Doksyman 2012

Můj oblíbený závod. tady jsem si před několika lety zkusil triatlon (a málem se utopil), před třemi lety jsem zde absolvoval svůj první HIM. Jak jsem tuhle trať zvládl letos?

Proti roku 2009 jsou zřetelně ubral na objemu tréninku (kombinace lenosti a pracovního vytížení), ale zase jsem přidal na objem břicha. Proti loňsku jsou se přípravě věnoval více. Několik delších cyklotréniků (50-70km) s navazujícím během (2-9km). Dokonce jsem letos uvažoval o "dvojboji", dát v sobotu krátký triatlon a v neděli dlouhý. Od této varianty jsem nakonec ustoupil.

Plavání.

Proti minulosti jsem se letos vybavil dioptrickými brýlemi. Sice 2,5 dioptrie není moc, ale na hledání bójky na hladině jezera to je celkem dost. Loni jsem při plavání dost bojoval, dá se říct, že jsem plaval skoro poslepu. Neopren mám stále stejný, jen je stále menší, jak nenápadně přibírám. Ale zase už jsem vychytal techniku, jak se do něho dostat, takže to jde.

Plavání jsem se v první půlce srpna dost věnoval. U televize jsem studoval techniku plavců-olympioniků. Jak těch bazénových, tak triatlonistů a dálkových plavců. Všiml jsem si, že naprostá většina se nadechuje v každém tempu. A zhruba co tři tempa kontrolují směr. Já mám zažitý "dvojtakt", dvě tempa na jedno nadechnutí. Z pohodlí křesla si říkám, že nádech v každém tempu by nemusel být špatný, více kyslíku, lepší výkon. 

Start, vlčáci se vrhají do vody hlava nehlava, já, klasika, pěkně v klidu, jdu na to odzadu. Nasazuji své "olympijské" tempo s nádechem v každém tempu. Jde to. Držím se plavce vedle sebe, navigaci nechávám na něm. Ale objevuje se problém. Dostává se mi voda do nosu. S tím jsem nikdy problém neměl. Občas musím zastavit a vyčistit si nos. Tím přicházím o svého vodiče. Voda se do nosu dere dost intenzivně, takže zkouším přejít zpět na svůj zažitý dvojtakt. A rázem je po problému s vodou v nose. Fajn, pro příště si pořídím kolík na nos. Postupně se propadám, okolo mě nemám žádné plavce, kteří by mě navigovali. K první otočně to je kousek, to zvládám dobře. Ale za otočkou u první bójky nastává problém. Nevidím další bójku. Vidím jen plavce různě daleko přede mnou, ale žádnou bójku. Směr volím podle plavců přede mnou a pak hlavně podle okolní kopcovité krajiny. Bójku začínám rozeznávat až tak na vzdálenost 200m. Otočka, najít cíl, zhruba tuším nějaké vlajky na pláží a pár plavců přede mnou. Tak se vydávám stejným směrem. je to u paty kopce nad kempem, to je moje bójka. Okolo sebe občas zahlédnu záchranáře, ale žádné plavce. Skoro mám pocit, že jsem poslední. A už jsem u břehu. Ale další problém. jakmile jsem se na mělčině postavil, tak mě chytla šííílená křeč do lýtka. V podřepu se snažím křeč zvládnou. Jako kulhající invalida se dostávám na břeh. S pocitem, že plavání bylo hodně pomalé. Až podle výsledků jsem zjistil čas, 46:38, na mé poměry solidní výkon.

Ad bójky. Při Czechmanu jsem s navigací neměl problém. Bójky jsem viděl a věděl jsem, kde plavu. Ale při Doksymanovi  ani dioptrické brýle nepomohly. Myslím si, že jde o kombinaci dvou věcí. Bójky jsou menší, takže jsou hůře vidět a barevně mi splývají s okolím. Při mé poruše barvocitu mám s jejich hledáním problém. Takže by to chtělo něco většího a pro mě, barvoslepce, jinak barevného.

Ale zpět k závodu.

Depo + Kolo.

Depo je pro mě další disciplína. Jak se dostat z malého neoprénu. Největší problém je čip. Na něm se neopren vždy zasekne. Takže nejdříve sundávám čip, pak sundávám neoprén, jde to krásně. Odhaduji počasí, a volím teplejší variantu, podvlékací triko s dlouhým rukávem pod dres. A udělal jsem dobře, na kole mi bylo tak akorát, žádná zima, ale ani vedro. Postupně se rozjíždím. Ve zvlněném terénu rychlost kolísá od 15km/h ve stoupáních po 40km/h ve sjezdech. První kolo (30km) mám pár minut přes hodinu. Druhé kolo je skoro stejné. A jdu do nejtěžšího, třetího kola. A stále to jde, únava trochu nastupuje, ale stále se to dá. Poslední kolo je nejpomalejší, těsně pod 1:10. Hlavně mě ale nebolí za krkem. Při předchozích triatlonech jsem od 70.-80.km ani nemohl zvednout hlavu. V depu mám dokonce pocit, že kolo vůbec nebylo náročné. Čas kola 3:18, triatlonový osobák. Nejspíše se projevilo několik delších cyklotréninků. 

Depo + Běh.

V depu před během mám další dvě vychytávky, jak ušetřit čas. Na Pražském triatlonu jsem si konečně pořídil triatlonové šortky. Takže už žádné převlékání. Pár sekund k dobru. A druhá vychytávka jsou geniální tkaničky XTENEX. Žádné zavazování, jen šup s nožkou do boty, která perfektně sedí na noze. Podle mezičasu vyrážím za tři minuty z depa na běh. Postupně zvykám nohy na jiný pohyb, po kole jsou trochu utočené. Ale jde to. Žádná závratná rychlost, spíše klus. Od jedné občerstvovačky ke druhé. Tři kola, v každém tři zastávky na občerstvení. První kolo je OK, čas cca 45 minut. Na konci prvního kola beru gel, ať nedojde energie.Ve druhém už začínají docházet síly, ale zakazuji si chůzi. Druhé kolo je o něco pomalejší. Do posledního kola si beru energetický nápoj Kamikadze, můj oblíbený "doping" a vyrážím na posledních sedm kilometrů. Boj s únavou je větší a větší, nohy bolí, ale daří se mi běžet. V posledním kilometru se pokouším zrychlit. Cíl. Čas běhu 2:19. 

Hodnocení.

Do závodu jsem šel s cílem si ho užít, což se povedlo. V plavání jsem trochu bojoval s bójkami a křečí, ale čas mě příjemně potěšil. Kolo to byla pohoda, pokud se to tak dá popsat. Hlavně žádná krize v posledních kilometrech. Běh byl pomalejší, než by se mi líbilo, ale když chybí trénink, nemůže být výkon v závodě. Celkový čas 6:36:01 je druhý nejrychlejší, takže spokojenost.