Běh 17. listopadu, Obora Hvězda

Tímto závodem zakončuji svou první novodobou běžeckou sezonu. Zaregistrovali to i v denním tisku, Sport píše o posledním významném běžeckém závodě tohoto roku.




Mým cílem je, jako v každém letošním závodu, být lepší než v předchozím. Pro mě je cílem čas okolo 40ti minut, lépe pod, ale těsně nad taky potěší. Vycházím z přepočtu na 10 km, kde mám maximum 47 min., takže bych to chtěl dostat k 45 minutám.

Při registraci mě potěšilo triko. Sice jsem tuhle školu nenavštěvoval, ale potěší, přidám ho k trikům z Běchovic a Velké Kunratické jako další "trofej". Podle informací se běží tři okruhy po třech kilometrech, to v mých propočtech dělá 13-14 minut na okruh. Uvidíme, zatím bývalo na závodech značení po kilometru, tady po třech, to se hůř "reguluje" tempo. Ale co, chci jít co to dá, regulovat budu podle tepovky. Po startu se vyráží svižně vpřed, v zadních pozicích je to bez loktů a boje o pozici na úzké stezce. První půlka okruhu je v pohodě, terén je stabilní. V druhé půlce okruhu je jedno místo, které mi připomíná nedávnou Velkou kunratickou. Pak jeden prudký seběh a hned prudký výběh, když do pustím, tak setrvačností to jde nahoru dobře. Nejhorší je táhlé stoupání před náběhem k cílové rovince. To se nějak nejde rozběhnout. Cestou potkávám v protisměru jdoucí podivné individuum, za mnou běžící poznamenává "Toho jsem viděl u sušenek." Proběh cílem prvního kola, čas těsně nad 13 minut, tep 170, to by šlo.

Druhé kolo je ale krutější, síly docházejí, nohy začínají více klouzat, seběh není tak svižný, úsek "Velká Kunratická" nějaký delší. Potěší, pobaví v protisměru jdoucí bezdomovec, aby zapadl do závodu, tak se ozdobil červenou fáborkou, pěkné. Poslední stoupání jde dobře, ale zase nahoře stop, mám pocit, že stojím, nejde se rozběhnout. Slibuji si, že to tady v posledním kole rozpálím. Cíl druhého kola, čas 27 minut, druhé kolo 14 minut. tak to musím přidat.

Třetí kolo, hledám zbytky sil kde se dá, běžec přede mnou je daleko, toho se dohnat nedá, tak aspoň neztratit z dohledu. Hele, bezdomovec s fáborkou postoupil v protisměru ještě dál, to by mohl stihnout mi zafandit u finiše (pozn. tohle asi odkoukal od Katky a jejího maratonu v protisměru letos ve Stromovce). Jen pokud do cíle doběhnu. Ještě že někteří pořadatelé okolo trati povzbuzují a ženou mě dál. Poslední stoupání zvládám z posledních sil. Nahoře hledám další poslední síly na rozběhnutí a finiš. Vedle mě se objevuje běžec, toho se "držím", za zatáčkou vidím v dálce cíl, tak se snažím co to dá. Pulsák nějak zběsile pípá, tep 188, podle věku mám maximum 180, to mi asi pulsák říká, že umírám. taky mám ten pocit, ale až v cílí. Makej. Dobíhám, čas 40:50, to jde. Když si příště pořídím krosové boty, tak to bude příště ještě lepší.
Ještě počkám na vyhlášení nejlepších. Trochu mě leká, že mi vítěz jen těsně nedal kolo, Ivan Čotov vyhrál za 27:49, já mám dvě kola za 27 min. No, těš se Ivane, zatrénuju a proženu tě, někdy v budoucnu :-).