Větřkovický triatlon

Pro kamarády, které jsem svým sportováním inspiroval, je toto tradiční závod na závěr prázdnin. Pro mě to je trochu z ruky, ale letos se zadařilo a znovu jsem si připomněl, co to je terénní triatlon.

Větřkovický triatlon jsem si zkusil už loni. Takže jsem věděl, do čeho jdu. Trochu něco jiného než "nudná" silnice...uložený v hrazdě...sledující jen krajnici a 10m cesty před sebou...

Letos se klubová účast smrskla na pouhé dva účastníky, plus štafeta klubových dvou synů (ti ještě nejsou členy KPM). Ta ale měla nejvyšší ambice, útok na bednu. Moje ambice byly užít si a hlavně ve zdraví přežít cyklistickou část.

Kdo mě najde, má u mě odměnu... :-)

Plavání, cca 500m, podél hráze, byla pohoda. Našel jsem si svého "vodiče", snažil jsem se, kromě rukou, zapojit do plavání i tělo a plavat rychleji než je u mě obvyklé. Asi se zadařilo, protože v depu jsem tolik kol nikdy neviděl.

Koukejte, kolik je za mnou ještě plavců...

Vyrážím do terénu, prvních cca 500m je pohoda, hráz, louka... První kopec, přehazuju na kašpárka (jako, že se ho pokusím kousek vyšlapat), řetěz se zasekl...na poslední chvíli jsem vytrhl nohu z nášlapu...už jsem se viděl, jak se válím v trávě jako nějaké postřelené zvíře. Takže kopec pěšky.

Stoupání má místy 18%, problém je jít... Následuje sjezd a kousek asfaltu. Tady mi to jde. Další kopec, tady se mi daří vydržet na kole o chvíli déle. Ale cca 15% stoupání už je nad mé síly... A nahoře čeká opět sjezd, ten je snad horší než stoupání. Nemám koule na to, abych to pustil bez brzd. A pokud brzdím jen zadní brzdou, tak kolo stále zrychluje. Okolo všichni mizí někde v dáli. Zbytek okruhu už je v pohodě. Ale tohle mě čeká ještě jednou. Dvakrát nahoru a dolů. Už jsem odvážný, místy ve sjezdech po louce "letím" i přes 20km/h.

Profil cyklistiky, jede se dvakrát

Tohle je sice depo, ale ještě pohoda před startem. 

Depo, jsem rád, že jsem kolo přežil a teď to rozběhnu... A zase kopec, dost prudký...podle map 20%...běh nepřipadá v úvahu, ploužím se nahoru jak lemra :-( Ale nahoře je občerstvení, kde kluci nabízí i něco ostřejšího, "přepálený ionťák". Zrada!!! Letos jsou nahoře holky a žádné speciální občerstvení nenabízí. Seběh dolů, louka...snažím se, ale v tom teple to moc nejde. Na závěr ještě přibyl výběh schodů na hráz, rovinka do cíle. Hurááá. Přežil jsem...

Mám toho tak akorát... :-)

Potvrdil jsem si, co jsem věděl už před startem...kolo v terénu není moje parketa. Všechno mě bolí, tak by se v bohaté tombole hodila vyhrát taška léků (bohužel jsem z tomboly vyšel naprázdno). Ale aspoň na mě zbylo triko (to MUSÍM mít).
Těžký závod, pro mě skoro extrémní, ale za rok se budu těšit znova. Je to něco jiného než "nudná" bezháková silnice.

Celé triko na fotce nemám, jen letošní motiv, který se fakt povedl.

Doma už jen zbývá umýt horáka a uložit na zimu. Příští léto ho zase osedlám.

Řetěz po učistě, jako nový :-)

Pozn.
Použité fotky jsou z různých zdrojů. Vlastní nebo z fotogalerií na stránkách závodu. K dispozici byly už druhý den po závodě (na rozdíl od podstatně většího podniku jižněji...). Díky za ně.