Běh městem Jarmily Kratochvílové 2014

Letos potřetí jsem se zúčastnil tohoto běhu, který nese jméno naší mistryně světa a světové rekordmanky. A ženy, která mě svými výkony na atletickém MS v Helsinkách 1983 přivedla k atletice.



Kvalitu zimní přípravy jsem si ověřil na Českobrodské pečeti 16.3. Čas 46:36 je nejrychlejší desítka od r. 2009. Takže natrénováno mám. Plán pro 15km (přesně 14960m) BMJK je dostat se pod 1:15, to znamená tempo pod 5 min/km. Předchozí výkony z r. 2011 (1:19:18) a 2012 (1:18:33) jsem dal z podstatně menšího tréninku.

Poučen vrtkavostí velikonočního počasí na Vysočině se vybavuji oblečením pro teploty 0-20st. Celsia. V roce 2012 jsem se u místních obchodníků narychlo dovybavoval rukavicemi. :-) Letos je teplota podstatně příjemnější, takže volím variantu do teplého počasí, kraťasy a triko.
Registrace probíhá v místní škole, já ji zvládám bez problému, už jsem se předem registroval online. Na rozdíl od velké většiny účastníků (nechápu). Díky těmto internetu neznalým běžcům se start posunuje o 10min. Součásti tašky s "dárky" sponzorů je i malá brožura o historii tohoto závodu, který má letos jubileum, 30. ročník.

"Soustředění před startem"

Po startu vyrážím obvyklým závodním tempem v zadní polovině startovního pole. První kilometr za 4:33. Hergot, to je úprk, to nemůžu vydržet. Druhý kilometr dávám za 5:10. To je zase pomalejší, ale nejsem si vědom, že bych zpomaloval. V dalším průběhu mám pocit, že neběžím, ale jdu. Nejsem schopen se pořádně odrazit, mydlím to přes patu, na špičkách nejsem schopen se udržet. Následuje proběh vesnicí Kobylí hlava, kde standardně mohutně fandí velká skupina místních. Mají můj velký dík. Další kilometrovníky nějak míjím a následuje až meta 5km. Čas 24:51 bych nazval svým osobním chodeckým rekordem. Ale stále to vypadá, že by to mohlo vyjít pod 1:15. Průběžně mě někdo předbíhá, občas mi daří se chvíli udržet, ale opravdu jen chvíli. Krosou vložku mezi 7. a 10.km zvládám svou běho/chůzí. Posledních 5km je po asfaltu, se zvlněným profilem, chvíli dolů, chvíli nahoru. V klesáních se mi konečně začíná dařit běh, chvílemi mám pocit, že běžce před sebou i dobíhám. Ve stoupáních se snažím zpomalit co nejmíň. Začínám mít konečně lepší pocit. Netuším jaký mám mezičas, protože kilometrovníky neregistruji. Ale to moc neřeším. Snažím se držet tempo, resp. s blížícím se cílem zrychlovat. První představu o tempu mám na metě 13.km. Čas 1:04:28 dává naději na plánovaný čas. Podbíhám obchvat a vbíhám do Golčova Jeníkova. Místní jsou okolo trati, v zahrádkách a v oknech a mohutně povzbuzují. Krásná atmosféra. 14.km v tempu 4:32 a v čase 1:09:00. Jdeme do finiše. Do posledního kilometru dávám vše. Nakonec je z toho čas hluboko pod/nad plánem, 1:12:59, posledních 960m v tempu 4:06. Fakt fičák.

Finiš jak má být.

Při a po doběhu mám pocit jako VIP běžec. V cíli čeká pořadatelka s ručníkem, což běžně znají pouze závodníci na čelních místech. Ke kulatému jubileu závodu ručník pro každého běžce. Milá a příjemná pozornost.

Do cíle se blíží vítěz závodu :-)

Po doběhu ještě vyrušuji protagonistku závodu s žádostí o podpis do její knihy "Fenomén Jarmila". Při jejím čtení jsem zavzpomínal na rok 1983, kdy jsem s otcem hltal televizní přenosy z atletického mistrovství světa. Ona byl tím motorem, který mě dostal k atletice. Je pro mě největší atletickou, resp. sportovní osobností.

Dovolím si malou osobní odbočku do minulosti. 10.8.1983 získala Jarmila zlato na 400m. 5.9.1983 jsem se stal součástí běžecké skupiny při atletickém oddílu TJ Třinec. Vydržel jsem do března 1986, blížící se maturita a přijímačky na VŠ dostaly přednost. Jak píše Jarmila ve své knize "Dnes nemohu ty děti přesvědčovat, ať nechodí na výšku do Prahy". U mě to byla Olomouc, to je ale jen drobnost.

Za dobu své atletické přípravy jsem se dostal na tyto časy. Věková kategorie dorostenec/junior.

400m - 56,8 (11.5.1985), 56,0 (červenec 1985, trenink)
800m - 2:09,5 (22.8.1985), 2:09,3 (10.1.1986, hala)
1000m - 2:55,7 (7.11.1985, soloběh), 2:53,9 (4.1.1986, hala)
1500m - 4:43,3 (20.9.1984)
3000m - 10:22,6 (3.5.1984)

Závodů jsem ale absolvoval málo, spočítal bych je na prstech jedné ruky, případně pár prstů. Jen na 400m bych musel použít druhou ruku.

Z dnešního pohledu nejsou tyto časy až tak důležité. Hlavní je, že jsem se v mládí běhu pár let aktivně věnoval. To ve mě zůstalo. Nebyl proto až tak velký problém po 20ti letech se k běhu v roce 2007 vrátit.