Baroko maraton 2015

Oblíbený maraton v okolí říčky Střely se běhá od roku 2008. A celou dobu se chystám postavit na jeho start. Teprve letos se mi to povedlo. Navíc jako můj 10. maraton. A stálo to za to. Krásná a příjemná trasa, počasí téměř ideální a rovněž můj výkon mě potěšil.

Jak jsem zmínil v úvodu, od prvního ročníku se chystám na start. Loni mě na start nepustilo poraněné rameno. Pořadatelé mi ochotně převedli loňskou zaplacenou registraci na letošek. Tak konečně letos se mi to podařilo dostat na start.

Mým tréninkovým "revírem" je Polabská nížina, největší kopec je výběh na most přes Labe. naprostá většina naběhaných kilometrů je po asfaltu nebo po rovných lesních cestách. Žádný terén. Běžecké závody jsem dosud absolvoval na asfaltu, až na pár výjimek. Po Ironmanu v Klagenfurtu navíc chyběla motivace k nějakému kvalitnějšímu tréninku. Poslední trénink, jeden delší běh 24km, dopadl dost bídně, dotrápil jsem se domů za 2hod. a 40 minut, v závěru tempo vysoko nad 7min/km.  Takže jsem byl zvědavý, jak dopadnu, jak zvládnu pro mě neznámé prostředí.  Na závod jsem se ale vyloženě těšil. Na krásnou přírodu a panoramata.

Parkování na velké louce bylo bez problémů, jen by to chtělo trochu nás řidiče více organizovat. Stavěli jsme se, s prominutím, jak prasata. Registrace bez problémů. Převlíkám se do běžeckého, krátký zahřívací klus do blízkého remízku, odložit "přebytečné" tekutiny a hurá na start.

Stavím se dozadu, začínám v mírném, příjemné tempu. Mraky lidí mě předbíhá, občas taky někoho předběhnu. V prvním stoupání mě čeká příjemné překvapení, kilometrovníky. Ve zvlněném profilu je sice informace o času na jednotlivé kilometry na dvě věci, ale mám rád čísla. Zhruba na 15. kilometru přichází první problém. Cesta je skloněná doprava, takže mě začíná tlačit vnější kotník levé nohy, jak je otlačený od boty. Na cca 17. km si beru první gel. Zatím vše v pořádku. Za občerstvením přichází další drobný problém. Potřebuji "odložit" tekutiny. To by nebyl problém, ale nějak se mi zauzlila tkanička na elasťákách a mám problém se dostat je svému nádobíčku :-) Nakonec jsem úspěšný a pokračuji v běhu. Cesta se svažuje do Manětína. Klesání má příjemný sklon, tak se snažím trochu pošetřit síly. Uvolňuji krok, malinko ho prodlužuji a zřetelně zrychluji. Jde to samo, běžím skoro bez námahy. 19. kilometr v tempu 3:59min/km!!! Z Manětína vede trasa údolím Manětínského potoka a následně údolím Střely. Pro mě nejkrásnější část trati. Daří se mi držet tempo, pocitově jsem stále v pohodě. Za sebou táhnu jednu běžkyni, na občerstvovačkách prohodíme pár slov, ona mi děkuje, že ji táhnu a já zase děkuji jí, že mě pěkně tlačí. Vzájemně se podporujeme. Na cca 25. kilometru beru druhý gel. Krátké, ale nepříjemné stoupání do Strážiště zvládám rychlou chůzí, seběh je prudší, tady se prodloužený krok moc použít nedá. Potěšila nabídka na několika občerstvovačkách v závěru, bylo k dispozici i pivo. Super. Pár loků pěnivého moku vždy potěší. Poslední seběh z Žebnic a následuje už jen rovina do cíle. Kupodivu mám sílu i na mírné zrychlení v závěru, poslední kilometr v tempu 5:23min/km.
Nakonec celkový čas 4:35:39.

Hodnocení
Chválu na trasu už jsem zmínil. Celkově zajištění perfektní, občerstvovačky tak akorát.
A můj výkon? Vzhledem k profilu, nemá výsledný čas nějakou výpovědní hodnotu. Subjektivně jsem spokojen. Celou trasu jsem zvládl, bez krize, bez chodeckých vložek. Pokud do porovnám s předchozími maratony, tak toto byl, společně s prvním PIMem, pocitově nejlépe zvládnutý maraton.

V cíli samozřejmě zasloužený vítězný e-doutník.