Hervis 1/2maratón reportáž aneb Maratón za rok

Druhou etapu mé cesty k prvnímu maratónu jsem ukončil Hervis 1/2maratonem. Podrobnější popis s pocity a komentářem pro mě, až budu jednou vzpomínat a pro ostatní, které to zajímá je tady.

Taktiku jsem popsal v předchozím článku, jejím základem byl běh ne podle času, ale podle pulsu, s cílem se kontrolovat a nepřepálit začátek. Dalším dilematem bylo, kam se zařadit na startu. Zvolil jsem variantu jít do z konce startovního pole. Lehce jsem se rozběhal a protáhl a s výstřelem se vydal na pochod. S davem jsem dopochodoval na start v čase 5:20. Těsně před startem se chůze změnila v běh. Takový uvolněný, pohodový. Hodně jsem musel dávat pozor na okolní běžce. První kilometr za 5:49. Někde za Čechovým mostem jsem potkal zvonícího Miloše Škorpila, vodiče na 2:30. Pozdravil jsem se s ním, se Zdeňkem Buldokem a Lenkou Balíkovou a vyrazil dále dopředu. V další cestě po nábřeží jsem narazil na Vaška Dvořáčka, svého partnera s Vysočiny z Tchibo teamu. Taky jemu jsem popřál klidný běh a pokračoval dále. Druhý kilometr za 5:31, třetí za 5:28. Tep v průběhu prvních tří kilometrů osciloval okolo 150, spíše lehce pod. Dostáváme se do Holešovic a dále na Libeňský most a za ním nás vítá první občerstvovačka. Jsem v pohodě, zatím nemám potřebu se občerstvovat, ale jak doporučují zkušenější, přecházím do chůze a beru si kelímek Mattonky a čaj. V chůzi je v klidu vypiji, trochu si odpočinu a pokračuji dále. Jsem v pohodě, bez problémů, cítím, že tohle tempo by šlo. Mezitím jsem přehlídl dva kilometrovníky, takže další průběžný mezičas na 6. kilometru je 16:45, po rozpočteni to je 5:35 na poslední tři kilometry, včetně zdržení na občerstvení do jde. tady přichází první problém, vítr. Řešení jsem zvolil jednoduché, schoval jsem se za jiné běžce. Proč toho nevyužít, když běží zhruba mým tempem. 7. kilometr 5:24, je to dobré, tempo držím, tepovka se drží okolo 150-155. Přichází druhý problém, po občerstvení se ozval močový měchýř. Chvíli přemýšlím, jestli jo, nebo ne. A pak se rozhoduji pro jo. Ta chvilka mi neublíží, nejdu na světový rekord, tak proč se trápit. vyhlídnu si mostní pilíř a jdu na to. Díky této pauze je 8.kilometr 6:04. Ztrátu postupně doháním lehce vyšším tempem, 9. a 10. kilometr za 10:37 (pr. 5:18). A jsem v centru, v Uličkách mezi Václavákem a Staromákem. Hodně turistů a fandí. Je tady výborná atmosféra. Další občerstvení, přecházím do chůze, beru vodu a ionty a střídavě popíjím, v klidu. Dopíjím, odhazuji co jsem nedopil a pokračuji dále. Stále v pohodě. Národní třídou se dostáváme na nábřeží, všímám si Tančícího domu (jeden z mála zážitků z okolí), 11. a 12. kilometr za 10:37 (pr. 5:18), tempo bez změny, můj stav je stále taky OK. Pokračujeme po nábřeží, a dále pod Nuselský most. V protisměru vidím velkou skupinu okolo vodičů na 1:50. Začíná se na mě projevovat únava. Doprovodné skupiny jsou však skvělé, jejich rychlé rytmy nedovolí zpomalit. 13. a 14. kilometr mám za 10:25 (pr. 5:12). Otočka pod Nuselským mostem, 15. kilometr za 5:07, únava se projevuje, ale zároveň postupně zrychluji. Držím se plánu, už zbývá relativně kousek. Tep se zvyšuje ke 160. 16. kilometr za 4:58, zase rychleji, to je asi vliv těch kapel, které ženou běžce. V protisměru potkávám skupinu na 2:30, Miloš a jeho zvonec je nepřeslechnutelný, zdravím se sním, vidím i Zdeňka Buldoka. U Palackého náměstí, po občerstvovačce, začínám pociťoval únavu, teď by se nějaký gel hodil, ale samozřejmě žádný nemám. Od této chvíle už končí určitá pohoda, pokud se to tak dá nazvat, a postupně vše přechází v trápení. 17. kilometr je za 5:31, to je zpomalení z poslední občerstvovačky, 18. kilometr 5:10, 19. kilometr 5:08. takže podle časů postupně zrychluji, resp. držím tempo těsně nad 5 minut, ale už melu z posledního. Povzbuzením jsou fandící pořadatelé a diváci, jsou skvělí, ženou nás vpřed, nedovolí zpomalit. 20. kilometr za 5:26, takže přeci jenom zpomalení, už fakt nemůžu, pomalu ani nevnímám okolí. Přebíháme po mostě, už jen kilometr a kousek, pokouším se najít zbytky sil a zrychlit do cíle. Po nábřeží běžíme špalírem diváků, kteří nás ženou. Vím, že by to chtělo dát do finiše vše, ale ani moc nevnímám okolí. Ve velké dálce vidím cílovou bránu. Zdá se neskutečně daleko. Nohy už ledvo zvedám. V protisměru běží a fandí vodič na 2 hodiny (skvělé, díky), tak si říkám, že do pod dvě hodiny oficiálního času nebude. Tady si dovolím odbočku, po celou dobu jsem sledoval puls a časy na jednotlivé kilometry, celkový čas jsem na displeji neměl. Zpět do finiše. jak se blížím k cíli, vidím oficiální čas, bez brýlí špatně, ale začíná jedničkou, tak ještě trochu přidám a probíhám cílem, poslední kilometr a kousek je za 5:27, takže jsem trochu zrychlil. Celkový čas 1:58:58, čistý čas 1:53:33. Jsem spokojen. za cílem dostávám alobal, ve větru s ním bojujeme, ale pomůže, medaile, vystojím si frontu na jablko (beru si dvě), další fronta na vrácení čipů, ta šla neskutečně rychle, čas nevím. ale trvala právě ty dvě jablka. V šatně to je bez fronty. Podrobnosti o časech jsou na oficiálním diplomu, a v předchozím příspěvku.

Mé celkové dojmy? Doběhl jsem, čas mě taky uspokojil, předstartovní plán jsem splnil. nepřepálil jsem. Celou dobu jsem stále někoho předbíhal, to mi sice asi nějaké sekundy ubralo, ale psychologicky to bylo dobré, i v krizi po 17. kilometru jsem byl stále rychlejší než okolí, to člověku úžasně pomůže, než když už nemůže a okolo něj se valí jiní, to musí být frustrující.

Ale běžet tohle ještě jednou? V tuto chvíli nepředstavitelné, ale za měsíc a půl mě to čeká při maratónu. Tak nevím, nevím. Tento běh mi ukázal, že k maratónu musí mít člověk velký respekt. Další ponaučení je pořídit si nějakou kapsičku na energetické gely, ty by se hodily už dnes, natož při maratónu. S vodou a iontovým nápojem člověk nevystačí.

Myslím, že už jsem toho napsal dost, kdo dočetl až sem, má můj obdiv. Snad jste v mém povídání našli inspiraci pro sebe, či mě v diskusi zkritizujte. Jsem vděčný za každou Vaši radu.