:46
Celkem 6:36:37


Hodnocení
Proti předchozí účasti jsem pomalejší o zhruba 20 minut, hlavně na kole. Ale to se není co divit. Chybí tréninkové kilometry. Mám dva měsíce na to ještě něco najezdit na kole. Podle hesla více kilometrů, více adidas.
A do příště budu muset nějak pořešit oblečení na kole. Protože jsem fakt trpěl. Nechápu, jak to někdo může dát v krátkých kalhotech a krátkém triku. Kdyby jste měli nějaké rady, sem s nimi.
Zhruba hodinu po doběhu už jsem s kamarádem domlouval další účast - on se mnou na Krušnomana, já s ním na Peruna.

Krušnoman je těžký, náročný, ale krásný.