V pravém slova smyslu se nejednalo o premiéru, ale obnovenou premiéru. Jednoho "Železného muže" jsem absolvoval v mládí, před desítkami let. Po úspěšném splnění mise "Maraton za rok" hledám další velký cíl, velkým favoritem je velký triatlon. Ale než svůj cíl vyhlásím veřejně, tak je potřeba si vše zkusit, abych věděl, do čeho jdu.
Příprava na triatlon začala v červenci občasnými vyjížďkami na kole. Dvacetikilometrovou trať nebyl problém zvládnout, rychlost se postupně zvyšovala. K plavání jsem se ale nedostal. Tady jsem se musel spolehnout na odplavané hodiny v přípravce plaveckého oddílu někdy koncem sedmdesátých let minulého století. Ale co, 700 metrů snad zvládnu.
Večer před odjezdem jsem si dal dohromady vše potřebné. Vše nabalit do tašky, ať je ráno klid. Zkontrolovat kolo.
Na místo startu jsem vyrazil v předstihu. Radši dříve, vše okouknout, co a jak si chystají další závodníci. Registrace a příprava proběhla bez problému. Nafasoval jsem krásnou plaveckou čepičku s číslem (sláva, jinou se nemusím kupovat), popsali mě na ruce, rameni a lýtku, to jsem si připadal už jako závodník. Po registraci jsem se potkal s dalším blogerem, Rendou z 9. měsíce.
V depu jsem si vše poctivě připravil, Vašek Dvořáček mi byl dobrým rádcem. Ručník, kolo, helmu, boty na kolo, dres na kolo, číslo, boty na běh, pití, brýle na kolo,... Na Vaškovu radu jsem plavání, a vlastně celý triatlon absolvoval v běžeckých elasťácích. Plavat se v nich dá, uschnou rychle a i kolo se v nich zvládne.
Plavání
První část, pro mě největší neznámá. Voda je mokrá, ale teplota je únosná. Start. Rozvážným krokem vstupuji do vod Máchova jezera netuše, co mě čeká. První záběry, kraul, jde to. Prsa, tak to ne, to nikdy nebyl můj styl. Rozvážně se vydávám k první bojce, občas do někoho vrazím, ale s tím se počítá. Rychlost se postupně snižuje, pevně se usazuji na chvostu plaveckého pole. Výhoda je, že do nikoho nevrážím. První bojka se se blíží, ale pomalu. Střídám prsa a kraul. Přichází vlny, v těch se nedá plavat, párkrát jsem se skoro napil. Síly ubývají. Vedle se objevuje červený člun záchranářů. Ne hoši, ještě Vás nepotřebuji, říkám si v duchu. Oni si jen hlídají posledního závodníka (závodníka?). Bojuji s vlnami a s vodou, síly dochází. Prsa střídá kraul a naopak.
A najednou to přichází. Zničeno nic. Ukrutná krize. Mám pocit, že už déle plavat nevydržím. Pokud vás taková krize postihne u běhu, tak se prostě zastavíte, vydýcháte, odpočinete, a po chvíli pokračujete dále. Ale ve vodě? Zastavení a šlapání vody je slušná námaha. Přece to nevzdám. Zkouším pár temp. Ne, nejde to. Ještě nejsem ani u první bojky. Ve svém minipohybu měním směr ke člunu záchranářů. Vnitřní hlas bojovníka řve "Přece to nevzdáš, srabe." Druhý hlas oponuje "Už se skoro topím." "Budeš jediný, který to vzdá, taková ostuda." "To je pravda, ale dál už prostě plavat nemůžu." "Srabe" nadávám sám sobě. Mávám na plavčíky, že končím. Jeden skáče do vody a dává mi plovák. Je to neskutečná úleva. Doplavu k jejich člunu, chytám se ho. Na přídi lodi mezitím jeden plavčík spouští jakousi rampu. Chvíli to trvá. Opora člunu a plováku mi přináší úlevu, síly a odhodlání plavat dál se vrací. Říkám jim, že bych to ještě zkusil. Nijak neprotestují, skoro se divím. Takže pokračuji. Dostal jsem se k první bojce. Sláva, chytám se ji, trochu odpočívám. A jdeme dál. Střídám prsa a znak a dostávám se k druhé bojce. Na kraul nemám sílu, u znaku můžu plynule dýchat. A člověk si jen tak relaxuje vleže na zádech. Někde hodně daleko vidím nějakou žlutou čepičku předposledního závodníka. A nechutně daleko, někde na opačném konci republiky, vidím břeh. Jdu na to. Střídám znak, směr se snažím držet podle mraků, prsa na odpočinek a kontrolu směru. A stále vlny, ty berou nejvíce sil. Sice jdou ke břehu, ale nemám pocit, že by mi pomáhaly. Záchranáři z lodi mi hlásí, že už jen kousek, že za chvíli už dostanu na dno a zbytek dojdu. A taky že jo, najednou jedna noha o něco zavadí. Dno. Sláva, zvládl jsem to. Stojím, neutopil jsem se. Cesta na břeh je neskutečně dlouhá a pomalá. Na břehu ně vítá manželka s dcerou a pár pořadatelů. Rychlou chůzí se dostávám do depa. Nemám problém najít své kolo. Je tam jediné. Moderátor závodu mě vítá jako posledního závodníka a ptá se, kterou disciplínu mám nejradši. Odpovídám, že přece plavání, které jsem si užil nejdéle ze všech.
Depo
Mám sice ručník, ale dres se stejně obléká špatně. A co teprve nohy, samý písek. Druhý ručník, či hadra na nohy moc služby neudělají. Příště by to chtělo lavor s vodou na opláchnutí. A není si kam sednout. Zničený z plavání bych nějaké sezení na obouvání přivítal. Nebo křeslo a tak na půl hodinky se pohodlně usadit. Příště by to chtělo židličku.
Postupně se strojím do cyklistického, ještě, že mi žena napovídá - helmu, brýle,... byl jsem ve stavu, že bych na kolo šel nejen bez helmy, ale snad i bez kola.
Kolo.
To určitě nebude taková hrůza. I když budu sebepomalejší, tak to nebude boj o život. Na konci pěší části, kde se teprve může nasedat na kolo stojí pořadatel a oslovuje mě. "Ty jsi Dan?" "Jo." "Já jsem Michal, pak pokecáme." odpovídá a v tu chvíli mi zapaluje "Jo, ironman, jasně." Ještě dodává "No vidíš, je to dobré, vnímáš."
Postupně se rozjíždím. V protisměru potkávám další jezdce. To je příjemné. Rychlost mám od 15 km/h ve stoupání až po 41 km/h v klesání. Nejhorší to je před poslední obrátkou. To už nikoho nepotkávám. A vidím, že jsem stále beznadějně poslední. Dojíždím do depa.
Depo II.
Tady to nestojí za pozornost, prostě jsem dojel, přezul boty a vybíhám.
Běh
Hned na úvod mě čeká krátké stoupání, ale pak už to je rovina. To se dá. Ale problémem je podklad. Místy je to jen písek, který se boří a ujíždí. Snažím se držet tempo rychlejší než klus. Nemám představu o čase. Potkávám závodníky v protisměru, kteří už se vracejí do cíle. Rozdíl mezi posledním závodníkem a otočkou na 5. kilometru je propastný. Vím, že budu poslední. Dobíhám do cíle. Dres s citronkem slaví úspěch. Hlasatel hlásí "Dobíhá závodník s nejhezčím dresem." V cíli zvedám ruce jako kdybych dokončil velký triatlon. Jsem unavený, ale mám to za sebou.
Čísla
Doksyman 25.7 (0,75-20-5) Čas 1:39:51 (21:15+53:44+24:52)
Kolo podle tachometru 20,41 km, prům. 24,83, čas 49:19 (čistý čas kola), max 41,6 km/h.
Závěr
První seznámení s triatlonem dopadlo zhruba podle očekávání. Plavání se sice ukázalo jako větší problém, než jsem si byl ochotný přípustit, ale zvládl jsem to. Plavání bylo sado-maso, doslova. Kolo a běh už zvládne každý. V běhu jsem se po tom všem dostal pod 5 min/km, vlastně v solo běhu, to se dá.
Pro mé případné následovníky mám dva postřehy - plavání nikdy nepodceňujte a pozor na depo, hlavně po plavání. mějte sebou někoho, kdo vám bude v depu napovídat.
Taťka Šmoula připraven
Tady jen tak laškuji s vodou, za chvíli to bude horší
Já a můj doprovod
A v tomto stavu mám ještě jet na kole a běžet?
Mokré tělo a neposlušný dres
Dostat ponožku a botu na mokrou a špinavou nohu je umění.
A to jsem se jen vezl, teď hurá na běh.
Dokončení prostého Sprinttriatlonu může být zážitek.
Myslím Dane, že to plavání by chtělo trochu potrénovat.
16 komentářů:
To jsou moc pěkné zážitky. Jsem rád, že ses neutopil, tvé příspěvky by mi chyběly.
Jinak na vršek je dobré použít něco bez rukávů (já používám Moiru), líp se to pak na mokré tělo oblíká.
Velká gratulace k prvnímu triatlonu čas při prním není důležitý hlavní je dokončit a to se ti povedlo :-).
Takže adept na zdolání "Ironmana" v dohledu super. Už se těším, já, pokud dobře potrénuji, bych ho chtěl zkusit příští rok nejpozději v 2010 :-).
Ten beh mas slusny, dostal si o profiku jen neco okolo 6minut, to je na te trase velmi slusne. Holt nymbursky bazen ti bude nasledujici zimu druhym domovem :) IM
Od prvního sprintu k ironmanu to trvá už méně než rok. Aspoň u mne to tak bylo, takže se těším příští rok na o malinko delším triatlonu:-)
Takže moc gratuluju ke zdolání první triatlonové mety. Plavání bylo skutečně zábavné, taky jsem několikrát ochutnal kvalitu jezerní vody :-). Omlouvám se, že jsem ti hned v cíli nepogratuloval, ale musel jsem urychleně opustit dějiště z důvodu další akce, takže aspoň takhle. P.S. Ještě že jsou v Nymburce dva bazény, teď si můžeš vybrat, do kterého skočíš :-).
Díky za povzbuzující řádky.
Byl to krok k velkému TT, to určitě. Jen mě trochu matou Aldaman a vl100.
aldu bych čekal v cíli iromana příští rok určitě, letos už dal polovičního, tak proč otálet. Leda proto, že je ještě pladý a má čas. Mystarší už musímě spěchat :-)
a vl100? ironma za rok? prolezu tvůj blog a uvidím. pokud by to čas dovolil tak příští rok, ale spíše to vypadá na dva roky. uvidíme.
a příště si vezmu nafukovací želvu nebo alespoň rukávky, ty v propozicích zakázané nejsou :-)
Ahoj Dane,
pěkně sis zazávodil a navíc podle výsledků jsi nebyl poslední:-).
Příště to už bude o něčem zcela jiném. Podle běhu jsi se na kole docela pošetřil, to je jedna rezerva, no a trochu rozplavat to bude chtít. Při čtení dlouhé pasáže o plavání jsem se vracel na úvod, jestli jsem se nepřehlédl a neplaveš 2 kiláky HIMu:-).
Jak psal Vl001, cesta od 1. tt ke dlouhému může být i docela krátká.
to ječmínek :
však to byla hlavně o plavání, proto ta délka.
a že to byla dlouhá pasáž skoro jako z HIMu, však mě ti nejlepší z HIMu v plavání skoro dohnali. (21/24 minut).
U mě to bude hlavně záležet na tom, kolik toho v roce 2009 uplavu, odjedu na kole a uběhnu :-). Příští rok bude půlka v Litovli měřítko zda půjdu i celýho.
Půlku jsem sice dal, ale ke konci to bylo trápení a čas byl hroznej. Dokončil jsem díky tomu, že v cíli se dostávala finišerská vesta a jelikož jsem hamoun a chtěl jsem ji, musel jsem dokončit za každou cenu :-).
U mě to bude hlavně záležet na tom, kolik toho v roce 2009 uplavu, odjedu na kole a uběhnu :-). Příští rok bude půlka v Litovli měřítko zda půjdu i celýho.
Půlku jsem sice dal, ale ke konci to bylo trápení a čas byl hroznej. Dokončil jsem díky tomu, že v cíli se dostávala finišerská vesta a jelikož jsem hamoun a chtěl jsem ji, musel jsem dokončit za každou cenu :-).
moc pěknej článek
příští rok to vidím na půlku určitě, ale největší boj bude asi to plavání. Já to plavu prsama a jde to :-) co se prvního depa týče, je dobrý si do něj dát flašku s vodou na opláchnutí nohou od písku - vyzkoušeno v Mělicích.
Serža
http://serzovo.spaces.live.com
Pár dalších fotek, bohužel citrónkový dres mezi nimi není:
http://neptunmasters.com/foto/mach08/index.html
Ahoj Dane!
gratuluji, i já jsem měl letos obdobný zážitek.
sez z mládí to začal, jen snad s tím rozdílem, že mi není tolik let
plavání pohoda, kolo zvládám, 10 let jsem neběhal
i proto jsem zvolil krátký TT, ždár lidový, je to v podstatě poloviční trasa.
zkouška vyšla, trénuji na další rok a na delší TT, bez přípravy do toho ale nejdu. I když docela plavu tak děti na břehu hlásili
"maminko, tatínek plave jako první z těch posledních"
chci jen říct, že plavání na TT v rybníku je něco zcela jiného, než bazén. na příští rok lákám další známé, na "výborný sportovní zážitek pro celou rodinu", což je pravda, ale co je bohužel nesdělitelné je ta realita únavy již po plavání.
PS.na TT jsem se stal závislým, ironmena neřeším, ale delší TT příště zvládnu.
Co máš v plánu na 2009?
(miroslav.kupe@valeo.com)
jinak hodně zdaru do další TT !!!
Mirek
Ahoj Dane!
gratuluji, i já jsem měl letos obdobný zážitek.
sez z mládí to začal, jen snad s tím rozdílem, že mi není tolik let
plavání pohoda, kolo zvládám, 10 let jsem neběhal
i proto jsem zvolil krátký TT, ždár lidový, je to v podstatě poloviční trasa.
zkouška vyšla, trénuji na další rok a na delší TT, bez přípravy do toho ale nejdu. I když docela plavu tak děti na břehu hlásili
"maminko, tatínek plave jako první z těch posledních"
chci jen říct, že plavání na TT v rybníku je něco zcela jiného, než bazén. na příští rok lákám další známé, na "výborný sportovní zážitek pro celou rodinu", což je pravda, ale co je bohužel nesdělitelné je ta realita únavy již po plavání.
PS.na TT jsem se stal závislým, ironmena neřeším, ale delší TT příště zvládnu.
Co máš v plánu na 2009?
(miroslav.kupe@valeo.com)
jinak hodně zdaru do další TT !!!
Mirek
No tomu říkám pěkný první TT, teď už víš jaké to je a bude to jen lepší. Já jsem si zkusil den po tobě HIM a taky jsem se trápil. Krize přijdou skoro vždy :-)) hlavně vydrž.
Panečku, to jsou zážitky. Ráda bych TT někdy zkusila... někdy v budoucnu... velmi vzdáleném budoucnu. :-) Ale právě z plavání mám obavy, tenhle druh pohybu zrovna nemusím. A jak to líčíš, jako bych se viděla. S tím, že ybch asi neměla ani sílu dát vědět plavčíkům, že potřebuju ejjich člun. :-) Natož pokračovat.
Okomentovat