Garmin Run-Up, 4.10.2008

Jen tak si v sobotu odpoledne vyběhnout na nejvyšší budovu v České republice, City Tower v Praze na Pankráci. Celkem 27 pater, 109 výškových metrů. Do mého dost našlapaného víkendového programu se tento závod téměř ideálně trefil.



Na úvod ještě trochu povídání okolo.
Výkonnostním vrcholem podzimu by měla být desítka v Týništi nad Orlicí 28.10. s cílem doplnit poslední střípek do mozaiky letošního plánu. První výkonnostní vrchol byl na jaře po pražském maratónu. Po prohlídnutí tréninkového denníku jsem si všiml výkonnostního vzestupu na trati 10 km. Pro podzimní program jsem proto zvolil stejnou strategii, Kladenský maratón jako základ a po něm cílená příprava na Týniště. zatím vše vychází. Uvidíme co dál.

Proč Garmin Run-Up?
Tento víkend jsem zůstával v Praze a přemýšlel co s volnou sobotou, jestli zvolit dlouhý běh ve Hvězdě či zařadit nějaký "kvalitní" intervalový trénink. Ale kde? Informace ve foru behej.com mě nasměrovala k běhu do schodů. Závod je nejkvalitnější intervalový trénink. A v analogii s programem po PIMu, kdy jsem si vyběhl na Lysou horu, tak toto je taky běh do kopce/schodů.

Organizace
Premiéra tohoto podniku v loňském roce v Olomouci neměla nejlepší reference, tak jsem byl zvědavý, jak se organizátoři poučili a jak využili nemalý rozpočet celého seriálu.
Registrace na internetu proběhla bez problémů, díky denníku Metro jsem měl registraci zdarma. Jinak byla za 150,- Kč a následně pouze za 50,-. Organizátoři se asi snažili přilákat co jej nejvíce běžců (což se jim povedlo jen částečně).
Presentace na místě byla bez problémů. Šatny na převlečení nebyly, pouze vestibul budovy. Alespoň bylo kde pod dozorem uschovat tašku. Bohaté občerstvení - sušenky, banány, jablka, pití, čaj, káva. Všeho dostatek.
Start se opozdil o více než půl hodiny. Respektive se stále postupně odkládal. Když bylo zpoždění 15 minut, tak mi startér řekl, že se start zpozdí o 10 minut !? Byl proto problém se udržovat s předstartovním stavu podstatně déle. Venku byla zima, foukal vítr, tak mnoho startujících čekalo ve vestibulu, tam ale nebylo slyšet startéra a myslím, že nemálo závodníku zmeškalo svůj start.
Po doběhu, na vrcholu City Tower byly přísné pořadatelky, které doběhnuvší závodníky správně nutily k chůzi a hlídali, ať jim tam hromadně neomdléváme. Jen tam bylo trochu zima.

Výsledková listina byla postupně vyvěšována. Účastníci si mohli udělat základní představu o tom, zda postoupí či nepostoupí do finále. Ale nějak neodpovídaly informace na světelné tabuli s tím, co se pak vyvěsilo. Jako poslední, či předposlední čas tam byl o pár sekund horší než můj, myslím 4:22 a pořadí bylo 50. místo. Vytištěné výsledky pod touto tabulí ale s tímto časem patřily níže. Tak si říkám, že by zase potíže s časomírou?

Časový rozdíl mezi kvalifikací a finálem byl možná dlouhý - 2-4 hodiny, ale pro nejlepší je potřeba trochu času na regeneraci.

Celkově bych dal hlavním organizátorům školní za 2 až za 3. Vadily především chybějící prostor na převlékání a informace pro startující ohledně startu a jeho zpoždění. Výsledky taky mohly být rychleji uveřejněné.
Dělníkům pořadatelům bych dal jedničku. Tady vše klapalo, setkal jsem se s ochotou a úsměvy, jak v šatně, tak u občerstvení a po doběhu byla dlouhovlasá "zdravotnice" skvělá.

A co já?
Jak jsem psal v úvodu, závod jsem bral jako kvalitní trénink, ale samozřejmě jsem jej šel naplno. I přes představu delšího čekání na finále jsem se chtěl do padesátky finalistů dostat, chtěl jsem si dát dvoufázový trénink a taky jsem cetkař, tak jsem chtěl triko finalistů.

Před startem jsem si zkusil schody, vypadalo to na běh přes dva schody. A časem na jeden schod.
Start. Začal jsem svižně, prvních pět pater bylo v pohodě. Ale na 10. patře došly síly a přecházím z dvojschodu na jednoschod. Tep je 170 a více. Snažím se držet rychlost, v otočce si pomáhám rukou o zábradlí. 15. patro, mám toho dost, alespoň už jsem za půlkou. Nad i pod sebou nic neslyším, tak mě snad nikdo nedoběhne, to by byla ostuda. 20. patro, už jen kousek, 25. patro, to je čas na závěrečné zrychlení, ale to se nekoná, v zakyselených svalech už žádné rezervy nejsou. Cíl, podle mých hodinek čas 4:33 (oficiální čas 4:20, trochu velký rozdíl).

Mám toho plné zuby, bolí mě nohy, bolí mě v krku (suchý vzduch), je mi trochu zima. Pořadatelka se mnou chvíli chodí a podpírá mě. Dobíhají další a další závodníci a závodnice. Všem se dostává stejná péče, jen někteří ji potřebují více.

Výtahem dolů, ve vestibulu se občerstvuji, v šatně si beru bundu a tepláky, ať neprochladnu. Chvíli se motám ve vestibulu v teple, chvíli venku fandím startujícím a sleduji tabuli s výsledky.
Chvíli to vypadá, že ve finále budu. Na světelné tabuli, která ukazuje průběžně časy doběhnuvších závodníků zůstává čas 4:22 a 50. místo. Tak to ten můj 4:20 by mě poslal do finále, takže trénink by byl kvalitnější, dvoufázový. Pak se ale objevuje vytištěná průběžná tabulka, kde jsem na 57. místě, takže mimo finále. Je divné, nad tímto papírem stále svítí čas 4:22 a 50. místo.
Neřeším to, byli tady lepší, triko za finále nebude. Tak se převlíkám a odcházím.

Hodnocení
Pořadatele jsem hodnotil výše. Osobně toho moc nemám k hodnocení. Snad jen to, že to byl zajímavý závod, něco jiného. Na schodech jsem podal odpovídající úsilí, čas neposoudím, tepy mohly být vyšší, ale byl to specifický závod. Příští rok to třeba zase zkusím.

Čísla
Čas 4:22 (27 pater, 109 metrů)
TF prům. 169
TF max. 179