Doksyman 2009 aneb nevstoupíš dvakrát do stejné řeky/jezera

Loňské "povyražení" se záchranáři na trati krátkého Doksymana jste jistě četli. Nestačilo mi to, jdu dál. Krátký triatlon jsem zvládl, tak hurá na delší. Jak jsem zvládl svůj první HIM v Doksech?

Hned v úvodu musím poznamenat, že Doksymana beru jen jako mezistupeň na cestě k dlouhému triatlonu. Ale samozřejmě se vší vážností. S tréninkem mi pomáhal propagátor IM mezi běžci IM alias Michal J. Jemu patří sportovní dík za perfektní pomoc a přípravu.



Přípravě na HIM jsem podřídil jarní a letní trénink. Běh často nahrazovalo kolo a občas plavání. Rovněž běžeckých závodů jsem absolvoval pomálu.
Zkusil jsem si i jeden triatlon, Železného chlísta. Tam jsem se potýkal se studenou, resp. ledovou, vodou. Plavání bylo na hraně, lepší než loni v Doksech, ale mělo daleko k úspěšnému zvládnutí delší trati na HIMu.

Dostat se k plavání se mi ne vždy podařilo. Na léto navíc zavřeli nymburský bazén. Snaha plavat byla, ale kombinace pracovního vytížení a vrcholící dostavby rodinného domu byly největší překážkou. Za letošek jsem naplaval celkem 15 km, od dubna pouze 5 km. Trn z paty mi vytrhl zapůjčený neoprén. Sice byl menší, nebo spíše malý, ale nějak jsem se do i z něho byl schopen dostat. A ve vodě to byl naprosto jiný pocit. To jsem začal věřit, že bych plavání mohl zvládnout.

Příprava na kolo a běh byla standardní, těchto disciplin jsem se příliš nebál.

Po příjezdu na místo startu potkávám několik známých tváří, ukládám kolo a další potřebné a nepotřebné věci do depa. A hurá do neoprenu. Jde to ztuha, velmi ztuha, ale snaha je nakonec úspěšná. Před startem si ještě dávám povzbuzovadlo Speed8.

Neopren dělá pěkná těla, malý neopren dvojnásob.

Start. Davy vyráží do vod Máchova jezera. Já se pěkně vklidu šinu vzadu. Začínám plavat, dokonce mi jde kraul, nemám blok z ponoření hlavy do vody. To je hlavní. Nasazuji poklidné tempo. V úvodu se chvíli plácáme s okolními plavci, ale postupem času chvost startovního pole řídne a každý máme dost prostoru. první bójka, pohoda. Druhá bójka, pohoda. Snad jen, že se mi rozepnul zip na zádech, ale to ničemu nevadí. Mám trochu problém s navigací k třetí bójce u břehu, tak trochu zmateně kličkuji. Nakonec se dostávám bez problému k třetí bójce. Jedno kolo mám hotovo, Cca 950m je za mnou, ruce i nohy slouží. na mělčině u třetí bójky se rozhlížím. "Super, nejsem poslední!" A hurá do druhého kola. Trochu mě škrábe za krkem, asi jsem se málo namazal vazelinou. Jinak se mi plave naprosto skvěle, první, druhá bójka. A teď najít cestu ke třetí bójce. Jako krátkozraký ji nevidím, splývá mi s břehem. Ale nějak odhaduji směr podle ostatních plavců. A už jsem na mělčině. "Sláva, plavání jsem zvládl." Cestou do depa se ptám na čas, "45 minut". "Tak to jsem rychlejší než Petr Kostovič loni, super."

Přežil, neutopil, splnil limit,...

Depo zvládám bez větších problému. I malý neopren jsem ze sebe dostal celkem rychle a lehce. Převlékám se do cyklistického a vyrážím.
V úvodu kola se nehoním, tělu po plavání chvíli trvá, než se přeorientuje. Doplňuji tekutiny a dávám si müsli tyčinku, ionťák,... Až se mi udělá nevolno od žaludku. Ohnutý nad řídítky není ideální poloha na trávení. Končím s občerstvováním a začínám více šlapat. Rychlost se drží okolo 30km/h, na mé poměry slušné. Trať je příjemně zvlněná, žádné velké stoupání (a to jsem z absolutní roviny v Polabí). Asfalt je kvalitní, rychlý, jen na pár místech jsou záplaty. Křižovatky a otočky jsou s asistencí Policie, která zastavuje dopravu. První i druhé kolo zvládám bez problémů, průměr držím nad 28km/h. Snažím se tepy držet pod 140, což se mi daří pouze částečně. S postupujícím časem mě začíná bolet za krkem, nohy už taky nejsou nejčerstvější. Od 80. kilometru už toho začínám mít dost, těším se na konec kola. A taky se už moc nehoním. Šetřím síly na běh, jak psala lady Koayama z letošního Moravianmana, člověk to nesmí na kole moc přehánět.

Kolo jsem zvládl , ale na hraně.

Depo. Konečně konec kola. Podle tachometru 93,69 km, čas 3:19. Slušné. Opět se kompletně převlékám, tentokrát do běžeckého. "Zobnu" si druhého Speeda a vyrážím.
Po rozhýbání to rozbaluji, ale když mi tepy vyskočí vysoko nad 160, tak zase zpomaluji. "Kroť se, máš před sebou 20km, na finiš je čas." Zpomaluji tempo, orientuji se podle tepu, který držím pod 150. Tuto hranici odhaduji jako intenzitu, kterou bych mohl vydržet až do cíle. Potkávám další závodníky, někteří jsou rychlejší, některé naopak předbíhám já. První kolo ze tří dávám za 41 minut. To bych mohl běh zvládnout pod 2 hodiny. beru si gel, pití.

Druhé kolo je podobné. Držím "klidný a pohodový klus". Nohy se začínají ozývat. Ale nejsem na tom nejhůř, míjím mnohé závodníky, kteří jsou na tom podstatně hůř. Druhé kolo je za nějakých 42-43 munut. "Tak to pod 2 hodiny nebude, škoda."

V náběhu do třetího kola toho už mám dost, v chůzi vychutnávám poslední "doping" v podobě plechovky Kamikadze. A do toho dáma na občestvovačce s amplionem "V klidu pojďte a než sem dojdete, tak si to rozmyslete - voda, kola, ionty, houbička." To mě fakt pobavilo a pomohlo. Došel jsem, ale už mi to nemyslí, tak říkám "Něco mi dejte, je mi jedno co." A pomalu se zase rozbíhám. Třetí, poslední kolo. Mrknu na hodinky a vypadá to, že když trochu přídám, tak bych to mohl zvládnout celkově pod 6:30. Tak jo. Pomalinku, polehounku přidávám. Začínám být na trati nejrychlejší. Znavenému tělu to dodá morální energii a na únavu jakoby zapomíná. Jak dobíhám další a další závodníky, tak zrychluji. Tohle mě fakt baví. Poslední stovky metrů už moc nevnímám. Endorfinové opojení dostupuje vrcholu. A je tady cíl. "Skvělé, zvládl jsem to." Čas běhu 2:06.

Do cíle chybí už jen kousek...

V cíli se vydýchávám, chvíli trvá, než začnu plně vnímat okolí. Mám toho dost. Ale zvládl jsem to.
Chvíli se motám v prostoru cíle. Dávám si guláš. Vyhlášení se protahuje, tak to nakonec balím před vyhlašováním vítězů, které se stále oddaluje. Už chci být doma.

Hodnocení
V předvedeným výkonem jsem spokojený. Na první HIM to nebylo špatné. Plavání bylo díky neoprenu bez problémů. Slabinou se ukazuje kolo, zvládl jsem ho, ale výsledkově na chvostu startovního pole. Běh mohl být rychlejší, ale jako novic jsem volil radši pomalejší a opatrnější tempo.

Počasí se povedlo téměř ideálně. Nebylo horko, mírný vánek na kole moc nevadil a při běhu osvěžil. Tratě byly ve stínu. A proti loňsku byla voda klidná, bez vln.

Pořadatelsky zajištěno na úrovni. Občerstvovací stanice byly s bohatým výběrem. Snad bych jednu přidal v otočce kola. Na běhu jich bylo tak akorát. Jediné co mi chybí je nějaký "suvenýr". Na tento svůj první HIM mi, kromě čísla, nezůstane nic. Něco jako finišerské triko, dres, vesta, bidon nebo já nevím co. Klidně bych si připlatil. Loni byly ke koupi trika s logem závodu, letos nic.

Čísla
Plavání 0:45:52 / pořadí 141
Kolo 3:32:27 / 142 / TF cca 135-145
Celkem po kole 4:18:19 / 142
Běh 2:06:03 / 91 / TF152/175
Celkem 6:24:22 / 124

Můj doprovod a morální podpora.