Hodnocení 2007 aneb...

...aneb Jak se vrátit k běhu po 20ti letech, aneb Maraton za rok,...Tento článek by mohl mít hodně názvů a každý by měl jsou pravdu. Pokud máte chuť, přečtěte si něco o mě, proč jsem začal běhat a jak mi to ten první rok, resp. půlrok šlo. .


Začnu trochu historicky. V mládí jsem se pár let věnoval běhu na závodní úrovni. Mým trenérem byl M. Vítkovič, pokud to jméno znalcům řekne. To je doba historická. Pak přišla maturita, vysoká škola a běh šel stranou. To bylo v roce 1986. Dalších mnoho let jsem se sportu věnoval intenzivně pasivně. Tělo jsem trápil nezřízeným příjmem kalorií a nikotinu po mnoho dalších let.

Zlom přišel vcelku náhle a rychle. Sice mi pohyb začínal chybět a pošilhával jsem po různých pohybových aktivitách jako kolo, in line brusle, turistika, tak to pořád bylo takové jako. Na podzim 2006 se ozvaly žlučníkové kameny, vcelku dost krutou kolikou. Týden jsem nejedl nic a po týdnu jsem opatrně začal zkoušet tu suchary, tu suchý rohlík, piškoty,... Byl jsem nucen začít o tom co jím přemýšlet, vybírat si zdravá a dietní jídla. Tímto způsobem, vlastně neplánovaně, jsem zhubl o nějakých 30 kilo. Nyní mám 74 kg, kolik jsem měl předtím nevím, když se mě ptají odpovím "Bál jsem se postavit na váhu abych ji nezničil." Odhadem jsem měl hrubě přes 100 kg. A takové zhubnutí s váma zacvičí, najednou je pohyb lehčí,do schodů to jde samo,... Začal jsem se těšit na jaro, až bude počasí na kolo a brusle. Po běhu ale stále nebylo ani památky.

Návrat k běhu přišel s Pražským maratonem, v novinách jsem zaregistroval seriál článků Miloše Škorpila o přípravě nějaké novinářky na PIM. A v neděli 13.5.2007 se to stalo. Rozhodl jsem se, že za rok si ten maraton zaběhnu. Řekl jsem si, že rok je dost dlouhá doba na přípravu i pro mé zlenivělé tělo.

Hned v pondělí jsem vyrazil k prvnímu běhu. Řekl jsem si, že na úvod je nejlepší nějaký test, jako startovní čára. Zkusil jsem Cooperův test. Pamatoval jsem si, že před tréningem je tkz. rozklus. Tak jsem volným tempem vyrazil z domu na dráhu. Po 200 metrech jsem toho měl dost a po dalších 300 metrech jsem začal litovat pošetilého nápadu. Nějak jsem se došoural na dráhu a opravdu si zkusit toho Coopera. 12 minut, dost krutých, jsem zvládl, výsledek 2200m. Týden mě bolely nohy. Téměř všechny svaly, které těch předchozích letech odpočívaly byly v šoku. Ale hlava nerezignovala, pokračoval jsem dále, nejdříve takové to pobíhání které se ani nedá nazvat během. jednou až dvakrát týdně 3-5 km. Tělo si postupně zvyklo. Léto a prázdniny to byl trochu ústup, na běh nebylo tolik času a dost jsem to flákal. Druhý podstatný zlom přišel v září, soused mě navnadil, ať zkusím Noční GP. Původně jsem plánoval zůstat v anonymitě až do maratonu, resp. půlmaratonu. A pak jsem si řekl, proč ne. Začnu postupně, nejdříve na 10ti km.

Noční GP jsem si vyloženě užil, úžasná atmosféra, diváci okolo trati fandili, na několika místech hudební stánky s povzbuzováním. Plán byl trať zvládnout do hodiny. Začal jsem opatrně, startem jsem probíhal ve společnosti vozíčkáře a člověka o francouzských holích. Říkal jsem si, fajn alespoň někoho předběhnu. Tep jsem držel okolo 160ti. Postupně jsem zrychloval, respektive jsem běžel pořad stejně rychle, ale postupně ubývaly síly a běh vyžadoval větší intenzitu. Okolí tratě jsem vnímal, to jo, ale trochu jako v mlze. Pamatuji si, že od Národního divadla až do cíle mi pulsák zběsile pípal a ukazoval puls 199 (podle tabulek k věku 40 let mám max. TF 180). Cílem jsem proběhl v čase 59:51 (čistý čas 58:11). Takže super, cíl splněn.

Dalším závodem byl 111. ročník běhu Běchovice - Praha. Ten jsem zvolil pro jeho pěkné "kulaté" číslo a taky tak nějak k úctě k tradici. Tady jsem se nehnal za časem, ale spíše jsem si zkusil běh podle pulsu. Neskutečně se projevil vliv pravidelného tréningu. Od Noční GP jsem začal pravidelně běhat, tělo si na běh zvyklo a adaptovalo se. Čas 57:07 znamenal zlepšení výkonu z Noční GP. A hlavně jsem získal pocit, že by to mohlo jít, že ten maraton se dá uběhnout.

Objevil jsem stránky behej.com a jejich pohár. tak, když už jsem začal závodit, tak se zapojím i do poháru. Zvolil jsem Týnišťskou desítku, celkem v dosahu, rovinatý, podle propozic ideální pro osobní rekordy. A jelikož už mám natrénováno, tak jdu s cílem pokořit 50 minut. Celkem velký a odvážný skok z 57 minut. Ale daří se, výsledný čas 47:42 je skvělý. Tady se zúročují naběhané kilometry v tréninku.

Ve stejném duchu tradičního závodu jako Běchovice, který jsem si chtěl zkusit se nesla má účast na Velké Kunratické. Naprosto šílený podnik plný bláta. Ale zároveň uchvátil. První zkušenost říká, příště pořádné boty s terénní podrážkou, asi kopačky. Čas 21:28.

Závodní rok zakončuji posledním závodem poháru behej.com, Běh 17.listopadu, obora Hvězda. tentokrát to není desítka, ale pouze 9 km. Jdu do toho s cílem dalšího zlepšení. Daří se, výsledný čas 40:50 je po přepočtu na 10 km další zlepšení. Podrobnosti zde.

Závěr.
Jaký byl rok 2007? Povedlo se toho hodně. Začal jsem běhat, dokonce jsem začal závodit, stále mě to baví, nenechal jsem toho. S tím to přístupem bych ten maraton mohl v květnu zvládnout. Pravda, není ze mě hobík, ale chrt na výkony a výsledky. Když něco dělám, tak pořádně. Ale běh mě baví, běhám pro radost, takže hobík taky trochu jsem.
Další co se povedlo, s během to "trochu" souvisí, povedlo se přestat kouřit. zatím se teda považuji na nekouřícího kuřáka, ale i to je úspěch. Motivace? Bez cigarety budou výkony stoupat strměji nahoru a o to jde.
...