Rekapitulace poprvé

Rok se z rokem sešel a předsevzetí, plán, sen, či jak jinak je možné nazvat uběhnutí maratonu jsem splnil. Teď je čas na rekapitulaci, zhodnocení toho, co se povedlo, co se naopak nepovedlo, resp. co jsem zanedbal více, co méně. Jde o souhrn mého ročního snažení určený pro "budoucí generace".



VytrvalostNejpodstatnější je to, že jsem vydržel na cestě za maratonem. Ani jednou za celý rok mě nenapadlo, že bych to vzdal či odsunul. Maraton je vytrvalecký běh a příprava na něj je stejná, jde především o vytrvalost. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsem trochu ve svém tréninkovém úsilí polevil, ale to není nic hrozného. Tělo i mysl potřebují občas vysadit a regenerovat lenošením. Pro mě to bylo období prázdnin. Po prvotním elánu se kterým jsem se vrátil k běhu, přišel útlum. Spojily se dva faktory. Jeden je určité opadnutí původního nadšení a druhým byly prázdniny, čas dovolených. Snaha byla, ale fakticky se mi na dovolené u moře podařilo vyběhnout pouze jednou. V červnu jsem naběhal 81 km, v červenci a srpnu celkem 55 km. Zlom přišel s Mattoni Noční GP v úvodu září. S tímto zážitkem jsem se v obrovskou chutí pustil do dalšího tréninku.
Management mrkve aneb postupné cíleNázev jsem si půjčil od "otce" Tragéda, původní článek je zde. Podle mě přesně vystihuje tok mých myšlenek. Vytrvalost je pěkná a důležitá věc, ale je potřeba mít před sebou i dílčí, krátkodobé cíle. V průběhu Samotného maratonu to jsou občerstvovací stanice. V mé roční přípravě se tímto občerstvením staly kratší závody. Pro budoucí adepty a prvomaratonce PIMu doporučuji jakýsi PIM okruh. V květnu se rozhodnete pro maraton, začnete přípravu. V září si ověříte, co jste natrénovali a zkusíte si kratší závod na 10 km, nasajete atmosféru, "osaháte" si zázemí závodu atd. Takto povzbuzeni se pustíte do další přípravy. Noční GP ověřila Vaše odhodlání ke zdolání maratonu, takže zimní vytrvaleckou přípravu zvládnete. V březnu si ověříte své vytrvalecké schopnosti dalším závodem, tentokrát již delším, 1/2 maratonem, který PIM pořádá. Otestujete si, jak Vaše tělo reaguje na delší běh (tréninkově už by jste ale měli tuto vzdálenost lehce zvládnou) a občerstvíte si předchozí zkušenosti z technického zázemí závodu. Dalším pozitivem jsou vodiči. Při 1/2M si můžete zkusit běh s vodičem, je to zase něco jiného. Další nová zkušenost. A třetím krokem je finále, samotný maraton, třetí a největší a nejchutnější mrkvička pro oslíka. Já jsem si těch mrkviček v podobě závodů Poháru behej.com a dvou dalších "tradičních" běhů připravil více a nelituji. Poznal jsem u toho hodně skvělých lidí, kteří se okolo amatérského běhu pohybují a to považuji za další velké zisk pro mě.

TréninkSkladbu tréninku jsem zvolil vlastní, ale vycházel z dostupných tréninkových plánů na internetu a z knihy Běhání. Intenzitu tréninku mi hlídal sporttester Sigma PC15. Skladba tréninku byla prostá, naprostá většina odběhaných kilometrů spadá do oblasti obecné vytrvalosti. Při podrobnějším pohledu se jednalo o tři "stupně" rychlosti. Ta nejvyšší odpovídala hranici anaerobního pásma, čili jakéhosi limitu pro dlouhodobý vytrvalostní běh. Objemy za jednotlivé měsíce jsem dal přehledné tabulky. Postupně jsem měl snahu je navyšovat, ale má snaha nebyla úplně ideální, jsou tam velké výkyvy.

Intenzivní trénink v podobě intervalových metod jsem zařadil zcela vyjímečně a spíše nahodile. Myslím si, že pro zvládnutí maratonu, prvního maratonu v čase 3:30 a déle se obejdete bez intervalového tréninku. (Doufám, že mě odborníci neroznesou na kopytech). Samozřejmě tím myslím prvomaratonce a běžce začátečníky.
Běhal jsem své tři oblíbené trasy, okruh v parku na měkkém podkladu jako regenerace, cyklostezku podél Labe "k mostu a zpět" v délce 11 km a cyklostezku na druhém břehu Labe s kilometrovníky pro lodě, kde jsem si kontroloval vzdálenost u dlouhých běhů. Především trasa 11 km byla ukazatelem narůstající výkonnosti. Snažil jsem se aby každý další trénink bylo zlepšení, stejný čas při nižší průměrné TF nebo naopak, běžet rychleji při stejné průměrné TF. To se mi samozřejmě nedařilo vždy, ale pohled v tréninkovém deníku měsíc zpět mě vždy uspokojil.

Co jsem částečně zanedbal byly dlouhé běhy. První delší běhy jsem zařadil sice už v prosinci, 18 km, ale na této vzdálenosti jsem ustrnul. Více jsem běhy neprodlužoval. A pak najednou jsem na 1/2 maratonu zjistil, jak mi chybí. A do finiše, do maratonu, bylo najednou hrozně málo času. Pár delších běhů jsem stihl, ale nic moc. Běhy s délkou nad 2 hodiny jsou něco úplně jiného. I při mírné intenzitě běhu, kdy máte pocit, že by jste touto rychlostí mohli běžet téměř nekonečně dlouho, ale není to pravda. Najednou se dostaví únava, nohy ztěžknou a vy máte pocit, že už to prostě nepůjde. Tělo si však na tuto dlouhodobou zátěž postupně zvykne, připraví si určité rezervy, které v průběhu maratonu využije. A jedině tyto dlouhé běhy tělo přinutí k vytváření těchto rezerv. Zároveň si hlava otestuje, co takový dlouhý běh znamená a částečně se připraví na krize. Já jsem toto zanedbal a na start maratonu jsem se stavěl s velkým respektem právě z tohoto důvodu. (Ale možná to bylo dobře)

Tolik pro dnešek. Příští pokračování se bude týkat vybavení, strečinku, posilování a pár dalších věcí.