Hradecký půlmaraton 2016

Triatlonová sezona je definitivně za náma, tak zase zpět k běhu. Moc toho nemám v plánu, vlastně jen dva závody. Takže půlku podzimní běžecké sezony mám vlastně za sebou. Půlmaraton jako příprava na maraton je, myslím, dobrá volba.

Hradec mám kousek, ještě jsem tady nezávodil, termínově sedí do přípravy na Vinařský maraton, takže není co řešit. Neměl jsem úplně jasnou představu, na co mám. Ale plán byl zkusit, zda se dostanu pod 1:50. Ne za každou cenu, prostě si ho odběhnou v relativně příjemném tempu a nezlikvidovat se.

Na místo vyrážím s předstihem, aby bylo parkování v klidu. Což se povedlo, velké parkoviště u stadionu bylo poloprázdné. Registrace v nedaleké škole je rychlá, skoro bez fronty. Kromě čipu a čísla je nutné i účastnické triko. Ještě je čas okouknout stánky na náměstí, dokoupit gely na nadcházející maraton (zásoba z Klagenu už došla). Plus návštěva Bílé věže. Hodinu před startem jsem zpět u auta (parkoviště se mezitím komplet zaplnilo). A hurá na start.

Hurá na start :-)

V koridoru, který je plný natěšených běžců se stavím kousek před vodiče na 2 hodiny. Plán je začít spíš pomaleji a postupně lehce zrychlovat (nebo aspoň nezpomalovat). Vodič na můj cílový čas 1:50 je kousek přede mnou. Budu se snažit ho dohnat na cílové čáře.

Těsně po startu je čas i pozdravit díváky

Po startu se v klidu posunuju vpřed okolo pomalejších běžců a nastavuju pocitově optimální tempo. Na druhém kilometru jsem za 10:16. To je hodně rychlé tempo. Takže se snažím už moc nehnat dopředu, spíše si vyhlídnout nějaké pěkné pozadí a toho se držet :-) Další kilometry jsou mezi 5:10-5:20. To je pocitově tak akorát. Okolo trati je plno fandících diváků, kteří vytváří skvělou atmosféru. Kousek za desátým kilometrem přebíháme pás s časomírou. Odhaduju, že jsme v půlce. Mezičas je kousek pod 55 minut. Takže pokud nezpomalím, tak by to těch 1:50 mohlo být. Nohy a tělo fungujou zatím dobře. Sice se ozývá i trochu únava, ale stále se mi daří držet vyrovnané tempo 5:10-5:15 min/km. Na 15. kilometru je čas na Turbosnack, trochu se nakopnout do závěru. Už jsme zpět na okraji Hradce, snažím se lehce zrychlovat. Už se není na co šetřit. Nohy začínají bolet... Ale snažím se nezpomalit. Před sebou hledám vodiče na 1:50, ale nikde není. Buď jsem slepý, nebo nevidím. Nebo je vodič o dost rychlejší. Protože mezičasy stále ukazují, že to pod 1:50 bude, celkem v klidu. Probíháme okolo stadionu a lízátek a už zbývá jen kousek. Ten nejtěžší. Vyběhnout jediný kopec na trati, na náměstí. To už nohy melou z posledního, ale snažím se, aby poslední kilometr byl nejrychlejší. Ale finiš bez Romana, to není ono.

Nějaké úsilí do finiše jsem dal...

...ale hlavně...keep smiling :-)

Hotovo. Povedlo se. Výsledný čas čistý 1:49:02 (oficiální 1:49:52). Nohy bolí, únava velká... Ale spokojenost. Snad to za tři týdny půjde i na dvojnásobné trati.

Ještě přidám mezičasy, pokud to bude čitelné.