Athens Classic Marathon, 9.11.2008

Rozhodnutí běžet tuto klasickou maratónskou trať mělo zakončit moji první maratónský rok. Přišlo mi to "stylové".




Organizační a praktické informace ohledně maratónu jsem popsal v článku na behej.com a taky na oficiálních stránkách. Dále následuje moje osobní zpověď.

Plán na Atény byl velice jednoduchý, maratón si užít, bez stresu ohledně času. Pěkně foťák sebou a užívat si, zdoláním maratónu se stát součástí historie.

Příprava ale byla taková zvláštní, nemaratonská. Měsíc před maratónem jsem se tréninkově soustředil na splnění cíle 10za40, trénink tvořily intervaly, atd. Abych nedráždil maratónského boha, tak jsem měsíc před maratónem zařadil jeden "dlouhý" běh, 20 km.

Petr Kostovič učinil v Drážďanech pokus "zda se dá maratón uběhnout bez tréninku na maratón", dopadl takto. Já nedbal zkušenost staršího...

Profil trati sliboval rovinatou první půlku, stoupání ve třetí čtvrtině a pak postupné klesání do cíle. Můj cíl byl šetřit se v první půlce, nepřepálit, vyhnout se krizi z Kladna. Ušetřené síly využít ve stoupání v druhé půlce trati. Časové cíle jsem si nedával, ale tak nějak v koutku duše jsem si plánoval čas pod 4 hodiny.


Předstartovní příprava nebyla asi nejideálnější. Den před startem jsem s manželkou prošel aténské pamětihodnosti zakončené návštěvou pobřeží v Pireu. A před samotným startem v Marathonu jsem tak různě zevloval, fotil a nasával atmosféru. Půl hodiny před startem jsem odevzdal tašku s oblečením a vyrazil na ovál na rozcvičku. 15 minut z toho jsem strávil v Toi-Toi frontě.

Začal jsem opravdu volně, první kilometr přes 6 minut, hodně volné tempo. Malinko jsem přidal, ale nic dramatického, tepy byly hluboko pod 140. Vlastně se jednalo o regenerační klus. V této pohodě a regeneraci probíhalo celých prvních 10 kilometrů. Mezičasy na 5. a 10. km byly 30:12 a 59:06 min. Tepy regenerační 130-135.

V druhé desítce přišlo jedno prudší stoupání s následným seběhem. tempo jsem držel pořád stejné, pohoda, regenerace. V seběhu, který byl na 15.-16. kilometru mě trochu začaly bolet kolena, tak jsem zvolil běh přes špičky. Trochu to pomohlo, ale jen trochu. Půlmaratón byl za 2:05:16. Hlava počítala, počítala, zda se z toho dá zvládnou čas pod 4 hodiny.

Třetí desítku, resp. od mety 1/2M jsem přidal na tempu, trať se jen minimálně zvedala, stoupání bylo téměř neznatelné. Začal jsem se polem běžců sunout dopředu. "Zobnul" jsem si RedBul z lahvičky, ať to běží. Běželo se dobře, skoro to šlo samo. 30. kilometr, čas 2:57:27. To dávalo určité naděje, že by to pod 4 hodiny mohlo být. Stoupání nebylo strašné, skoro jsem si ho nevšiml. Zobnul jsem si další dávku RedBulu.

Pak ale přišla krize. Síly došly velice rychle, cesta se nějak začala zvedat. Až nyní zpětně, vidím, že jsem si nějak špatně pamatoval profil. Nejvýraznější stoupání je mezi 30. a 35. kilometrem. začínal jsem se těšit na každou občerstvovací stanici, kdy byl důvod přejít do chůze. Běžecké pole se začalo okolo mě opět posunovat, ale tentokrát opačně. Začal jsem opět poznávat dresy těch, kterým jsem v předchozích kilometrech utekl. Nejhorší byly dva podběhy dálnice ne vrcholu stoupání. Takové nepříjemné "hupy", dolů, nahoru.

I přes krizi mě ale dobrá nálada neopouštěla. pamatuji se, že jsem byl v druhém podběhu schopen zrychlit. Všiml jsem si dvojice běžců, jak se vzájemně fotí. Nabídl jsem jim společnou fotku. vzal jsem si jejich foťák a zrychlil, pak jsem se otočil a chvíli klusal pozadu a pokoušel se je co nejlépe zachytit. Byla moc rádi, děkovali skoro jak japonci. Alespoň nějaký dobrý skutek. A taky jsem se zdravil s diváky, mával, kdo natáhl ruku, s tím jsem si plácnul.

Dále už trať začala klesat. Já se začínal těšit na každé občerstvení, počítal jsem zvývající kilometry do cíle. Nohy se motaly, hlava počítala, jaký bude výsledný čas. Jak moc bude přes 4 hodiny. A pak už přišel doběh. Špalíry fandících diváků, v dálce se objevily tribuny Panathenaikon Stadium. Naprosto úžasný a neopakovatelný pocit. Vytahuji foťák a fotím doběh. A pak nasazuji k finiši. Atmosféra Vás donutí k maximálnímu zrychlení. Je úplně jedno, jaký je výsledný čas (brutto 4:14:46, netto 4:10:30). Po doběhu jsem nasával atmosféru a užíval si toho jedinečného a neopakovatelného pocitu po doběhu maratónu, resp. po doběhu z Marathonu.

Hodnocení Trať je pro běžce celkem nudná. Určitě by se dala vymyslet podstatně pěknější trasa s výhledy na antické památky. Ale i když nic z toho tra%t nenabízí, tak její historická hodnota vše nahrazuje. A je pravděpodobné, že před více než 100 lety, kyd trať běželi první maratónci, olympionici, měli pěknější výhled na Akropoli. Dnes jej bohužel zakrývá železobeton.

Hodnocení výkonu
O výsledný čas mi primárně nešlo. Vzhledem k absenci dlouhých běhů v přípravě je výsledek odpovídající. Bez přípravy v podobě dlouhých běhů...ani super pomalý začátek nepomůže.

A jelikož mám rád čísla, tak jsem jednotlivé mezičasy podrobil malému rozboru. Potěšil mě pozitivní split, 2:05:16+2:05:14 (Michal Ironman mě nazval robotem). A celkové tempo se těsně vešlo pod 6 minut na km, 5:56 min/km. Zbytek je v tabulce.




Čísla
Čas 4:10:30 (42.195 km)
TF prům. 142
TF max. 167

A pár fotek na závěr...

Ranní Panathenaikon Stadium

Marathon, hemžení před startem

Fotka u marathonského ohně je suvenýr

I pro mě...

Startovní koridor přes startem...

... a po startu.

Socha v místě památníku Bitvy u Marathonu

Těsně za cílem...

... o kousek dál za cílem, nohy dosloužily.